Bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta

Jaroslavem Baštou

Přiznám se, že by mě ani v těch nejhorších snech nenapadlo, že se dožiji toho, že budu svědkem naplňování třetího ze sloganů z románu George Orwella 1984.

První dva: „Válka je mír.“ a „Svoboda je otroctví.“ už dobře znám, dokonce ve dvou různých podobách. Hojně se používaly před rokem 1989, pak se na ně na chvíli pozapomnělo až po roce 2004 je obchodníci se strachem zase vytáhli ze zaprášeného kouzelnického klobouku.

První se vrátil s novou studenou válkou, ten druhý zase ke svému fungování potřebuje liberální demokracie, která není ani liberální, ani demokracií, proto se ohání pojmem politická korektnost. Ta v podstatě funguje jako před staletími církevní dogmata. Umožňuje totiž kohokoliv obvinit, že je málo pravověrný a vyobcovat jej. Nejčastěji z veřejného života, či ze zaměstnání (v řadě západních zemí je již dnes běžné odstranit z univerzity někoho, kdo se provinil politicky nekorektním výrokem). K dokonalosti to dovedly sociální sítě, které již trestají za použití jména a příjmení někoho, kdo byl politicky korektně proklet. Rozdíl ve prospěch středověku je v tom, že tehdy z nedostatku pravověrnosti obviňovaly úctyhodné instituce jako třeba inkvizice a existovala přísná procesní pravidla. Dnes si zhusta musíme vystačit s počítačovým algoritmem.

Třetího Orwellova sloganu se s vehemencí odpovídající věku (a možná i diagnóze) chopila Greta Turnberg a její loutkovodiči a stoupenci. Školní stávka za klima představuje nejen faktické popření smyslu vzdělávání, ale mění bádání o klimatu v apokalyptické proroctví, obdobu chiliasmu, včetně toho období 12 let, které zbývají do konce světa. Greta nepřichází s modlitbami, ale se stávkou, protože v nevědomosti je síla. Orwellovy knihy by se asi měly stát povinnou četbou na středních školách.

Zdá se mi, že popírání teorie globálního oteplování, klimaskepticismus a ironizování problému uhlíkové stopy je asi největší kacířstvím v celé západní civilizaci. Nelze však přehlédnout, že argumentace většiny klimaskeptiků se opírá o historické záznamy. Drastické změny klimatu nejsou záležitostí posledních desetiletí. Lidé se jich vždy báli. V době, kdy jsem vyrůstal, nás strašili přicházející dobou ledovou, což mělo jistou logiku. Geologové zjistili, že se za posledních pár milionů let odehrálo těch ledových dob hned 56, a zdá se, že ta poslední, která skončila před 11 000 lety, byla jedna z nejdelších a nejhorších.

Co se skleníkových plynů a toho strašlivého kysličníku uhličitého týče, tak bez nich by Země byla ledovou koulí s teplotou asi mínus padesát stupňů (jak se před 750 miliony let stalo). Proto mě docela zaujala jedna teze, která vychází z teorie Jamese Lovelocka o naší planetě jako velké matce Gaia, tedy velkém inteligentním organismu, který musí udržovat biosféru v rovnováze. Bouřlivý rozvoj života postupně způsobil problém s jeho dvěma základními stavebními prvky – s uhlíkem a kyslíkem. V přírodním koloběhu živé organismy „stahovaly“ uhlík z oběhu, fosilizovaly ho (v ropě, vápencích, uhlí atp.), naopak kyslík v atmosféře přibýval až příliš, proto přišly doby ledové. Proto bylo zapotřebí, aby vznikl a zasáhl nový geologický činitel, který urychleně vrátí uhlík zpět do oběhu /nejlépe ve formě kysličníku uhličitého či metanu) a vytvoří tak novou rovnováhu biosféry a zastaví nástup doby ledové.

Tuto úlohu lidstvo splnilo za pouhých dvě stě let od začátku průmyslové revoluce, takže se jako živočišný druh zapisujeme do geologických dějin naší planety stejně impozantně jako třeba prvohorní měkkýši, po nichž zůstaly dodnes mnohasetmetrové vrstvy vápenců. Tolik k možnému zdůvodnění smyslu existence lidstva.

Tento příklad uvádím proto, že pro tuto teorii existuje stejné množství věrohodných důkazů jako pro klimatickou apokalypsu způsobenou člověkem – tedy žádné. Má však jednu vadu – nelze s ní strašit děti, ani vymáhat klimatické odpustky.