 |
| Foto čistě ilustrační |
9. 9. 2019 Zvědavec
Zdědil jsem po pradědovi několik hektaru pole v sousedství vesnice u velkého města. Během dvaceti let po revoluci se v okolí začalo silně stavět a tak jsem se rozhodl, že pozemky taky prodám, opustím byt v paneláku a z utržených peněz si na svém postavím vysněný dům. Zažádal jsem tedy o změnu ÚP a jako Alenka z Říše Divů zapadl, na 10 let, až po krk do zkorumpovaného světa regionálních politiků a úředníků.
Začalo to romantickou představou o tom, ostýchám se to napsat, no prostě, že zbohatnu. Pozemek po dědovi leží u cesty, navazuje na zástavbu, jsou zde veškeré sítě. Stačí podat žádost na Magistrát o změnu ÚP, který se stejně teď aktualizuje, pomyslel jsem si tehdy. Jak jednoduché. Žádost byla podaná a já se naivně těšil. Do dvou let je prodáno. Avšak místo povolení jsem měl tu smůlu, že jsem měl tu výsadu se poprvé setkat se zlovůlí vedoucího úředníka za územní plánování. Ten zcela nekompromisně moji žádost škrtl s odůvodněním, že zástavba odporuje krajinnému rázu. Zaplatil jsem tedy odbornou studii, která jeho tvrzení popřela, vyvrátila a podal žádost znovu. Po dalším roce úředník zaklínadlo nezopakoval a odpověděl, že zde není dostatek vody. Jeho kolegové z místní vodárny zjevnou lež jak jinak než potvrdili. Zaplatil jsem tedy geodetický průzkum a vyvrtal vrt, po třech letech jsem měl schválenou vodárnou pro nové parcely. Objevil se další problém ekologie. Uběhlo 5 let a já si zaplatil nezbytné analýzy a územní studii, která věc jako nesmysl vyřešila. A světe div se byl tu další problém, a po něm další zástupný problém a v dalších letech následoval další důvod, proč to nejde. A okolo se vesele stavělo dál.
Rozhodl jsem se tedy nasraný kontaktovat movitého a vysoce postaveného kamaráda z dětství a zjistit, zda by mi nepomohl. „Ne, nepomohl.“ S tvrzením, že nepůjde proti své straně, prosbu dobrého kamaráda odmítl a uvedl mě do reality. Prý je v současnosti kolem města 25 lokalit, které se chtějí rozvíjet. Valná část z nich je ve vlastnictví anonymních a.s., s.r.o. nebo advokátů. Tyto pozemky vlastní politici, jejich lobbisté nebo dnes ctění multi miliardáři, kteří podvody zbohatli již v dobách porevolučních a nyní zaměstnávají (vykořisťují) tisíce občanů města. Všechny pozemky těchto význačných osob není možné pustit mezi hypotékáře (ano tak jim říkali) naráz, porvali by se a pozemky, ty by se nezastavěly a cena by šla dolů. Ale neznepokojuj se, i tato prasata jsou v pořadníku. Dělá se to tak, že si nový politik vyčlení dobu, po kterou chce působit v politice, ta většinou koresponduje s dobou, než na něj nebo jeho lobbistů v pořadníku přijde řada. V regionální politice jde především o nemovitosti. Stavební pozemky, městské společnosti, byty… To je hlavní důvod, proč je zástupce lidu v politice, aby si to pohlídal. Mezi tím, již dříve zaháčkovaný úředník blokuje územní rozvoj a naopak povoluje budování sítí a cest, nejlépe samozřejmě z veřejných prostředků, tam kde jsou čekající v pořadníku. Díky jeho státem posvěceným obstrukcím stoupne cena nemovitostí. A vůbec nějaký obyčejný drzoun jako jsem já, nemůže předbíhat uznávané osobnosti. Cena nemovitostí postupně roste, obyčejní lidé jsou tlačeni na 30 let do hypoték v oblastech s paneláky naležato, které se tak pěkně zastavují. Odpovědné nelze ani uplatit, protože zisk z jedné takové oblasti, kde prodá pole přeměněné kouzelným proutkem na stavební parcely a to i s projektem domu, bez obtíží dosahuje čistého zisku 250 milionů za rok. Až je oblast zastavěná, pak nastupuje druhý z vlivných v pořadníku. Ten jako odměnu za své pokorné čekání v koalici či opozici zdědí o několik stovek vyšší prodejní cenu za nemovitost, kterých je přece na trhu nedostatek. Lidé též utíkají z měst do okolních vesnicí, tam se stavět ještě poměrně dobře dá. Proč? Protože tyto vesnice už nejsou pod drobnohledem nasraných lidí z města, kteří koukají politikům pod prsty. Zde leží další část zlatých vajec mafie zabývající se kšefty s nemovitostmi, tedy takzvaným územním plánováním. Někde se to utáhne, jinde pustí. Zdejší úřady si sami schvalují ÚP a rozvojové plochy patří opět těm samým lidem, schovaným za anonymními společnostmi. Případně vysokým úředníkům, či jejich příbuzným, kterým byly prodány pod cenou. V minulosti byly totiž levně vyprodané z městského majetku jako orná půda. A tak se zde v poklidu a hlavně bez kontroly staví a oni opět vydělávají. Tedy již podruhé. Média nemají zájem mafii řešit, protože jejich úkolem je podporovat tu či onu politickou stranu a všechny, všechny, politické strany mají svoje oblasti v pořadníku. V tomto zde neexistuje opozice ani koalice. Proto v barvitých politických třenicích nikdy neuslyšíte prát veřejně známé špinavé prádélko týkající se machinací s nemovitostmi. Všichni jsou v tom totiž za jedno. O tom jak se vydělávají peníze, nesmí prodlužení občané nikdy vědět. Je třeba mít klid na práci.
A tak jsem po deseti letech snažení a falešných nadějí, stáhl ocas mezi nohy a na radu kamaráda pozemky jako ornou půdu prodal. Nedomohl jsem se podobných práv, jako majitelé pozemků v mém okolí i když logika byla na mojí straně. Nyní moji půdu vlastní anonymní vlastník, který už je asi v pořadníku.
P.S. Před časem jsem viděl čtyřdílný dokument nazvaný Vysoké hry ruské mafie (dostupné na ulozto.cz). Byť se jedná o staré dílo, přesto jsem díky němu teprve jasně pochopil, jakým způsobem funguje řízení státu nejen v Rusku. Jedná se o vzájemnou spolupráci tří prvků. Tajných služeb, mafie a politiků. Toto je vidět nejen v Rusku, ale i například na Slovensku. U nás a ve zbytku Evropy to nebude jiné, pouze je zde větší cenzura nad médii a lidé nemají tolik horké východní krve aby byly vidět mafiánské excesy jako na Slovensku. Přesto každému, kdo chce pochopit, jak tato chobotnice funguje, dodnes nepřekonané dílo, doporučuji.
