Přemysl Votava
10. 9. 2019
V těchto dnech je v Srbsku na návštěvě český prezident Miloš Zeman. Je to cesta k přátelům. Se Srbskem máme společnou historii, mnohokráte jsme si podali ruce. Se Srbskem nás také spojuje společný staletý boj o samostatnost našich národů. Nezapomínáme ani na statečný postoj Jugoslávie k Mnichovu 1938, tak i k okupaci v roce 1968, nezapomínáme ani na otevřenou náruč Jugoslávie pro tisíce našich občanů hledajících pomoc.
Jugoslávie, tak jako Československo, bylo po roce 1989 rozparcelováno, jako státy jsme zmizely z mapy světa. V případě Srbska ani to nestačilo, Srbsko bylo oloupeno o své další historické území, tedy o Kosovo, které bylo po staletí součástí Srbska.… Každoročně v únoru je toto bezpráví připomínáno na demonstracích pod transparentem: „Kosovo je Srbsko “.
Malé historické shrnutí… Vyhlášení samostatnosti Kosova bylo porušením rezoluce č. 1244 Rady bezpečnosti OSN z roku 1999. Desetitisíce Srbů muselo opustit narychlo své domovy. To vše za benevolence a přihlížení EU a USA. Tento exodus následoval po tzv. humanitárním bombardováním státy NATO, pod vedením USA. Tisíce obětí, včetně žen a dětí. Miliardové škody na majetku… Dnes je snahou na tuto agresi, která překreslila mapu Evropy, zapomenout…
Česká vláda svým kývnutím k jednostrannému vyhlášení samostatnosti Kosova, kopírovala velmocenské rozhodnutí USA a EU. Tehdejší ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg, prohlásil, „ vím, že je to bez souhlasu RB OSN vím, že to není čisté řešení, ale přesto na to kývneme.“ Ostatně není to ani poprvé, ani naposledy, co poslušně kývneme. Bylo to trapné od představitele státu, který má zkušenosti s Mnichovem 1938. Také tam jsme se podřídili rozhodnutí západních politiků. Srbsko bylo před 20 lety obětováno tak, jako Československo před 80lety. Rozdíl je ale v tom, že Srbsko (Jugoslávie) v době Mnichova, stálo za Československem ! Srbsko bylo statečnější !
K návštěvě Srbska panem prezidentem, nebude chybět ani tradiční setkání s krajany. V Srbsku žije velmi početná česká menšina. Je to zejména v oblasti Banátu, poblíž Dunaje. Ze zkušenosti vím, že naši krajané nebudou naříkat, není to u nich zvykem, přesto věřím, že pan prezident je vyslechne a dle možností i pomůže a oni s nadějí se pak vrátí do svých vesnic. A poví ostatním, že Česká republika na ně nezapomíná. Osudy krajanů jsou si v mnohém podobné. Jak těch v Srbsku, tak i v Rumunsku, na Ukrajině, či v Bulharsku… Čeští krajané v 19.století odcházeli ze své vlasti, zejména z důvodů těžkých životních podmínek. Bída a nedostatek půdy, je nutil hledat si obživu v daleké cizině za oceánem, nebo v zapadlých koutech tehdejší rakouské říše. Přesto jsme našim krajanům mnoho dlužni… Naši krajané v době ohrožení Československa se stali součástí našich jednotek… Bojovali na Dukle, osvobozovali Ostravu, Slovensko…bojovali i jako partyzáni v jugoslávských horách….
Přemysl Votava, Národní socialisté
