Ivan David, 23. 10. 2019 Štrasburk
Jako předkladatel původního návrhu Rezoluce Evropského parlamentu na zavedení zbrojního embarga proti Turecku a na zastavení veškerých plateb z rozpočtu EU Turecku se od výsledné podoby, jak rezoluci upravily ostatní frakce musím distancovat. To co z mého původního návrhu zbylo je příliš málo a příliš pozdě. Zelení a socialisté svými doplňky z návrhu udělali paskvil, pro které nemohu hlasovat. Nechci do EU dovážet děti Islámského státu ani džihádistické veterány, které nám chce poslat Turecko
Tři a půl hodiny pro zahájení turecké vojenské invaze do kurdské oblasti Rojava v severní Sýrii jsem na začátku jednání Evropského parlamentu (EP) 9. 10. 2019 navrhoval aby EP vydal rezoluci vyzývající Evropskou radu k uvalení zbrojního embarga na Turecko a Evropskou komisi k zastavení všech plateb z rozpočtu EU Turecku. Přijetí jakékoli rezoluce bylo odmítnuto těsnou většinou 15 hlasů. Poslancům bylo umožněno o válce pouze mluvit, ale nesmělo se o ničem hlasovat.
Frakce Identita a demokracie (ID), jejímiž členy jsou i poslanci SPD, předložila na začátku právě probíhající schůze návrh na zavedení sankcí proti Turecku. Návrh ID byl jednoduchý. Zavést okamžitě proti Turecku povinné embargo na vývoz zbraní munice a všeho co lze použít pro vedení války. A k tomu okamžitě zastavit veškeré platby z rozpočtu EU do Turecka.
Během uplynulých 3 let získalo Turecko z rozpočtu EU 9 miliard Eur (asi 234 miliard Kč) na péči o uprchlíky. Většinu peněz získalo na základě výhrůžek, že zaplaví EU miliony migrantů. Řada renomovaných zahraničních periodik, které se zabývají situací v Turecku a v Sýrii přitom upozornila, že značnou část peněz na uprchlíky Erdoganova vláda defraudovala a použila na vojenský útok do kurdského kantonu Afrin v severní Sýrii, který od roku 2018 okupuje. Těsně před zahájením vojenské invaze do kurdské oblasti Rojava v severní Sýrii turecký prezident Erdogan vznesl na EU požadavek na dalších 32 miliard Eur (asi 832 miliard Kč) na uprchlíky. A opět hrozil zaplavit EU migranty. Německý ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) mu je jménem EU slíbil. Dva dny poté Turecko zahájilo vojenskou agresi do Rojavy.
Návrh rezoluce o zbrojním embargu a zastavení plateb do Turecka byl ostatními frakcemi v EP vzat za základ společného návrhu rezoluce k situaci v severní Sýrii. Poslanci ostatních frakcí do něj přidávali další body metodou, která připomíná českou pohádku „Jak pejsek a kočička vařili dort“. Do návrhu byly doplněny některé užitečné body – například zavedení osobních sankcí na tureckého prezidenta Recepa Erdogana, členy jeho vlády a vysoké představitele armády. Za krok správným směrem lze označit i návrh na uvalení cel na dovoz zemědělské produkce z Turecka.
Jakoukoli využitelnost rezoluce však znehodnotilo nově přidané ustanovení, podle něhož by na Turecko uvalené ekonomické sankce neměly poškodit tureckou ekonomiku. Takové „sankce“ jsou však vědomě neúčinné.
Výsledek „společné práce“ všech frakcí v EP je pro mě jako původního iniciátora zcela nepřijatelný. Do finálního textu rezoluce proti turecké agresi do Roajvy, který byl předložen k hlasování poslancům, byly frakcí Zelených a Socialistů vloženy 2 naprosto nepřijatelná ustanovení. Socialisté navrhli, aby do EU byly přemístěny děti evropských občanů bojujících na straně Islámského státu. Řada z nich prodělala vojenský a teroristický výcvik – včetně nácviku uřezávání hlav zajatcům.
Z iniciativy Zelených bylo do návrhu rezoluce zapracováno ustanovení, které by mělo umožnit příchod do EU „syrským“ uprchlíkům, které hodlá na dobytá území přestěhovat Turecko. Velká část z nich jsou váleční veteráni teroristických organizací Islámský stát, An-Nurská a Daesh, kteří v Turecku získali azyl před stíháním pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v Sýrii.
