7. 10. 2019
Prohlášení poslance Evropského parlamentu Ivana Davida k turecké agresi do severosyrské oblasti Rojava obývané Kurdy.
Spojené státy americké a Rusko mají společnou odpovědnost za další osud kurdské Rojavy.
Dnes ve večerních hodinách Turecko zahájilo bombardování Rojavy.
Kurdové tuto oblast vojensky ubránili před džihádisty z teroristické organizace Islámský stát (ISIL). S leteckou podporu koalice vedené USA kurdské milice YPG/YPJ osvobodily od islamistů třetinu území Sýrie. Hlavní zátěž pozemních operací proti ISIL na severu Sýrie nesly právě kurdské milice. Více než 20 tisíc kurdských bojovníků a bojovnic zahynulo v boji proti džihádistům. Desítky tisíc dalších byly zraněny.
V noci z neděle na pondělí 7. 10. 2019 ohlásil prezident USA stažení příslušníků ozbrojených sil USA z oblasti Rojavy a zrušení bezletové zóny nad oblastí, která tamní Kurdské obyvatelstvo chránila před leteckými útoky tureckého vojenského letectva. Americký prezident tím fakticky zradil spojence Západu při boji s džihádisty a Rojavu nechal napospas tureckému islamistickému Recepu Erdoganovi.
Bohužel se opakuje situace z období ledna až března 2018, kdy se ze sousední Kurdy obývané provincie Afrin stáhla armáda Ruské federace a kdy ruské letectvo zrušilo letecký štít k ochraně kurdských civilistů v severosyrské provincii Afrin. Za necelý den po stažení ruské armády a letectva z Afrinu turecká armáda vojensky zaútočila na oblast Afrin v rámci operace „Olivová ratolest“. Turecká armáda společně s džihádisty, kteří do Turecka zběhli z řad ISIL a z nichž mnozí jsou mezinárodně hledanými válečnými zločinci, po tříměsíčních bojích s kurdskými milicemi oblast v březnu 2018 obsadila. Následovaly masakry a vyhánění kurdského civilního obyvatelstva, rabování jejich majetku a vypalování lesů, sadů a zemědělských usedlostí. Oblast Afrin je dodnes okupována tureckou armádou a džihádisty. Z oblasti bylo násilně vyhnáno 150 tisíc Kurdů.
Plán obsadit celou severní část Sýrie a etnicky ji vyčistit od Kurdů vyhlásil turecký prezident Erdogan v létě 2018 na sjezdu islamistické Strany pokroku a spravedlnosti (AKP) jejímž je předsedou. Kromě toho ohlásil i záměr Turecka obsadit více než polovinu Iráku a celé území na němž v roce 2018 vyhlásili Kurdové nezávislý stát. Tato oblast byla dříve součástí Iráku. V několika veřejných projevech i rozhovorech, které Erdogan poskytl tisku deklaroval zájem na obnovení Osmanské říše v její původní velikosti – tedy od Vídně až po Pákistán a od hranic s Ruskem až po Saharu.
Během celého letošního roku turecké vojenské jednotky napadaly Kurdy na území Kurdistánu i na území Iráku. Turecká vojenská letadla provedla desítky leteckých útoků v Kurdistánu i v Iráku. Tyto útočné vojenské akce Turecka, stejně jako jeho okupaci Afrinu je nutné považovat za kroky směřující k realizaci Erdoganem ohlášeného plánu na vybudování tzv. Velkého Turecka v hranicích bývalé Osmanské říše.
Posledních několik týdnů trvající snaha o okupaci 50 km hlubokého pásu v severosysrké oblasti Rojava je jeden z dalších kroků této agresivní expanzivní politiky Turecka.
Situaci s připravovanou tureckou vojenskou agresí do oblasti Rojava lze přirovnat k situaci, které bylo vystaveno Československo v září 1938 a v březnu 1939. Stejně jako bylo cílem nacistického diktátora Adolfa Hitlera okupovat celé Čechy a Moravu i s jejich zemědělským, průmyslovým a zbrojním potenciálem, který chtěl využít pro další válku k ovládnutí světa, a odtržení oblasti Sudet od bývalého Československa bylo jen krokem na této cestě, je i nynější Erdoganův požadavek na turecký zábor padesátikilometrového pásu kolem turecko-syrských hranic jen jedním z kroků k obsazení celé severní Sýrie. V oblasti, kterou hodlá turecká armáda v nejbližších hodinách okupovat v rámci operace označované „Fontána míru“ jsou rozsáhlé přírodní zdroje potřebné k vedení dalších válek. Především velké zásoby vody, ropy a nejkvalitnějšího cementu na světě.
V pásmu, které chce Erdogan vojensky obsadit, jsou i největších kurdská města jako Kamišlí, Derik a Kobání, v nichž žijí statisíce civilistů. Město Kobání je označováno jako Město hrdina, protože v něm se poprvé podařilo Kurdům jen s pomocí ručních zbraní zastavit postup džihádistů z ISIL vyzbrojených těžkými zbraněmi. Kobání bývá srovnáváno se sovětským Stalingradem, který obránci za cenu těžkých ztrát ubránili proti nacistům, což vedlo k definitivnímu obratu v 2. světové válce.
V případě turecké invaze do Rojavy a následném etnickém čištění lze očekávat, že budou vyhnány ze svých domovů miliony civilistů.
