Rostislav Iščenko
9. 8. 2019 ukraina (článek byl opublikován 6. 8. 2019)
Prohlášení ruského prezidenta Vladimíra Putina na zasedání Rady bezpečnosti RF, které bylo včera neodkladně svolané, se formálně novotou nevyznačovalo. Zasedání Rady bezpečnosti Ruské federace bylo věnováno odstoupení USA od Smlouvy o raketách pro střední a menší vzdálenosti (Smlouva o INF). Putin znovu konstatoval, že:
1. Smlouva je zmařena na základě vylhané záminky.
2. USA tak “nejvážnějsším způsobem zkomplikovaly situaci ve světě, vytvořily fundamentální rizika pro všechny”.
3. Odpovědnost za to, co se stalo, spočívá výhradně na americké straně.
Rusko na všech úrovních již dříve věnovalo pozornost právě těmto aspektům smlouvy o INF. Nové a, řekl bych, děsivě nové v prohlášení Vladimíra Putina bylo, že v něm je použitý minulý čas a dokonavá slovesa. Včetně toho, že jako o uskutečněných se mluví o událostech, které se dosud nestaly.
Ruský prezident zejména poukazuje na možná nová rizika a hovoří o vývoji nové křídlaté rakety ze strany USA, která porušuje parametry Smlouvy o INF. Služba vnějši rozvědky, Ministerstvo obrany Ruska a ministerstvo zahraničí byly pověřeny, aby situaci pečlivě sledovaly a jakmile USA začnou vyrábět tento typ zbraně, aby se začaly vyvíjet podobné ruské systémy. Zároveň se Putin domnívá, že vzniklé riziko zaostávání v jedné ze tříd raketových zbraní může být spolehlivě kompenzováno do výzbroje zavedenými systémy Kinžal, Kalibr, X-101 a Zirkon.
Prezident RF také prohlásil, že Rusko nebude jako první rozmísťovat své rakety kdekoli, dokud to neučiní USA.
Jak vidíme, k dnešku se strategická situace nezměnila ve srovnání s tím, co bylo před šesti měsíci. Nicméně se náhle a neodkladně schází Rada bezpečnosti RF, k čemuž je učiněno prohlášení prezidenta, které jednoznačně určuje USA jako vinníka konfrontace, která by mohla přerůst v rozsáhlý jaderný konflikt.
To znamená, že, zaprvé, Moskva zanechává pokusů o zachování Smlouvy o INF, nebo alespoň návratu USA k jednacímu stolu. Zadruhé, Rusko nemá v úmyslu činit ústupky požadavkům Washingtonu. Zatřetí, ruské vedení je připraveno na další zvýšení kvót Amerikou, ale upozorňuje na nebezpečí takové hry na “kdo mrkne jako první”, protože pokud nikdo nemrkne, výsledkem by mohl být rozsáhlý jaderný konflikt s vyhlídkou na zničení, pokud ne lidstva, pak civilizace. Začtvrté, příslib, že nové rakety nebudou nikde rozmísťovány, dokud to neudělají USA, svědčí o tom, že jakmile to Spojené státy učiní, je Rusko připraveno vytvořit pro své rakety nové poziční oblasti. Poznamenejme, že jejich vytvoření má smysl pouze pokud přiblíží ruské úderné zbraně blíže k hranicím Spojených států a jejich spojenců NATO. Koncepce odpovědi, která předpokládá vytvoření hrozby jak pro území země, která u sebe rozmístila americké rakety, tak pro území samotných Spojených států, byla oznámena již dávno.
Kromě toho, protože bylo zaznamenáno zničení celého systému mezinárodní bezpečnosti Spojenými státy, není vyloučeno předání určitých druhů zbraní Ruska jeho spojencům, včetně situačních. Například obnova íránských raketových systémů, které udržují na mušce Perský záliv a spojence USA na Blízkém východě, zvýšením jejich okruhu zásahu a účinnosti boje nejen dramaticky změní rovnováhu sil v regionu, ale bude mít kritický dopad na ceny energií. Spojené státy již nebudou s to zaručit jejich stabilní dodávku z tohoto regionu. Zvýší se riziko velkého regionálního konfliktu s účastí strategických spojenců USA, včetně Izraele, disponujícího jadernými zbraněmi.
Rozmístění ruských raketových zbraní v Íránu nebo Sýrii povede k o něco méně dramatickým, ale dlouhodobějším důsledkům .Takový komplex Kinžal je schopen ze syrského území držet pod kontrolou téměř celou Evropu, Středozemní moře, Rudé moře, většinu Afriky, Perský záliv, Arabské moře a významnou část Indického oceánu. Současně je třeba mít na paměti, že přikrytí poziční oblasti rozmístění úderných raketových systémů, schopných nést jaderný náboj (i když by tou oblastí bylo letiště Hmímím), bude vyžadovat jak významné posílení protivzdušné obrany, tak rozmístění kontingentu pozemních sil pro jeho ochranu.
Spolehlivé krytí syrského území jak před leteckými údery (USA a Izraele), tak před pozemním vtržením do země (a v případě rozmístění v Sýrii ruské raketové základny, se její území stává nedotknutelným, protože jakákoli agrese předpokládá kontakt agresora s ruskými jednotkami, což je ekvivalentní útoku na ruské území ) zásadně mění rovnováhu sil v regionu. Spojené státy nebudou schopny spolehlivě kontrolovat kurdské oblasti v Sýrii a Izrael bude čelit hrozbě útoku syrské armády s cílem navrácení Golanských výšin. To neznamená, že Damašek okamžitě zahájí operaci proti Izraeli nebo proti Kurdům, ale v politice se nehodnotí úmysly, ale možnosti.
Posoudili jsme možnou reakci Ruska pouze v jednom regionu. Ale je zde také Latinská Amerika, oblast Asie a Pacifiku, kde mají USA množství bolavých míst. Navíc, v případě nárůstu vojenské hrozby (a tato tendence je podchycena v Putinově prohlášení) bude Rusko nuceno buď obsadit “šedou zónu” – prozápadní předpolí u svých hranic, nebo tam zastavit činnost ničivých rusofobních sil, připravených kdykoli poskytnout své území pro vojenské akce proti Ruské federaci. A v tomto případě nemluvíme jen o Ukrajině, ale i o ní.
Figury jsou rozestavěny, záměry vyhlášeny, viník eskalace označen. Spojencům USA a samotným Američanům je navrženo, aby přemýšleli o důsledcích a odpovědnosti za rozpoutávání agresivní války.
Arzenál možných odpovědí na agresivní politiku USA má Moskva prakticky nevyčerpatelný. A Putin fakticky vyhlásil nikoli připravenost, ale úmysl přejít k činům, jakmile se nám jen bude zdát, že Američané překročili červenou čáru. Kreml si je vědom toho, že probíhá nebezpečná hra na pokraji světové války, ale “k čemu potřebujeme svět, pokud na něm nebude Rusko?”
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
