Ruslan Chubijev
31. 10. 2019 regnum
Užitečná funkce Bernarda Henri-Lévyho (na obrázku) pro naši zemi spočívá v tom, že jako “posel války” přichází na místa, která se mohou stát problémem pro dlouhodobé plány nadnárodní elity. A protože se to nejčastěji, viz příklad Ukrajiny, Sýrie, Gruzie, Venezuely a dalších míst, dotýká zájmů Ruska, je snazší tato místa sledovat.
Globální politice není vlastní publicita. To je patrné zejména z dějin minulých století, kdy autorství pro většinu osudových rozhodnutí bylo zpravidla privilegiem nemediálních osobností. Funkcionáři, kteří měli obrovský vliv na úřady, téměř vždy působili neveřejně, nedisponovali příslušnými pravomocemi a nezastávali potřebné posty.
Ve 20. století zaujali místo “šedých eminencí” různí ideologové a ve 21. teoretici neoliberalismu. Jedním z nejvýraznějších příkladů takových manipulátorů je dnes Bernard Henri-Lévy.
Pokud se tento francouzský “filozof” někde objevuje, znamená to, že brzy začne poblíž tohoto místa invaze, nestabilita, převrat nebo válka. Téměř žádný export americké “demokracie”, “svobody” nebo “všelidských hodnot” neprobíhal v posledních 20 letech bez účasti této osoby.
V roce 1999 Henri Lévy aktivně podporoval Kosovskou osvobozeneckou armádu, v článcích a knihách vyzýval země NATO k bombardování Jugoslávie. Ve stejném roce, po útoku Basajeva na Dagestán, spojeným s americkými speciálními službami, doporučil, aby Západ uznal moc militantů a samozvaného “prezidenta Čečenské republiky Ičkerie” Maschadova.
V roce 2003 podporoval gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho, který se dostal k moci v důsledku “revoluce růží”. V roce 2008 vyzval během konfliktu v Jižní Osetii k tlaku na Moskvu vojensko-politickými metodami.
Nejagilněji se tento skromný “veřejný činitel” podílel na událostech “arabského jara”. V roce 2011 se účastnil vyjednávání s libyjskými povstalci a od roku 2012 se stal hlavním evropským “katem” Muammara Kaddáfího, když přivezl zástupce libyjské opozice do Elysejského paláce. Navíc to byl Lévy, kdo s pomocí Nicolase Sarkozyho dosáhl mezinárodního uznání vytvořené v důsledku převratu Libyjské národní přechodné rady (loutková vláda, sestávající z opozice).
Od poloviny roku 2013 vyvíjí aktivní propagandu proti syrské vládě. 20. června téhož roku vydal článek, který byl abnormálně rozšířený, “Zachraňte Aleppo”, v němž vyzýval k zahájení analogie libyjské invaze, ale již proti “krvavému režimu Bašára Asada”.
“Filosof” pochopitelně nevynechal ani události převratu na Ukrajině. Konkrétně 9. února 2014 přednesl radikální rusofobní projev na jevišti Euromajdanu: “Všichni jsme Ukrajinci”. Vyzval evropské sportovce a západní svět, aby ovlivnili účast Ruska na olympijských hrách.
Od roku 2015 do roku 2016, jak rostly úspěchy ozbrojených sil naší země v Sýrii, se právě on stal hlavním kritikem Washingtonu za to, že USA odmítly podpořit vytvoření Kurdistánu a nereagovaly na kroky Moskvy. Totéž prohlašuje Lévy dnes v důsledku turecké operace na východ od Eufratu a uzavřeného memoranda s Moskvou.
Bernard Henri-Lévy radil Sarkozymu, Hollandovi a Macronovi ve Francii, mnoha dalším státníkům v jiných evropských zemích, nemluvě o “režimech” formátu ukrajinské nebo gruzínské elity. Jinými slovy, Lévy je ideologem neoliberalismu a jedním z jeho úkolů je vést prozápadní vůdce v kurzu, který potřebuje finanční zákulisí. Vytvářet zástěrku, která bude krýt dlouhodobé plány, a být prostředníkem v místech potenciálního konfliktu.
Důkazem věrnosti Lévyho k přísně neoliberálnímu kurzu je škola “Nové filosofie”, kterou vytvořil, což ve skutečnosti není nic jiného než pokus ideologicky zdůvodnit projekt globalizace.
V rámci této filozofie je popírána samotná myšlenka sociálního pokroku a vina se klade na “destruktivní roli aparátu států”. To znamená, že Lévy prohlašuje, že jakákoli moc se v průběhu času mění na totalitní, a proto se údajně nesmí umožňovat posilování “režimů”, je nutné zablokovat příchod silných vůdců a rozpouštět svrchované instituce, protože “se to zvrhne na diktaturu”.
Myšlenka je aktivně podporována liberálními kruhy i v Rusku, i když ve skutečnosti je to cílená zástěrka pro zdůvodnění globálních plánů TNC (nadnárodních korporací, pozn. překl.). Podíváme-li se pozorně na výsledky, které tato filozofie může přinést, bude-li rozsáhle šířena, je zřejmé, že plně vyhovuje cílům nadnárodních kruhů. Jejich působení pro “zpřístupnění” suverénních států a nového kolo globalizace.
Na příkladu Evropy vidíme výsledky tohoto přístupu na vlastní oči. Boj o zabránění příchodu k moci silných vůdců v evropských hlavních městech pod záminkou, že toto posílení změní “demokracii” na totalitu, spolehlivě učinil z Evropské unie z hlediska suverénního kurzu amorfní útvar.