Považuji z nutné upozornit, že obsazení pásu v oblasti Rojavy ani obsazení celé severní Sýrie není konečným cílem tureckého prezidenta Erdogana. Jeho záměrem, který opakovaně veřejně vyhlásil, je okupace mnoha zemí, z nichž značná část leží na evropském kontinentu. Vzhledem k tomu, že během 1. pololetí letošního roku turecké vojenské námořnictvo řadu měsíců provádělo námořní blokádu části ostrova Kypr, na níž se nachází Kyperská republika (druhá polovina je okupována Tureckem od roku 1974), lze očekávat, že dalším cílem turecké agrese může být právě Kypr. Tedy členský stát EU. Vzhledem k tomu, že na přelomu let 2018 a 2019 turecký prezident Erdogan ohlásil vypovězení dohody z Lausanne, kterou byla v roce 1923 ukončena válka mezi státy Dohody a Tureckem v rámci 1. světové války, a která stanovila hranice Turecka, lze důvodně očekávat i vojenskou agresi Turecka proti Řecku, které je rovněž členským státem EU. Toto podezření ještě prohlubuje fakt, že v 1. čtvrtletí letošního roku Turecko ústy prezidenta Erdogana vzneslo územní nároky na řecké ostrovy od turecké pevniny až k břehům Itálie. Na reálnost nebezpeční turecké agrese vůči členským státům EU opakovaně upozornily cvičné letecké útoky, které turecká vojenská letadla letos v červenci a srpnu prováděla bez řeckého souhlasu ve vzdušném prostoru nad řeckými ostrovy.
Přístup USA a evropských zemí, které doposud využívaly kurdské milice k boji s ISIL a nyní Kurdy nechaly na pospas Turecku, jež ISIL mnoho let vyzbrojovalo a obchodovalo s ním s kradenou ropou a dalšími cennostmi, považuji za ostudný, zbabělý a nebezpečný pro další budoucnost Evropy. Připomínám prorocká slova válečného britského premiéra Winstona Churchilla, který na adresu britského a francouzského postupu na konferenci v Mnichově v září 1938 řekl: „Francie a Británie měly na výběr mezi hanbou a válkou. Vybraly si hanbu a budou mít válku“. USA a státy EU se nyní chovají stejně ostudně a zbaběle vůči Kurdům jako se Británie a Francie zachovaly vůči Československu v roce 1938.
Místo provedení všech kroků k zastavení turecké agresivní politiky státy EU financují vyzbrojování turecké armády na další válku. EU již poslala na „migračním výpalném“ Turecku 9 miliard Eur. Část z těchto peněz byla použita na nákup zbraní, munice a vybavení pro invazi do Afrinu. Na dodávkách válečného materiálu se podílí i firmy z členských států EU. Německá firma Rheinmetall dodala Turecku tanky, náhradní díly a munici, které byly použity k agresi do Afrinu.
Na setkání s německým ministrem vnitra Horstem Seehoferem minulý týden Erdogan vznesl požadavek na vyplacení dalších 28 miliard Eur „migračního výpalného“. Německý ministr mu přislíbil, že mu Německo v této snaze bude všestranně nápomocno.
Tato situace je skandální a ohrožuje bezpečnost členských zemí EU. Členské země EU mají posílat peníze na vyzbrojení země, která otevřeně vyhrožuje okupací téměř polovině členských států EU. Některé členské státy se navíc aktivně účastní vyzbrojování Turecka. Tedy země, která otevřeně deklaruje válečné úmysly – včetně záměru napadnout a vojensky obsadit evropské země.
EU by v této situaci měla učinit vše pro zastavení agresivního chování Turecka.
Na Turecko by měl být Radou EU neprodleně uvalen zákaz vývozu zbraní, vojenského materiálu a všeho, co lze použít k vedení války.
EU by měla okamžitě zastavit veškeré platby „migračního výplaného“ Turecku.
Rada EU by měla rozhodnout o uvalení dalších ekonomických sankcí vůči Turecku – jako např. zákaz provádění plateb do Turecka, zákaz dovozu zboží z Turecka.
Občané členských států EU by svými vládami měli být vyzváni, aby necestovali do Turecka, aby se nestali rukojmími tureckého diktátora.
Ministři obrany členských států EU a nejvyšší vojenští představitelé našich zemí by měli se měli sejít a připravit EU na obranu proti hrozbě agrese ze strany Turecka.
Státy EU by měly připravit a provést pozemní, leteckou i námořní blokádu hranice mezi Tureckem a členskými zeměmi EU.
NATO lze v nynější situaci považovat již za mrtvou organizaci. Turecko na přípravě agrese proti Rojavě otevřeně spolupracuje s Ruskem a Iránem. Vzhledem k tomu, že z Ruska navíc nakupuje zbraně, a používá je k výhrůžkám proti Řecku a Kypru, již Turecko nelze považovat za spojenecký stát. V minulosti NATO naprosto selhalo v případě turecké invaze na Kypr a v případě napadení Řecka jako člena NATO Tureckem jako členem NATO v roce 1974.
Evropské země by měly okamžitě přistoupit k přípravě a realizaci projektu společné obrany všech evropských zemí – nejen států EU, ale i všech ostatních, které mohou být ohroženy agresivní tureckou politikou.
Všechny země by se měly připravit na obranu před tureckou vojenskou agresí. Znovu obnovit svůj vojenský i civilní průmysl, který byl delokalizován do Asie. A v maximální možné míře pomoci zemědělcům v budování dostatečných kapacit k výrobě potravin. Nyní je jasné, že již není otázkou, zda válka s Tureckem bude, ale kdy Turecko opět napadne některou evropskou zemi.
Během pondělního večera vydal prezident Trump tweet s pohrůžkou hospodářského zničení Turecka a ministr zahraničí RF Lavrov přicestoval k jednání do kurdského Erbilu.
V Bruselu 7. 10. 2019
MUDr. Ivan David, CSc.
Poslanec Evropského parlamentu zvolený za SPD.
