Agentura EXANPRO
23.10.2019 EXANPRO
PŮSOBENÍ ZPRAVODAJSKÝCH SLUŽEB
Souhrnné hodnocení (12069)
Bezpečnostní informační služba* (BIS), potažmo její ředitel Michal Koudelka se opakovaně chlubí již téměř dva roky starou kauzou, která sahá až do ledna 2018. Podle Koudelkových slov z jeho prohlášení učiněného v prosinci 2018 se jím vedené BIS podařilo úspěšně rozbít zpravodajskou síť* jedné z ruských zpravodajských služeb* působící na území ČR a zcela tak ochromit její činnost.
Ředitel BIS tento údajný úspěch zopakoval na bezpečnostní konferenci, která se konala v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 21. října 2019. Tam uvedl, že BIS a Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) loni odhalily a rozbily síť, kterou v Česku vytvářela ruská zpravodajská služba FSB*. K tomu doplnil, že síť byla totálně rozbita a zdecimována díky výborné práci NCOZ a že vyšetřování pokračuje.
Opakované tvrzení by mohlo být opravdovým úspěchem, pokud by však v sobě neskrývalo hned několik odborných nedostatků a faktických rozporů. Závažnějším problémem ale je reakce českých politiků, kteří se jako děti nechávají znovu a znovu opájet zpravodajskou pohádkou, která je už jenom podle volených slov sotva zpola pravdivá (což je možné lehce prokázat – součást připravovaného samostatného dokumentu). V odborném názvosloví se jedná o termín zpravodajská historka* (intelligence narrative), jež je zpravodajskou službou vytvářena jako podpora vládní či mezinárodní trendové politiky proti zahraničnímu politickému soupeři (někdy se může jednat i o podporu vlády proti opoziční politické straně na domácí půdě).
Činnost BIS analyzují a hodnotí také následující související zpravodajské produkty:
- Produkt 12057 „BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí“
- Produkt 12058 „Ředitel BIS bezděčně prozradil, že česká vláda nepotřebuje vlastní zpravodajské služby“
Mnoho objasňujících odpovědí na rozebírané téma, a to do slova a do písmene, lze najít ve Vědomostním testu D, který byl v rámci přípravy a vzdělávání analytiků vytvořen jako produkt inspirovaný nekvalitními projevy BIS a nazván „Dokáže se BIS vypořádat s těmito odbornými otázkami?“ (produkt obsahuje 18 odborných otázek). V souvislosti s aktuálním tématem pro ilustraci uvádíme příklady tří otázek z testu D, které jsou vždy opatřeny čtyřmi možnostmi odpovědí:
Příklad otázky: Co znamená, když někdo řekne, že rozbil cizí zpravodajskou síť?
a) To znamená, že bylo zabráněno v získávání utajovaných informací.
b) To znamená, že byli odhaleni zahraniční špioni a spolupracující agenti.
c) To může znamenat, že byli vyhoštěni vojenští zpravodajci, kteří prováděli legální vojenskou diplomatickou misi.
d) To znamená bezvýznamnou frázi, protože zpravodajskou síť nelze spojovat se špionážní sítí.
Příklad otázky: Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou sítí, špionážní sítí a agenturní sítí?
a) Zpravodajská a špionážní síť jsou termíny shodného významu, kdežto agenturní síť je podskupinou zmíněných sítí.
b) Žádný rozdíl. Všechny tři termíny jsou synonyma a je možné je libovolně zaměňovat.
c) Špionážní síť a agenturní síť jsou termíny shodného významu, kdežto zpravodajská síť zahrnuje vše, co patří do zpravodajské činnosti.
d) Podstatný rozdíl. Každá síť znamená něco jiného, i když se jejich významy mohou překrývat.
Příklad otázky: Kolik je v ČR cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů?
a) Tolik, kolik určí BIS, která tyto údaje vede jako utajovanou informaci.
b) Počet těchto osob nelze určit ani přiblížit.
c) Lze stanovit minimální počet cizích zpravodajských důstojníků, avšak počet špionů a agentů lze jen odhadovat, pokud není jejich činnost odhalena.
d) Počet agentů vychází z počtu špionů, jejichž počet je odvozen ze stanoveného počtu cizích zpravodajských důstojníků.
Správné odpovědi a jejich odůvodnění jsou obsahem souhrnných výkladů 22032 (díl 1) a 22033 (díl 2).
