Jiří Jírovec
6. 9. 2019
Jde o tragikomedii, takže zkusme se ptát na její zápletku:
Jaký je rozdíl mezi společností odštípnutou z velké společnosti a takovou, kterou někdo založí jako novou?
Patrně velmi malý, protože podnikatelské záměry vedou je spojování, štěpení, kupování i prodávání společností;
Jakou odpovědnost nesou ti, kteří žádost o dotaci pro ČH posuzovali a doporučili?
Nemluví se o nich, takže malou až nepatrnou.
Proč ČH vzbudilo pozornost jakéhosi Tomáše Kaplera?
Možná jde o člověka, který pro stromy nevidí les. V září 2015 podal anonymní trestní oznámení, vycházející, jak sám později uvedl z “článků o této kauze v médiích Svobodné fórum a Euro” (1) To již byl projekt dokončen a splnil pětiletou podmínku EU provozu.
Zde se dostáváme do politiky. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze tvrdit, že Sobotka a v polovině svého mandátu zpanikařil. ANO 2011 mělo 30% perferencí, ale ČSSD padala.
Je pravděpodobné, že některý ze stratégů ČSSD řekl Sobotkovi, po způsobu Balderika ze seriálu Black Adder: “I have a cunning plan, Sir” neboli “Mám mazaný plán, pane”. Mohl spočívat v udání, že ČH je podezřelé. Kdyby přišlo udání, policie, kterou měl v referátu ministr vnitra Chovanec, by mohla začít nezávisle vyšetřovat.
Volbám předcházel Sobotkův pokus odstranit Babiše jako ministra financí. Když se ukázalo, že nemůže Babiše přinutit, aby podal demisi, začal zmatkovat. Babiš mu pomohl tím, že se nechal odvolat prezidentem.
Těsně před volbami 2017 požádala policie o vydání poslanců Babiše a Faltýnka světské moci, tedy k trestnímu stíhání. A pak znova, když byli opět zvoleni.
Stíhání Faltýnka a Babiše s celou rodinou vypadalo vskutku mazaně.
Babiš se postupně získal všechny politicky nosné nálepky: stal se sprostým podezřelým, vyšetřovaným a později trestně stíhaným.
Volby dopadly pro Sobotku katastrofálně. ČSSD získala necelých 8, kdežto ANO 2011 30%;
Jakou roli hrál v kauze ČH ministr vnitra?
Zde se dostáváme na tenký led spekulací, které vedou do slepé uličky v jejímž závěru zjistíme, že objednání trestního stíhání není možné. Politici za to dávají ruku do ohně a můžeme jim věřit.
Slovo objednat je totiž ošklivé, protože implikuje existenci služby, kterou lze objednat jako taxi.
Pravý div udělá drobný jazykový posun ke slovům jako iniciovat, zařídit nebo vyvolat. Již víme, že stačilo jedno trestní oznámení, které vyvolalo policejní vyšetřování.
Ministr nemusí vydávat písemné pokyny. Stačí naznačit a vše se šíří odshora dolů samospádem;
Můžeme věřit v nezávislost policie a státních zástupců?
Samozřejmě, tedy nejméně do té doby, než narazíme na obvinění, že (například současná) vláda chce všude dosadit “svoje” lidi, aby mohla ovlivňovat tu kterou kauzu.
Pokud to platí pro “naše” lidi, musí to platit i opačně pro “jejich” lidi, tedy ty dosazené předcházejícími vládami. Jde jen o definici nestrannosti.
Soudce Paprikides vysvětluje novému vůdci Kontokorentovi, že s ním nemůže spolupracovat, protože je “služebníkem pojmu nestranné spravedlnosti.” Kontokorentos, mu vysvětlí, to je v pořádku, protože: “každá vláda má svůj pojem nestranné spravedlnosti. Budete nestranným soudcem mé vlády.” To je nadčasový V+W.
Čtenář si může vzpomenout, že Lessy, Červíček i Tuhý byli nestranní, ale ne vždy pro vkus strany, která je nejmenovala.
Nestrannost ohrožuje korupce. Místopředseda Pirátů Michálek ve Sněmovně (1) upozornil, že Pražský Magistrát pronajímá soudcům a státním zástupcům sociální byty. Podle údajů z medií, za pakatel 70-80 korun/m2/měsíc. To je 4-5x méně než je “tržní nájemné”. Lze předpokládat, že se takoví nájemníci zrovna nehrnou do obžalovávání a souzení politiků;
Kam spěje společnost, která toleruje udavačství?
Piráti, předvoj tohoto trendu, předstírají, že jim jde o čistotu společnosti. V podstatě ale jdou jen po svém podílu na 30% hlasů, které by uvolnila politická likvidace Babiše.
Ve větru jejich čecháčkovského nadšení se vždy nese nasmrádlé “zase máme něco na Babiše”;
Stručně řečeno k dalšímu štěpení společnosti. Typickým příkladem je zneužívání auditu týkajícího se údajného Babišova střetu zájmů.
Každý audit má následující fáze: předběžnou zprávu auditora – odpověď auditované instituce – reakci auditora na odpověď a zveřejnění konečné zprávy.
To, že unikla předběžná zpráva, je na pováženou, ale v Česku se vše vykecá.
Naprosto skandální je, že státní zástupce Pavel Zeman veřejně prohlásil, že ji chce studovat. Tím totiž připisuje tomu dokumentu důležitost, kterou z principu nemá. Do té zprávy mu nic není. Rozhodující je konečná zpráva.
Ta může být naprosto odlišná od předběžné. Pokud EU uzná, že Babiš splnil požadavky českého zákona o střetu zájmů, může dojít k závěru, že udání odhalilo úplně jiný problém totiž zaostávání české legislativy.
Kam dospělo farizejství české společnosti?
Z výroku Karla Schwarzenberga lze odhadnout, že daleko: “Kdybych já byl na jeho (Babišově) místě, tak bych trval na (soudním) procesu, aby ani stín podezření nezůstal.” (2)
To je nesmysl kombinovaný s falší. Rozhodnutí o předání případu soudu je v pravomoci státního zástupce. Babiš nemůže státního zástupce ovlivňovat, jeho rozhodnutí není na něčí přání.
Stín podezření samozřejmě nikdy nezmizí, protože bude vrhán, respektive obnovován podle potřeby. Výzva, aby (podle Listiny lidských práv a svobod) nevinný Babiš odstoupil a vrátil se, až bude soudem očistěn, je farizejská, je z arzenálu politiků, kteří stojí o politickou likvidaci ANO 2011.
Jejich představa o očistění je na úrovni výroku feldkuráta Katze:
“Ty se chceš polepšit? To se ti, chlapečku, tak lehce nepodaří. Až se vrátíš, zas budeš stejně takový lump jako předtím.”
Závěrem se můžeme ptát do jaké míry je nezávislost nezávislého soudce nebo státního zástupce závislá na možném dopadu jejich rozhodnutí. Je možné, že Dr Šaroch nechtěl být zodpovědný za další rozvrat české společnosti, kterou stejně žádné rozhodnutí neuspokojí, a raději přenechal rozhodnutí kolektivu nadřízených.
