Oleg Rybnikář
20. 8. 2019
Kulisy současné vnitropolitické situace, jenž je někdy označovaná jako vládní či dokonce ústavní krize:
· Minoritní koaliční vládní strana ČSSD z jakýchsi sebevražedných a nevysvětlovaných důvodů zarputile trvá na nominování svého místopředsedy do pozice nějakého ministra, tak třeba, když už je to místo zrovna volné, pro kulturu;
· premiér Babiš je koaliční smlouvou zavázán k tomu, aby koaličního nominanta, tedy t.č.jejich místopředsedu Šmardu, prezidentovi za ministra navrhl, což rovněž učinil, a to přesto, že, jak sám říká, se nedomnívá, že by tento nominant byl k této funkci kvalifikovaný;
· prezident Zeman, po několikatýdenním zdržení, v předem ohlášeném termínu poloviny srpna, prostřednictvím svého tiskového mluvčího„ „požádal předsedu ČSSD Jana Hamáčka, aby mu prostřednictvím předsedy vlády navrhl jiného kandidáta“, se zdůvodněním, že pan M. Šmarda není k této funkci odborně kompetentní;
· ČSSD v této situaci, ve shodě s halasně argumentující opozicí a mediálním mainstreamem v čele s veřejnoprávní ČT, po premiérovi žádá (zřejmě ve snaze prezidenta a premiéra navzájem rozeštvat), aby si jmenování místopředsedy Šmardy ministrem od prezidenta vynutil podáním ústavní žaloby na prezidenta, což premiér z rozumných důvodů (např.proto, že se takto jmenování ministra vynutit nedá a také proto, že názorově není s prezidentem ve sporu, ale ve shodě) odmítá ;
· celá anti-zemanovská a anti-babišovská opozice, včetně celého mediálního mainstreamu, a se sebevražednou asistencí většiny vedení ČSSD pod kmotrovskou taktovkou dosluhujícího europoslance Poche, této situace využívá k bombastickému a hysterickému mediálnímu humbuku o údajném porušování Ústavy, ústavních zvyklostí, pravidel a tak podobně a tvrzení, že je demokracie ohrožená a tak dál (BTW oni to možná netuší, ale 90% národa jejích výkřiky vůbec, ale vůbec nesleduje);
· právní výklad předmětného ustanovení Ústavy připouští (nejméně) dvě interpretace: (1) formální návrh premiéra na ministra je podmínka NUTNÁ – tj. bez jejího splnění prezident ministra jmenovat nesmí, s jejím splněním ministra jmenovat MŮŽE (ale nemusí); (2) návrh premiéra na ministra je podmínka POSTAČUJÍCÍ – tj. při jejím splnění prezident navrženého jmenovat MUSÍ. Mediální mainstream v čele s jejich ČT, opozice a sebevražedná, tzv.liberální, klika ve vedení minoritně-vládní ČSSD první interpretaci cenzurují a blokují od přístupu do veřejného prostoru, zatímco druhou interpretaci předkládají jako jedině možnou.
· pod tlakem této mediálni bouře ve sklenici vody nechal se premiér Babiš slyšet, že pokud situace nebude do konce vládní dovolené (26.srpna) vyřešená, tak že učiní zásadní kroky.
Včil se všichni ptají, jaké tyto zásadní kroky asi mohou být? O tom, často zcela blábolivě, většinou zjevně nezatíženi znalostí základních meritorních faktů, mudrují různé mluvící hlavy, většinou s jediným, více či méně dovedně skrytým, cílem, a sice poplivat buď premiéra nebo prezidenta, nejlépe pak oba. Abych byl konkrétní, tak například v úterý 30.7. to předvedl jakýsi Petr Hartman, že prý komentátor Českého rozhlasu, avšak z neuvedených důvodů puštěný do vysílání jejich České televize. Mj. lživě, s evidentně dehonestujícím záměrem, tvrdil, že premiér „zásadní kroky slibuje opakovaně už dlouho“. Kromě toho, že to prokazatelně není pravda, tak je to i v rozporu s dřívějšími tvrzeními téže sorty profesionálních „komentátorů“, kteří premiérovi doposud vyčítali, že situaci nezabývá dostatečně. Nuže, nyní –poprvé- premiér ohlásil, že učiní zásadní kroky, pokud nebude problém ke stanovenému datu vyřešen.
A jaké teda ty zásadní kroky mohou být? Tak třeba takové, zde je jedna z možných variant :
Krok č.1 Premiér pošeptá do ouška předsedovi minoritní koaliční strany, že pokud nezmění svoji nominaci a nenavrhne jiného kandidáta, a to jemu i prezidentovi přijatelného, na pozici ministra kultury, tak že v takovém případě ON (tedy premiér) vypoví koaliční smlouvu. Po této informaci buď ČSSD změní nominaci, čímž dovrší dosavadní sebezostuzování se, anebo premiér udělá krok č.2 a vypoví koaliční smlouvu. (Pozn.: tím koaliční smlouva přestane být účinná, a to vč. závazku demise celé vlády v případě odstoupení ministrů ČSSD) Pak navrhne prezidentovi odvolat socialistické ministry a zrekonstruuje vládu přeobsazením uvolněných ministerských pozic podle vlastní (a zřejmě i prezidentovy) úvahy. Roztomile trapná by byla varianta, kdy by se obě do té doby koaliční strany začaly předhánět, kdo koaliční smlouvu ukončil dřív, zda ANO jejím vypovězením anebo ČSSD demisí svých ministrů..
A bude vymalováno. Odpůrci působení ČSSD ve vládě –zevnitř i zvnějšku- budou moci být spokojeni. Schválně jak dlouho jim, a to zvláště těm vevnitř, to uspokojení vydrží. (Mimochodem tak bez zvýšené pozornosti spadnou pod stůl i všechny požadavky ČSSD na úpravu rozpočtu). Opozice pak samozřejmě může znovu nechat hlasovat o nedůvěře vládě. Pak bude na premiérovi, aby jednáním se všemi parlamentními stranami (i nezařazenými poslanci, jejichž počet by mohl výrazně narůst) zabránil vytvoření ad hoc koalice pro nedůvěru vládě. Ale i kdyby se mu to nepodařilo (50/50), a nedůvěra byla odhlasována, pak opakovaně nově jmenovaný premiér Babiš bude sestavovat novou vládu …. nepochybně bez Šmardy ….a zřejmě i bez Pocheho a jeho Petříčka (a zástupu 150 sociálních demokratů na MZV). A ta buď důvěru dostane anebo budou fakt předčasné volby Pokud je to to, co opoziční strany včetně ČSSD chtějí, tak to mohou dostat. Rozporuplné pocity poslanců těch stran, které takto vypadnou z parlamentu (např. ČSSD a TOP) při těchto hlasováních jim nezávidím.
A když se tento manévr ověří jako úspěšný, může být opakován při jakémkoliv dalším vnitrokoaličním sporu.
Osobně si tipuji, že Hamáček změní nominaci – ale už ho to nezachrání. Ten úděsný debakl, kam dovedlo kdysi oprávněně hrdou ČSSD její současné juvenilní vedení …. Jak dlouho ještě, Katilíno … jim to budou jejich spolustraníci trpět??
