Přemysl Votava
21. 8. 2019
Byl to podivný rok, svět ještě nezapomenul na hrůzy druhé světové války a již byl ve vleku nové války, jak horké, tak i té studené. Je třeba připomenout, že v roce 1968 vedle našich srpnových událostí probíhala i americká agrese ve Vietnamu (1964 – 1973), v roce 1968, kdy válka vrcholila, bylo tam nasazeno 550tisíc vojáků, po dobu války padlo ve Vietnamu na 60tisíc Američanů a ukázkou zločinů se stala vyvražděná vesnice My Lai, se stovkami zavražděných. V samotných USA byli oběťmi atentátů Martin L. King, přední bojovník za občanská práva černochů a Robert Kennedy, rozhodný odpůrce vietnamské války. Také západní Evropa byla v občanském varu, ulice měst byly plné demonstrantů. A tak se stalo, že západní svět naše „Pražské jaro“ příliš nezajímalo, měli tam jiné starosti.
Až příliš podivný rok 1968 !
Brežněv a jeho generálové tak dostali zelenou, agrese mohla bez obav začít, octli jsme se opět ve hře mocných. Svět se zastyděl, ale to bylo vše… Srovnání s Mnichovem 1938 se nabízí.
Dnes je již zcela zjevné, že západní zpravodajské služby věděly s velkým předstihem o přípravách srpnové invaze. Dokonce USA a jejich spojenci byli o vstupu armád Varšavské smlouvy předem SSSR informováni. Západní politici proti invazi protestovali jen verbálně a vpád vojsk Varšavské smlouvy nejspíše škodolibě uvítali. Vpád do ČSR, znamenal pro ně vážný rozkol uvnitř Varšavské smlouvy. Československo bylo politiky západního světa politováno, z tribun zazněla slova podpory, na náměstích se vybíraly milodary,… byla to ale jen kulisa, události v Československu daly zapomenout na jejich vnitropolitické trable, ale i na tu krvavou americkou válku ve Vietnamu.
„Pražské jaro“ tak zapadalo do atmosféry této podivné doby, bylo jen falešnou, až naivní nadějí na tzv. obrodný proces. Po srpnu nastal další exodus desetitisíců předních našich vědců, lékařů, či studentů, na západ. Kolik dnes žije pamětníků těchto srpnových událostí z roku 1968, resp. 1969? Jako mladý 25letý kluk jsem prožíval tuto dobu, hltal jsem výzvy z československého rozhlasu, roznášel jsem letáky, před rozhlasem stály barikády z tramvají, hořící tanky, viděl jsem zkrvavené vlajky i rozpačité pohledy sovětských vojáků, styděli se za svého Brežněva.
Dnes po 51 letech, využíváme tyto tragické události spíše pro mediální manipulaci. Slovy klasika : „Kdo nezná historii, bývá manipulován“. Dějiny propagandy nám daly mnoho příkladů „úspěšné“ manipulace s veřejností. Připomínám toto rčení zejména v této dnešní mediální době. Již delší dobu jsme hrubým způsobem masírováni a ohlupováni médii, dokonce i představitelé našeho státu jsou jimi uráženi. Samotná zahraniční politika se nese v protiruském tažení. Historická fakta jsou účelově ohýbána, zpochybňují se výsledky 2.světové války, kácí se pomníky válečných hrdinů, znesvěcuje se památka na 140tisíc padlých sovětských vojáků na území ČSR. Vytváří se nové legendy, skuteční hrdinové odboje jsou uráženi. Jejich odkaz je umlčován. Mladá generace, neznalá historie na mnohé výzvy dobře slyší, jsou hýčkáni médii, stávají se z nich nositelé „nových dějin“, pravda mnohdy se octnou ve slepé uličce, přesto to bylo tak krásné, být v centru pozornosti…!
A srpen 1968 je toho také příkladem. Ale on celý ten rok 1968 byl nějaký podivný, …. Nechci být v posici, toho prostého sovětského vojáčka, který se u rozhlasu zastyděl….
Přemysl Votava
Národní socialisté
