Co patří k odkazu Masarykova Československa?

Jak moc se současná Česká republika vzdálila od někdejšího Československa? Vlivem staronových sil a nositelů moci se vzdálila nejen vnitřním rozdělením. Vzdálila se i státní ideou, státním programem, vzdálila se i pojetím závaznosti zákonů, pravidel a autority. Ztratil se i všeobecný občanský souhlas, vzájemná shoda, jednota smýšlení, konsensus, bez kterého skutečná demokracie ve státě nemůže existovat. Ty staronové rozkladné síly se usadily i ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, odkud lze pod maskou zdánlivé korektnosti beztrestně provádět účelnou a účinnou propagandu. Zůstaneme–li jen v bezprostřední době prezidentství Ing. Miloše Zemana, zjistíme, že právě on se stal terčem nepřátelských útoků, bez ohledu na pravidla všeobecné slušnosti a zdvořilosti a tím méně bez ohledu na respekt k hlavě státu.

Začalo to vřavou, když M. Zeman odsoudil nějaký služební zákon jako „zkurvený“. Nechápala jsem, proč takové veřejné pozdvižení nad „vulgárností“ vyjádření. Vulgarity nesnáším. Nepřipouštím. Odsuzuji. Vadí mi, že dnes se ani jeviště, ani básnická sbírka bez vulgarit neobejde. Ale co bylo tak vulgárního na výroku prezidenta Zemana? Vysvětlení podává etymologie. Starší jazykověda odvozuje sloveso “zkurvit“ od německého podstatného jména die Kurve, křivka, pokřivenina. Tak jsem také prezidentův výrok chápala. Současní kritici však odvozují sloveso „zkurvit“ od slova die Hure, prodejná žena lehkých mravů. Takže sloveso „zkurvit“ patří zřejmě do nevěstince. K prostitutkám. Ale proč bylo nutno vyvolat kolem prezidenta takový vyrvál a ne zachovat zdvořilé mlčení? Protože někteří mají zřejmě útočný program „Hrr na něj!“ Podobně jako když si krátce na to dovolil přeložit zamaskovaný anglický název provokující ruské protestní skupiny demaskujícími slovy českými. Cožpak v tom anglickém verbálním úkrytu se neskrývala pokrytecká přetvářka? Řeknu–li vulgaritu anglicky, přestává být vulgaritou?

Netrvalo dlouho, v televizi vypukla nová protizemanovská hysterie. Očekávala jsem, podle toho, jak vehementně a procítěně, jak pobouřeně a s jakým spravedlivým hněvem se pohoršovali televizní hlasatelé, někteří politici a novináři nad jakýmsi Zemanovým výrokem proti premiérovi, že prezident nejspíš vyzval protivníky předsedy vlády, aby ho sprovodili ze světa. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pak jsem si poslechla, co prezident doopravdy odpověděl na otázku, jak se zbavit premiéra. Především otázku zobecnil, takže se netýkala jen premiéra, ale osob politiků vůbec a on výslovně uvedl, „prezidenta nevyjímaje|“. Řekl tedy, že zbavit se politika, „prezidenta nevyjímaje“, lze demokraticky cestou voleb. A pak dodal s humorem jako žert, a publikum to také jako žert vzalo a smálo se, že pak ještě zbývá cesta nedemokratická, a to že je „kalašnikov“. Naše masmédia a leckterý politik se ovšem nesmáli. Pokrytecky a otřeseni předstírali, že žertu nerozumějí, že jsou těmi „nechutnými“ slovy na výsost pohoršeni, protože prezident ohrožuje život premiéra a jeho rodiny. Jeho děti je třeba převézt urychleně někam do bezpečí! Prohlásili, že Miloš Zeman kazí morálku doma a pověst státu za hranicemi, a proto by měl být funkce v čele státu zbaven.! A přece, kdo jen trochu rozumí žertu, může místopřísežně prohlásit, že prezident skutečně nevyzval přítomné , aby politiky, „prezidenta nevyjímaje“, postříleli. Zmínka o „kalašnikovu“ jen letmo a s úsměvem připomněla dobrodružnou literaturu a televizní detektivky.