Toto je koncepční funkce ideologů, jako je Lévy, vytvořit “obal” pro zavedení modelu takového systému. Sociální viry – tolerance, politická korektnost, multikulturalismus a další – zbavují společenský organismus možnosti odporu, avšak politické viry, jejichž vnucováním se zabývá Bernard Henri-Lévy, musí udělat totéž se státní mašinérií.
Vzhledem k tomu, že donedávna zodpovídala za analogické otevření ekonomik globalizace, jedná se celkově o ničení samotné instituce národních států. A překvapující rusofobie propagátorů tohoto systému je tedy spojena se skutečností, že právě naše země, která ji přivedla k problémům, stanula v čele skupiny svrchovaných států v jejich odporu vůči neoliberalismu.
Jinými slovy, v profilu takových lidí, jako je Lévy, je Rusko nepřítelem, protože je v předvoji nepodrobení se, znemožňuje obstarávání jednotného vektoru hnutí cílovým státům podle přesně definovaného kurzu. S vědomím tohoto je snadné pochopit, proč je v dílech západních ideologů rozsah rusofobie a informační negativity tak nepřiměřeně rozsáhlý.
Zejména ve veřejné korespondenci nejslavnějšího francouzského kritika kurzu vývoje Evropy a USA Michela Welbecka a výše popsaného stoupence neoliberalismu Bernard Levy píše: “Rusko mohli důstojně představovat pouze Solženicyn, Sacharov, západníci a disidenti, putinské Rusko je totální negramotnost a nekulturnost, pronásledování, diktatura a chudoba … ”
To znamená, že těmi ideology, kteří posuzují politiku v dlouhých cyklech, je naše země vnímána jako nepřítel mnohem větší, než to vidí experti, kteří sledují momentální události. V geopolitickém smyslu se Rusko každý rok stává stále významnější alternativou k unipolárnímu světu, zejména v tandemu s ČLR.
Pokud padne Čína, Rusko zůstane osamoceno. Pokud padne Rusko, Čína bude okamžitě integrována do západních konceptů a zbavena politické nezávislosti. Pokud padnou obě strany, všechny ostatní relativně nezávislé země – Indie, Severní Korea, Turecko, Írán a další – se automaticky vzdají odporu. I toto činí z Ruska cíl.
Ne náhodou od roku 2016, od okamžiku prudkého posílení spojenectví mezi Pekingem a Moskvou, začal Lévy označovat i Čínu “černou značkou” a změnil ji z “liberální říše napůl” na zemi, kde “vzkvétá totalita”.
Po neočekávaném fiasku nadnárodních elit v USA, které se projevilo příchodem k moci Donalda Trumpa, odešli ideologové na nějakou dobu do stínu. Válka uvnitř elity a úspěchy amerických národních kruhů porušily konkrétnost “globalistických” plánů, zmrazily mnoho procesů neoliberalismu, a tedy i funkce lidí Lévyho formátu.
Nicméně v průběhu prudkého posílení Ruska od roku 2017 a krize expanze kapitalismu příklad obranného úspěchu Moskvy, aktivity Trumpa a pokusy USA “okrást” spojence začaly Evropu přivádět k vzestupu “pravicových sil”. Ideologický aspekt je zpět.
V roce 2019 byl Lévy iniciátorem otevřeného dopisu “Bojujte o Evropu, nebo ji nepřátelé zničí”, jehož cílem byla ochrana liberálních hodnot před “nacionalismem” a “populismem”. To znamená, že nyní jsou síly “liberálních” ideologů vrženy na diskreditaci a oslabování evropských konzervativců a také na Rusko, které je pro ně příkladem.
Užitečná funkce Bernarda Henri-Léviho pro naši zemi spočívá v tom, že jako “posel války” přichází na místa, která se mohou stát problémem pro dlouhodobé plány nadnárodní elity. A protože se to nejčastěji, viz příklad Ukrajiny, Sýrie, Gruzie, Venezuely a dalších míst, dotýká zájmů Ruska, je snazší tato místa sledovat.
Například v roce 2017 Lévy neočekávaně věnoval hodně času očernění akce nesmrtelný pluk v Bělehradě, a to navzdory skutečnosti, že pochod byl druhým v řadě. Klíč neočekávaného zájmu spočíval v tom, že akce v roce 2017 byla první oficiálně uznanou orgány Srbska a její konsolidační účinek byl obrovský.
Po první světové válce ztratilo Srbsko tři čtvrtiny mužské populace v reprodukčním věku a před úplnou genocidou zachránila zemi Ruská říše. A Říjnová revoluce tedy zplodila rozkol, který se projevil během druhého světového konfliktu.
Západní svět si po léta zahrával s touto nejednoznačností a přivedl Bělehrad k tomu, že úřady Srbska v průběhu 21. století organizovaly dokonce oslavy vítězství ve druhé světové válce tiše, aby nevyvolávaly třenice “monarchistů” s “komunisty”.
A najednou tisíce Srbů přišly do nesmrtelného pluku z obou stran ideologických barikád. Společně šli lidé s plakáty účastníků první světové války a vojáků Rudé armády. Všichni slavili společná vítězství a společné tragédie a před očima odstraňovali tak pohodlný pro oddálení Srbska od Ruska rozkol.
V Bělehradě byl prokázán obrovský potenciál konsolidace nesmrtelného pluku a jeho exportní složka, takže do tohoto místa byl vyslán Henri-Lévy.
Jinými slovy, pro naši zemi hrají tito lidé stejnou indikační úlohu jako návštěvy nejvyšších funkcionářů amerického ministerstva zahraničí. A protože Lévy je ideologem širších kruhů, podle jeho zmítání se je snazší určit, kde a jakým směrem elity plánují zahájení útoku.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