Čeští politici a především pak výkonní politici z národní vlády a poslanci ze Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS) se nechávají ošálit vystupováním ředitele BIS. Starším potvrzením je např. obsah produktu 12026 „Ukázka neschopnosti českých zákonodárců kontrolovat zpravodajské služby a selhání médií tento stav rozkrýt a správně pojmenovat“. Nejnovějším potvrzením je pak vystoupení místopředsedy Výboru pro bezpečnost poslance Pavla Žáčka v pořadu České televize s názvem „Interview“ na téma BIS a rozbití ruské sítě. Zmíněný díl pořadu byl vysílán 21. října 2019 a poslanec Žáček zde ukázal naprostou neznalost kontrazpravodajské* práce proti cizím zpravodajským službám, a tím i neznalost, jak takové cizí služby pracují. V analýze jeho ústního vystoupení je možné nalézt, že Pavel Žáček vůbec neví, o čem přesně ředitel BIS mluvil a zda jsou jeho tvrzení pravdivá (součást připravovaného produktu).
Ono je ale těžké porozumět samotnému Koudelkovi, protože on sám několikrát prokázal svou odbornou nezpůsobilost: například neví, jaký je rozdíl mezi všeobecnou zpravodajskou činností* a špionáží* (vyzvědačstvím* dle české terminologie a českého trestního zákoníku) nebo rozdíl mezi kybernetickou špionáží* a neoprávněným přístupem k počítačové síti (podrobněji viz produkt 13069 „BIS prozradila, že nerozumí termínu kybernetická špionáž“).
Čeští politici neumějí pokládat relevantní otázky, aby zjistili důvěryhodnost všech tvrzení. To vychází také z toho, že neznají ani základy zpravodajské práce včetně odborného názvosloví, od kterého to všechno začíná: Není možné provádět, kontrolovat a hodnotit zpravodajskou činnost, když zpravodajští důstojníci*, kontroloři–inspektoři a hodnotitelé (analytici) neznají definice odborných termínů ze zpravodajské praxe a způsoby zpravodajské činnosti (viz ukázky výše). A jsme u jádra věci ohledně kontroly ze strany SKBIS, která svou kontrolu nedokáže správně provést už jenom proto, že neví, u jakého orgánu a čím má taková kontrola začít. Taková kontrola nebude nikdy úplná a kvalitní, ale poslanci veřejnosti vždy bez znalosti věci sdělí, že BIS pracuje na nejlepší možné úrovni.
Michal Koudelka od svého jmenování do funkce ředitele BIS (srpen 2016) prokázal, že není spolehlivým zdrojem jakýchkoli výstupů, nýbrž jen loajálním následovníkem zahraniční politiky určitých mocností. Pokud by to bylo naopak, musel by poslancům a vládě umět sdělit, jaký je průměrný počet skutečných špionů* a agentů* (externích spolupracovníků) na území ČR za jeden kalendářní rok (tedy v jeho případě za roky 2016, 2017, 2018 a 2019). Avšak pro ředitele Koudelku je to složité dilema, protože ač slova o špionáži pravidelně vypouští ze svých úst nebo jsou tato slova uváděna ve výstupech BIS, tak se vlastně v posledních letech neřešil opravdový případ špionáže a s tím odhalení alespoň jednoho špiona (příslušníka cizí zpravodajské služby provádějícího ryzí špionáž) a případně i agenta (spolupracující osoby z ČR nebo ze třetí země). Jenže ředitel BIS nemůže na druhou stranu zase jen tak říct, že BIS dosud neodhalila žádného cizího špiona ani místního či zahraničního agenta, protože by jinak nemohl tvrdit, že „rozbili síť ruských agentů“ (viz účet BIS na sociální síti Twitter).
Jestliže hovoříme o špionáži a o špionech (vyzvědačích), tak máme přirozeně a přesně na mysli cílené získávání utajovaných informací především státního charakteru, čehož nelze dosáhnout pouhým proniknutím do obyčejné počítačové sítě například na Ministerstvu zahraničních věcí ČR (blíže viz produkt 13069) ani pouhým zřízením firmy obchodující s počítačovým hardwarem a softwarem či krycí firmy* s jiným druhem činnosti. Otázkou tak zůstává, co BIS vlastně rozbila (ve vyhledávači na internetu se objevuje nabízené spojení, že BIS rozbila ruskou síť na badminton – to je sice pravdivé internetové zjištění, ale notně odlehčené).
