Radim Valenčík
19.10.20169 blog autora
K napsání následující úvahy mě přiměl publicistický útvar L. Rakušanové “Dva póly české povahy” uveřejněný 11. října na stránkách veřejnoprávního “Českého rozhlasu”, viz celé zde:
https://plus.rozhlas.cz/lida-rakusanova-dva-poly-ceske-narodni-povahy-8089306
Dle mého názoru se jedná o jeden z neubožejších publicistických útvarů plný zamlčovaných pravd a polopravd, tendenčních výpadů, zkreslování skutečností s cílem rozdělovat národ na ty “správné” a ty “nesprávné”. Nebudu rozebírat, přečtěte si.
Pokusím se raději odpovědět na otázku, proč si Karel Gott získal národ a proč původní pokus mediálního mainstreamu a některých politiků prezentovat jej jako “rozporuplnou osobnost” skončil fiaskem, trapnými výlevy několika jedinců. K tomu, jak velká část národa se k Mistrovi přihlásila, není třeba sečítat ty, kteří si trpělivě vystáli nekonečnou frontu, přihlíželi z nábřeží, dali květiny či svíčky na vzpomínkových místech u Bertramky, v Kinského sadech a po celé republice, stačí prostě říct, že tu bylo něco, co tu ještě nebylo.
Ale proč? Božským hlasem takové přihlášení se k odkazu osobnosti Karla Gotta vysvětlit nelze.
Podle mého názoru to bylo tím, že si náš národ vzal z jeho celoživotního odkazu následující:
1. I v dobách, kdy náš národ nemohl zcela svobodně rozhodovat o svém osudu, bylo možné ve velkém i malém dělat věci, které mají trvalou hodnotu a přispívají k uchování identity národa. Hrdinové minulé doby nebyli veksláci, ale ti, kteří poctivě pracovali a využívali své schopnosti.
2. I malý národ v rozděleném, nebezpečném a bezohledném světě si dokáže získat úctu a přispět k porozumění mezi lidmi z různých zemí. Málokdo udělal pro respekt k naší zemi ze strany Německa, ale na druhé straně třeba i Ruska a pro rozvoj vyvážených vztahů s velkými zeměmi tolik, kolik Karel Gott.
3. Ten, kdo má skutečný talent, ho může řádně spravovat tak, aby jeho plody mohlo užívat co nejvíce lidí, může zůstat mezi lidmi a s lidmi. Mít dar od Boha nestačí. To je spíše závazek a popud k dřině a zodpovědnému vztahu k životu.
4. Svoboda je pro každý národ to nejcennější a je nutné za ni bojovat, ovšem tak, aby to mělo výsledky. Trpělivě sjednocovat národ tak, aby se výsledek dostavil.
5. A pak už stačí trochu smyslu pro humor včetně sebeironie, pokora před obyčejnými lidmi a schopnost rozdávat se v pravém smyslu tohoto slova, dát ostatním lidem vše, co v člověku je.
Vlasta Chramostová si pochopitelně také zaslouží úctu. Její životní osudy velmi dobře popsaly před nějakou dobou Lidové noviny, viz:
Mě už jako malého chlapce okouzlila ve filmu “Až přijde kocour”, kde hraje protihráče mocného ředitele školy (v podání rovněž skvělého Jiřího Sováka). Pokud se podíváme na její životní osudy, pak názorová proměna, kterou prošla, začíná právě v době, kdy točila tento film, ve kterém se každý vybarvil podle svého skutečného charakteru. Ten film je aktuální dodnes.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7229-mezi-gottem-a-chramostovou.html