Pro rezoluci, která obsahuje takové požadavky nemohu hlasovat i když jsem byl jedním z iniciátorů procesu jejího vypracování. To, co zbylo z našeho původního návrhu na ekonomické sankce proti Turecku je příliš málo a příliš pozdě na to, aby to mohlo nějak ovlivnit tragický osud lidí v Rojavě.
Kurdové, kteří vybojovali s velkým ztrátami nejtěžší část bitvy proti teroristům z Islámskému státu, mají být podle dohod velmocí s Tureckem vyhnáni ze svých území, která obývají několik tisíc let.
Těsně před tureckým útokem na Rojavu stáhl americké vojáky z oblasti US prezident Donald Trump. Kurdové v zoufalé situaci požádali o pomoc Asada a Rusko. Včera se ukázalo, že veškeré řeči o nutnosti zachování územní celistvosti Sýrie jsou jen prázdné proklamace. Po jednání ruského prezidenta Vladimíra Putina s tureckým prezidentem Recepem Erdogabem Rusko včera vydalo třicetikilometrový pás podél syrsko-tureckých hranic k okupaci Turecku. Miliony Kurdů budou vyhnány a pronásledovány podle turecko-syrské smlouvy z Adany, která pojednává o přeshraničním boji proti teroristům. To jsou podle Erdogana Kurdové, kteří porazili Islámský stát.
Jediné, co by v této situaci mohlo pomoci zastavit agresora Turecko, je uvalení totální ekonomické blokády ze strany EU. Tedy zákaz dovozu jakéhokoli zboží z Turecka, zákaz vývozu jakéhokoli zboží – nejen zbraní a munice – do Turecka a zákaz všech plateb z EU do Turecka. Jenže nic takového se nestane. I pouhý povinný zákaz vývozu zbraní a munice do Turecka v Radě blokuje německá vláda. Jakékoli omezení obchodních styků s Tureckem odmítá Evropská komise.
Podle mých informací jsou blokovány veškeré návrhy na uvalení skutečně účinných ekonomických sankcí proti Turecku proto, že nadnárodní korporace jako Philips, Renault, Mercedes či Siemens do Turecka přestěhovaly z Evropy mnoho výrobních kapacit. Zákaz obchodu s Tureckem by jejich investice v této zemi znehodnotil. Přesunutí výroby z EU do Turecka však způsobilo zánik pracovních míst v Evropě a poškozuje ekonomiku EU. Kromě toho však pomáhá Turecku získávat ekonomické zdroje na válku. Řada výrobních továren nadnárodních korporací v Turecku je provozována ve společných podnicích s firmou OYAK, která je v přímé správě turecké armády. Turecká část rozdělovaných dividend jde bez zdanění mimo státní rozpočet rovnou na zbrojení.
A protože EU ovládají nadnárodní korporace bude Evropská komise blokovat zavedení skutečně účinných ekonomických sankcí proti Turecku dokud turecká armáda nedorazí na hranice Bavorska nebo na předměstí Bruselu.
Tento vývoj až příliš připomíná Mnichovskou dohodu, po jejímž podepsání řekl Hitler svému tajemníkovi na adresu představitelů Spojeného království, Francie a Itálie: „Jsou to nuly!“ Měl pravdu. Chamberlain se vrátil do Londýna jako geniální diplomat, který zachránil mír, zatímco ze Sudet byli vyhnáni Češi včetně mých předků.
Plán umístění společných vojenských jednotek evropských zemí do Rojavy, který je rovněž předkládán v návrhu rezoluce je už nereálný. K tomu mělo dojít před půl rokem. Teď už tam turecká ani ruská armáda nikoho nepustí. Obě největší jaderné supervelmoci USA a Rusko ustupují tureckému prezidentu Erdoganovi ve snaze si jej naklonit svoji stranu. Značně to připomíná situaci z let 1938 a 1939 kdy západní mocnosti i Rusko ustupovaly Hitlerovi a doufali přitom, že své válečné cíle otočí opačným směrem.
Tato geopolitická situace je velmi nebezpečná i pro nás a pro další členské země EU. Před dvěma lety turecký prezident Erdogan na sjezdu své islamistické strany AKP veřejně vyhlásil, že jeho cílem je „Turecko od Vídně po Čínu a od Kavkazu po Saharu“. Vojenské agrese turecké armády do Afrinu, Rojavy a do Iráku, ukazují, že se tohoto plánu nevzdává.