Další incident ke skandalizování prezidenta nedal na sebe dlouho čekat. Skupina výtržníků, která se pokládá za „umělce“ a honosí se velice slušným, zcela nevulgárním názvem „Z toho ven“, se tajně zmocnila prezidentské standarty a místo ní vyvěsila na střechu pražského Hradu obří červené trenýrky. Žertík? Aprílový? Silvestrovský? Kanadský? Vulgární akt, namířený – prý – proti prezidentovi.

Starý Zákon nezná děsivějšího hříchu než je znesvěcení oltáře. Co asi cítí uvědomělý Čech nad tou pohanou standarty, zpředmětněného symbolu historických zápasů národa? To je znesvěcení oltáře! Známý mě chtěl potěšit, a tak ocenil, že teď bude mít Hrad konečně funkční ochranku. (Já ovšem nepatřím k lidem, kteří si myslí, že kriminálníkům máme být vděčni za ochranná a bezpečnostní opatření.)

Prezidentská standarta patří mezi ústavní symboly podle zákona č.3/1993 Sb. Každý, kdo poškodí, ukradne či jinak znehodnotí prezidentskou standartu, jedná protiústavně, protiprávně a nepřátelsky vůči státu. Strůjci tohoto činu zneuctili nejvyšší hodnoty národa a přitom se stavěli do role „hrdinů“. Proti komu a za co bojovali? Kdo je poslal?

Ale jak už to bývá, milosrdný čas tu událost pomalu pohřbíval do zapomnění. To se však některým příznivcům trenýrkové akce nelíbilo. Sám pan Schwarzenberg, poslanec a čestný předseda strany TOP09, pocítil potřebu připomenout ji. Navštívil pražský Hrad a informoval veřejnost, že je znechucen. Hrad prý je jak obléhaná pevnost, zátarasy, osobní kontroly, není to otevřené sídlo hlavy demokratického státu. A v rozporu se slušností a zdvořilostí pronesl urozený pán úvahu, kterou se mi nechce doslovně opakovat. Je vulgární. Týká se trenýrek, prý znečištěných strachem a obavami z nového znečištění. Je to v naprostém rozporu s elementární slušností a zdvořilostí. A také s demokratickými zásadami, že jednání má být ohleduplné a vstřícné, nikoli zlomyslné a škodolibé.

A je zajímavé, že když vysloví vulgaritu knížepán, je to projev jeho aristokratické noblesy a nepředstírané blízkosti k lidu. Když Miloš Zeman, je to jen doklad jeho neurozeného plebejství a buranství.

Ale strategie „Hrr na něj“ pokračuje. Ve veřejném prostoru se uhnízdila vulgární a podpásová a sprostá demagogie. Děje se tak v rozporu s tím, co dala do vínku našemu národu První republika, založená jako svobodný a samostatný Československý demokratický stát.

Skupina poslanců navrhla vrátit do trestního zákoníku přečin veřejného hanobení prezidenta republiky. Měli jsme ho tam už v dobách První republiky. Veřejnoprávní televize pozvala do večerního zpravodajství prominentní soudkyni, aby se k návrhu vyjádřila. Světe div se, ona s ním nesouhlasila! Prezident podle jejího mínění musí snášet kritiku, i tvrdou, i drastickou, třeba i sprostou. Na námitku, že soudci a úředníci získali již právní ochranu, zdůraznila, že jde o něco jiného. Jde prý o ochranu funkce, činnosti, aby nebyla rušena, nikoli o ochranu osob. A tak se ptám. Urážky prezidenta, které snižují jeho osobu, nenarušují výkon jeho funkce? Neohrožují jeho autoritu, jeho pravomoc? S předkladateli návrhu lze jen vřele souhlasit. Paní prominentní soudkyni se patrně nepodařilo překonat jistou osobní předpojatost, když souhlasila s urážením hlavy státu. Kde je její smysl pro ochranu důstojnosti prvního ústavního činitele? A kde je smysl pro ochranu lidské důstojnosti vůbec? Ten přece nedovolí urážet ani posledního bezdomovce na jeho potulkách městem.

Prof.PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.