Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství: Případ 16 „Snaha nezveřejňovat fakta o teroristických útocích“

„Před lety jsme vedli v České televizi vášnivou debatu. A já jsem říkal, říkejme mu vrah z ostrova Utoya. Nezvyšujme jeho popularitu tím, že budeme jmenovat. Má být zatracován a má se o něm mluvit jako o vrahovi, ne jako o panu, a teď přesně vyslovit, jak se jmenuje.“
Tyto příspěvky z pořadu České televize jsou zavádějící a zároveň manipulativní. Redaktorka Řezníčková se ptá, kde je hranice mezi informováním a tím, když se z vraha dělá celebrita. K tomu konkretizuje, zda je vhodné, aby se v médiích objevovala videa natočená samotnými teroristy, záběry z místa činu „nebo třeba“ jména pachatelů.

Prvním postřehem je zajímavé řazení jednotlivých položek: Sousloví „jména pachatelů“ je na konci věty, jako by měl být na tuto položku kladen větší důraz, což je také podpořeno použitím slov „nebo třeba…“. Co má být pro diváky zdůrazněno, je zpravidla dáváno na konec věty a zesíleno uvozujícími slovy. Pochopení o kladení důrazu na konkrétní slova v tomto případě vynikne, pokud větu zpřeházíme. Co vám nejvíce ulpí v mysli, když uslyšíte větu „Jména pachatelů, videa natočená samotnými teroristy nebo třeba záběry z místa činu“? Měla by to být položka „záběry z místa činu“. Z celého tématu jasně vyplývá, že důraz byl položen na identitu pachatele, čímž bylo přirozené uvést tuto věc na konci věty a zesílit tak význam této položky.

Dalším problémem v projevu redaktorky je to, že se ptá, kde je hranice mezi informováním a tím, když se z vraha dělá celebrita. To je vážný problém, když redaktoři ČT toto sami nevědí. Profesionální novináři by měli být určitým způsobem vzdělaní a v průběhu praxe procházet zdokonalovacími kurzy, což ale nesmí být takzvané „politické nalejvárny“.

Takže pro redaktory ČT můžeme připomenout, že podstatou pro správné informování veřejnosti o incidentu je vždy uvedení základních faktických informací, k nimž patří kdo, co, kde a kdy, popřípadě jak a s jakým výsledkem (dopadem) provedl nebo možná lépe spáchal. Jinými slovy podstatné je uvést ověřené či potvrzené informace o subjektu, jeho aktivitě, místo a dobu dané aktivity, způsob provedení aktivity a její výsledek (posloupnost jednotlivých položek nemusí být dodržena přesně tak, jak je uvedena).

V mluveném slově se tyto základní položky sdělují vždy a se všemi dostupnými informacemi. Odlišnost pak může nastat v přiloženém obrazovém materiálu, kdy se bere ohled především na citlivé záběry z místa činu. To ale ihned neznamená, že se kvůli citlivým záběrům nezveřejní ani ty záběry přijatelné. Další rozdílný přístup je ve zveřejňování způsobu provedení násilného činu, obzvláště jedná-li se o videozáznam nebo fotografie pořízené samotným pachatelem. Každopádně v mluveném slově nesmí být nic ze základních informací zamlčeno, což jinak odporuje i Kodexu ČT (viz výběr jeho několika bodů na konci dokumentu).

V případě incidentu ve městě Christchurch je nechvalně vypovídající ta skutečnost, že se žádný „mainstreamový“ novinář neodvážil zmínit, že video pořízené údajným pachatelem je potvrzenou videomontáží (nebo alespoň částečnou videomontáží), což samozřejmě nevylučuje přítomnost obětí na místě činu (blíže viz produkt 11112).

Z objasnění výše se tedy můžeme ptát, proč pracovníci ČT vůbec polemizují nad zveřejněním identity pachatelů? Proč moderátor Železný říká, že například v případě Breivika by ho novináři měli nazývat jen vrahem z ostrova Utoya a neříkat jeho jméno? Lidé přece mají právo na informace o tom, co se ve světě včetně ČR děje, proč se to děje a kdo toto dění páchá a kdo je jeho strůjcem (pokud se vůbec někdo odváží pátrat od obyčejných pěšáků až po skutečné strůjce či organizátory). Nebo už snad nebudeme vyslovovat např. jméno Adolf Hitler a budeme na doporučení pracovníků ČT říkat třeba zločinec z nacistického Německa? Ale který zločinec z toho nacistického gangu? Lidé mají právo vědět identitu pachatelů zvlášť závažných zločinů – jejich jméno, národnost, státní občanství, jejich motiv apod. Chtějí snad pracovníci sdělovacích prostředků před čtenáři, posluchači a diváky něco skrývat a pomáhat tak pachatelům uniknout z očí veřejnosti? Zveřejněná identita pachatele napomáhá k jeho monitorování i v případě, že si pachatel změní jméno. (Mimochodem označení osoby jako vrah z ostrova Utoya působí, jako by tato osoba z uvedeného ostrova pocházela, a nikoli jako by tam měla spáchat závažný zločin – zvláště to tak může působit pro mladší generace, které si to již s ničím nespojí.) Lidé mají právo porozumět vývoji ve světě a podle toho se také orientovat v případě jakýchkoli voleb. Avšak o znalé voliče určité vlivové skupiny nestojí.

