Petr Hampl
5. 10. 2019 PrvníZprávy
Zpravidla nejde o to, jací lidé během života byli, ale co symbolizují.
Václav Havel je obdivován, protože symbolizuje nadřazenost intelektuálských darmošlapů nad obyčejnými lidmi. O jeho osobní vlastnosti nejde ani v nejmenším. Mnozí z těch, kdo se dnes angažují kolem knihoven a laviček Václava Havla, by se možná zhrozili, kdyby poznali skutečného Václava Havla a nejspíš by pohrdali jeho texty, kdyby nevěděli, kdo je autorem. S Karlem Gottem se to má obdobně, respektive zrcadlově obráceně.
Při analýze husákovského režimu můžeme rozlišit dvě vrstvy. Jednu z nich tvořila oficiální marxistická ideologie, obrazy Lenina, kádrové posudky, Státní bezpečnost, Lidové milice apod.
V té druhé vrstvě probíhal normální přirozený život. Lidé se ženili a vdávaly, vychovávali děti, pracovali, vynalézali, konstruovali nové stroje, stavěli domky a chaty, vytvářeli rodinné klany a mnoho dalšího. Režim je v mnohém omezoval, ale naučili se s tím žít. ByIi přirozeně vlastenečtí. I když nadávali na komunisty, neztráceli životní optimismus. O tom nejlépe svědčí nárůst porodnosti hned po nejhorší normalizaci. Kdyby ti lidé nevěřili v budoucnost, nespěchali by rodit děti.
Režim jim byl v zásadě lhostejný. Odkývali poučky o vedoucí úloze komunistické strany, občas došli na schůzi nebo do průvodu, ale nepřikládali tomu důležitost. Dokázali nicméně podávat výkony, nad kterými ještě dnes žasneme. Navzdory ekonomickým teoriím o tom, že socialismus vede k lenosti, vyrostla nesmírně činorodá, kreativní a pracovitá generace. Generace neuvěřitelně schopných techniků, s nimiž po pádu „železné opony“ nedokázali jejich západní konkurenti držet krok. To nebyla práce politického režimu. To bylo důsledkem toho, že nadále fungoval svět obyčejných lidí, jejich snů, vztahů a kšeftů, a že tento svět byl postaven na zkušenostech a schopnostech předchozích generací.
Do tohoto světa patřil také Karel Gott. I když měl více peněz než ostatní, sdílel kulturu a hodnoty svých spoluobčanů z fabrik. Ostatně, sám v ČKD začínal. Zkrátka, úplný opak dnešních celebrit okázale odlišných od normálních lidí.
Tím se dostáváme k jádru problémů. Dnešní globálně orientované elity pohrdající národy i národními státy, ty by se s komunistickými papaláši asi nějak dohodnout dokázaly. Ostatně, Sorosovi lidé a Státní bezpečnost spolupracovaly při sametovém převratu, jak je jednoznačně zdokumentováno. A o pár let později se estébácké kádry začlenily do managementů korporací.
Jenže s národem si tak snadno neporadíte. Nemůžete zkorumpovat všechny. Miliony obyčejných lidí žijící své obyčejné neregulované životy samozvanou elitu děsí. Jsou nevypočitatelné. Odmítají odložit selský rozum. Kladou odpor. Musíte vyvíjet neuvěřitelnou propagandistickou snahu, aby ti lidé nevolili populistické politiky. A často je volí navzdory vší propagandě.
Za to je posmrtně trestán Karel Gott. Ne za Husáka nebo antichartu, ale za rodinku s embéčkem.
Ještě něčeho si všimněte. Když obyčejní lidé žijí svoje prosté životy, není v tom žádná nenávist k havlistické kavárně. Prostě si jich nevšímají. Když truchlili nad svým oblíbeným zpěvákem, vůbec je nenapadlo, že by z toho mohl být politický spor. Přesto kavárna zareagovala okamžitě. Možná i proto, že její aktivisté většinou nemají žádné vlastní životy ani sny, které by nebyly založeny na pocitu nadřazenosti nad obyčejnými lidmi. Kdyby obyčejní lidé zmizeli, kavárna by ztratila smysl života, dodává socilog Petr Hampl.