Zajímavé je, že se na žádost novinářů k dané záležitosti nechtěl vyjádřit nikdo z NCOZ. Novináři byli odmítnuti s tím, že NCOZ nechce případ komentovat. Zástupci NCOZ zkrátka asi nemají co komentovat. Námitkou by mohlo být, že zdrženlivost v komentářích je z důvodu toho, že případ je stále v procesu trestního řízení (dle vyjádření BIS). Jenomže tato námitka neobstojí, ba naopak vnáší do celé záležitosti další nejasnosti. Například to, zda jsou údajní zadržení bez protestů ruské strany už téměř dva roky ve vazbě, anebo zda jsou vyšetřováni na svobodě, což je vlastně o ničem.
Podotýkáme, že se v případě údajných dvou odhalených krycích firem nemohlo z větší části jednat o ruské diplomaty. Většina údajných provinilců tak neměla diplomatickou imunitu a mohla, nebo dokonce měla být zadržena, obviněna a trestně stíhána. Jenže po těchto osobách není ani vidu, ani slechu. „Vtipálci“ by jistě poznamenali, že mohly být jako výraz loajality předány a odvezeny na americkou námořní základnu v zálivu Guantánamo. Zůstává ale záhadou, proč ředitel BIS ani po dlouhé téměř dvouleté době nezmínil, kolik osob bylo zadrženo a kolik z nich obviněno. To je celkem standardní věcí i v postupu jiných zemí, které ve svém periodickém shrnutí vždy uvedou počet odhalených pachatelů bez upřesnění státní příslušnosti. BIS to kupodivu provádí obráceně: uvede státní příslušnost (přirozeně Ruská federace) a zatají jakýkoli počet – jako by ty osoby neuměla ani spočítat.
BIS tedy rozbíjí ruské sítě, ale neprokazuje špionáž. Tomu se říká špionáž verze 0.0.0 (neboli žádný špion/agent na dohled ani ten s kódovým označením 001), případně odborněji „vykonstruovaná špionáž“. Je pak na místě požadovat, aby BIS upřesnila, jaký čin údajní pachatelé vlastně spáchali. Je však důležité poznamenat, že na území ČR se cizí špioni i místní a zahraniční agenti nacházejí. Své o tom vědí zahraniční zpravodajské služby, a to převážně ze západních zemí, neboť tyto osoby na českém území řídí (dohromady jich je mnohem více než zapojených Rusů). Státy bývalého socialistického bloku jsou výhodným rejdištěm s rekreačními podmínkami pro působení a setkávání zpravodajců* z třetích zemí jak s jinými zpravodajci, tak se svými zdroji (agenty). Tyto aktivity zde praktikují jak služby z východních, tak ze západních zemí. Alarmující věcí je, proč tyto aktivity nepokrývá BIS, zvláště když o nich vědí i nepřímo zapojené západní čili partnerské služby (BIS se vychloubá skvělou spoluprací se zahraničními partnerskými službami, ale její vedení je značně naivní, když si myslí, že s nimi zahraniční služby budou sdílet vše, co se týká České republiky).
S odlehčením (ale ne zas tak úplným) uzavíráme, že by se poslanci měli možná více ptát těch politiků a příslušníků českých zpravodajských služeb, kteří navštěvují ústředí CIA* v Langley (viz produkt 12061 „Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?“) a i na jiných místech se setkávají s pracovníky cizích zpravodajských služeb a s novináři, ať už se jedná o plánované pracovní schůzky, anebo o schůzky například v osobním volnu a z vlastní iniciativy (úniky informací mimo ČR a do veřejného či novinářského prostoru). Pokud si někdo myslí, že se pracovník zpravodajské služby nemůže dopustit neoprávněného předání utajovaných informací (čili trestných činů vyzvědačství nebo ohrožení utajované informace s úmyslem či z nedbalosti) jenom proto, že se stýká s někým, kdo je považován za příslušníka partnerské zpravodajské služby, tak je na velkém omylu. Příkladem jsou aféry mezi americkou CIA a německou BND*.
Podrobnější analýza celé záležitosti včetně nejnovějšího projevu ředitele BIS, „nevyzrálé“ reakce místopředsedy Výboru pro bezpečnost Pavla Žáčka a odkrytí přibližného každoročního počtu špionů a agentů na území ČR je součástí připravovaného produktu.
* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.
Zpravodajský produkt 12069
Souhrnné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