Zaměstnanec ČT Jakub Železný dále říká, že by novináři neměli mluvit např. o Breivikovi jako o panu Andersovi Breivikovi. Ale proč tohle vůbec zmiňuje, když se takové spojení nepoužívá? (Ani to nejde na jazyk.) Používáme snad spojení „pan Adolf Hitler“ nebo v případě Nového Zélandu spojení „pan Brenton Tarrant“? Vždycky to jsou jen „Adolf Hitler“ a jen „Brenton Tarrant“. Není tedy jasné, co tím pan Železný myslel.

Zavádějící je rovněž názor, že by se zveřejněním jména pachatele z něho vytvářel hrdina nebo jakási celebrita. Ale proč takto novináři přemýšlejí? Cožpak oni ty pachatele nějak vychvalují? Anebo se chtějí podílet na ochraně osobnosti zločince tím, že mu budou schovávat jeho tvář a skrývat jeho jméno a další osobní údaje? Pracovníci médií se mají starat o poskytování všech základních ověřených informací o spáchaném incidentu, případně o poskytování i předběžných informací s důležitým významem, ale se zdůrazněním, že informace nebyly dosud potvrzeny. Ti, kteří budou chtít útočníky vychvalovat, si vždycky informace o svých pokleslých idolech najdou, a žádní novináři, i kdyby se rozhodli o všem mlčet, jim v tom ve světě sociálních sítí a dalších vymožeností nezabrání. Ale mohou zabránit tomu, aby se poctiví lidé dokázali lépe chránit.

Novináři nemohou v žádném případě jednat po vzoru politiků. Proto je podivné, že si redaktoři pořadu „Newsroom“ ve svém zavádějícím sdělení pomáhají vybranou pasáží z projevu novozélandské premiérky, ve kterém tvrdí, že na Novém Zélandu údajnému pachateli nedopřejí ani jeho jméno. V jiné části svého projevu uvedla, že pro ni to vždy bude bezejmenný muž. Novinář není politik, a tak by se nikdy neměl při svých zbytečných polemikách opírat o účelová slova politiků. Naopak by se novináři měli ptát, proč se premiérka zabývá řečněním na téma pachatel beze jména a proč se dosud nezmínila ani o jedné z četných pochybností v prezentování incidentu (podrobněji viz produkt 11112).

Česká televize se měla ke zvolenému tématu kvalifikovaně vyjádřit, a nikoli předkládat příklady zakrývání identity pachatele. Už jenom to, že se redaktoři ČT zabývali otázkou, zda zveřejňovat identitu pachatele, je ukázkou nepochopení a/nebo zneužívání své novinářské práce. Pokud někdo nechce zveřejnit základní faktickou informaci o identitě pachatele, pak má blízko k tomu, aby popíral další fakta o celém incidentu. Před každým takovým pořadem by si pracovníci ČT měli přečíst svůj Kodex, pokud pro ně a pro vedení ČT vůbec něco znamená. Na závěr uvádíme několik bodů z Kodexu ČT, které se rozebíraného tématu přímo dotýkají:

„5.5 Česká televize nakládá s informacemi, které pro diváky opatřuje, jako s hodnotou, již si není oprávněna na úkor diváků přivlastňovat, obchodovat s ní nebo ji učinit předmětem jakékoliv spekulace. Česká televize musí vždy přednostně postupovat tak, aby konkrétní informaci připravila s odbornou péčí do vysílání a touto cestou ji pohotově předala divákům.“

„5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti a v případech, kdy to pro nemožnost opatřit si všechny informace není beze zbytku uskutečnitelné, postupovat s cílem pravdě se maximálně přiblížit. Zamlčení důležité informace nebo potlačení jejího podstatného aspektu bude vždy hrubým porušením tohoto imperativu.“

„5.16 Při přípravě obsahu zpravodajství a aktuální publicistiky České televize se uplatňuje redakční autonomie, která spočívá zejména v povinnosti vedoucích pracovníků vyloučit vnější vlivy, jimiž by mohlo být ovlivněno zařazení, pořadí nebo obsah informací ve vysílání…“

„5.17 Editoriální rozhodování v redakcích se řídí především kritérii vyplývajícími z Kodexu*. Za obsah zpravodajských a aktuálněpublicistických pořadů odpovídá šéfredaktor příslušné redakce.“

• Produkt 13024 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 1 – Nácvik teroristického útoku v Praze“
• Produkt 13025 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 2 – Výzkum veřejného mínění“
• Produkt 13026 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 3 – Člověk v tísni a východní Ukrajina“
• Produkt 13027 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 4 – Sarin v Sýrii“
• Produkt 13028 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 5 – Militant jako nelegální migrant“
• Produkt 13032 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 6 – Nedošetřený zásah do projevu prezidenta“
• Produkt 13033 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 7 – Manipulace s přípitkem šampaňským“
• Produkt 13035 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 8 – Islám a nejčastější britská chlapecká jména“
• Produkt 13037 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 9 – Předpojatí a manipulativní moderátoři”
• Produkt 13043 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 10 – Aféra Babčenko aneb Jak ČT zakrývá vlastní blamáž“
• Produkt 13045 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 11 – Zaujatý redaktor“
• Produkt 13054 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 12 – Upoutávka ČT na vlastní dezinformační kampaň“
• Produkt 13055 „Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství: Případ 13 – Sýrie versus Ukrajina“
• Produkt 13064 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 14 – Přerušené informování o vývoji v Sýrii ve vztahu k USA“
• Produkt 13066 „Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: Případ 15 – Opakovaná chyba v problematice zpravodajských služeb USA“