Leo K.
30.7.2019 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Po každých volbách, které dopadnou jinak než by si mediální mainstream přál, tak se dovídáme, že médiemi opovržené strany volili z větší části starší a méně vzdělaní voliči. Ani nepamatuji kolikrát jsem tenhle obrat slyšel. Snad má jeho stálé opakování lidem vtisknout, že jde o pravdu ačkoliv jde jenom o úmyslnou interpretaci. Interpretace, která vědomě používá citové zabarvení slov, starší (= odcházející generace).
Toto vnímání starší generace je v diametrálním rozporu se skutečností. Tak zvané „mladé kreativní týmy,“ tolik inzerované, aby člověk hledal s lucernou v pravé poledne. Když Tomáš Vorel točil film „Cesta z města,“ tak nepřišel na nic lepšího než partu, která programovala v assembleru(sic!). Ke kreativní práci totiž potřebujete především efektivně proveditelný nápad a stáří účastníků je fakticky nedůležité. Když přece jenom nějaký takový kolektiv najdete, tak většinou najdete také řídícího seniora v pozadí.
I Werich byl znám svým úslovím:
„Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.“
A to nechci upozorňovat, že kult mládí a síly je typicky totalitní. Byl to právě tento kult, který udělal z nacismu přitažlivou ideologii. V článku Vratislavy Hofmanové „Dnešní senioři jako poslední silná generace“ se píše:
Mnozí pamatují válku. Mnozí pocítili problémy po komunistickém převratu v roce 1948. Mnoho z nich ví, co je nedostatek, nutnost šetřit, odpírat si radosti a zábavu. Prožili také zklamání ze sovětské okupace v roce 1968. Současní senioři jsou jedinou skupinou současné společnosti, která se v životě potýkala s opravdovými problémy. Mladí je už neznají[…]
„Lidé se dříve museli vypořádat se situacemi, které skutečně ohrožovaly život. Museli si více vážit vztahů, práce, být soudržní. Dnešní mladá generace, kdyby se dostala do život ohrožující situace, by zřejmě dělala velké chyby,“ uvedla lékařka Kateřina Cajthamlová, která má velmi dobrý přehled o zdravotní kondici národa. Říká, že současní mladí lidé na tom nejsem lépe ani fyzicky, ale ani psychicky, ve srovnání s tím, v jaké kondici byli jejich babičky a dědové. „Nemají zdravou míru reálného stresu. Oni si často myslí, že žijí ve stresu, ale je to jiný stres. Často si ho sami vytvářejí tím, jak podléhají virtuální realitě, spoustě informací, které nejsou schopni zpracovat. Skutečný stres neznají,“ vysvětlila.
Nechci přepisovat celý její článek a zmíním už jenom jeden ukazatel.
„Většina dnešních mladých lidí má mizernou fyzickou kondici. Neumějí vylézt na strom, nemají sílu. Neumějí se ani ovládat, vyjednávat v případě nutnosti. V případě válečného konfliktu by dělali velké chyby, mnozí by nepřežili,“ míní lékařka Kateřina Cajthamlová. Armáda se dlouhodobě potýká s tím, že případní uchazeči nejsou schopni splnit fyzické ani psychické testy. Drtivá většina mladých mužů, kteří by měli zájem o vojenské uniformy, pohoří už v základních testech.
Za rok se pokusí přibližně devatenáct tisíc Čechů o přijetí k některé uniformované složce, ať už jde o policii, armádu, celní správu a třináct tisíc z nich neuspěje. Prostě jsou v naprosto mizerné fyzické a psychické kondici. Což výstižně v této souvislosti shrnul psycholog Otakar Fleischmann:
„Odolnost dnešních mladých lidí je daleko nižší, než bývala u jejich předků.
A to odolnost psychická i fyzická. Je to tím, že mladší generace nejsou zvyklé překonávat překážky. Nemají potřebu je řešit. Jsou zvyklé, že vše za ně zpravidla vyřeší někdo jiný.“
Tvrzení o starších a méně vzdělaných také klade rovnítko mezi vzděláním za „oněch dávných časů“ a vzděláním dnes. Nechci se točit na výzkumu PISA což je mezinárodní výzkum pořádaný OECD. Šetření se poprvé uskutečnilo v roce 2000. Je prováděno každé tři roky s tím, že každá iterace pokládá větší důraz na jednu ze zvolených oblastí. Jeho cílem je zjišťování úrovně v rámci čtenářské, matematické i přírodovědné gramotnosti mezi žáky ve věku 15 let. Na základě těchto údajů panuje snaha zachytit míru, do jaké si v rozdílných zemích světa žáci u konce povinné školní docházky osvojili patřičné schopnosti pro zapojení do společnosti.
Nejde o to 30. místo ze 70 hodnocených, ale o trend, který je setrvalý a směřuje ke dnu. Zajímavější je sledovat výsledky z Mezinárodních matematických olympiád, které jsou nejvyšším stupněm matematických soutěží pro neuniverzitní studenty mladší 20 let. Je to zároveň nejstarší z mezinárodních oborových olympiád.
Stačí prosté srovnání z doby, kdy jsme byli Československem (do konce roku 1992) a od doby, co vystupujeme jako Česká republika. Jde o zhruba stejný časový interval.
Vyjádření doc. M. Kroha opravdu není ani extrémní, ani ojedinělé:
Ohledně toho statisticky vykazovaného vzdělání vím jako vysokoškolský pedagog své. Úroveň všeobecných znalostí (nehodnotím znalosti jednotlivých specializovaných předmětů) mezi současnými vysokoškolskými studenty je často i pod úrovní starších, ale čtenářsky gramotných občanů.
Souhlasí to i s mým pozorováním, že absolvování vysokoškolského bakalářského stupně odpovídá s jistým stupněm přibližnosti dokončenému středoškolskému vzdělání před třiceti lety. Schopnost úspěšně absolvovat nejvyšší vzdělávací stupeň je dán zužujícím se vrcholem křivky normálního rozdělení inteligence v populaci a existuje-li politické zadání zvýšit počet vysokoškolských absolventů, nezbývá než snížit laťku náročnosti. Jestli jsou vědomosti, dovednosti a zkušenosti těchto „absolventů“ srovnatelné s těmi, co prošli náročným vzdělávacím procesem – Bůh suď, ale já o tom přesvědčen nejsem.
Budete-li zkoumat pevnost příhradové konstrukce z běžné konstrukční oceli třídy 11375, podepřené v bodech m1, m2, m3, tak nebude těžké najít tabulky, kterými určíme její zatížitelnost. Ale chceme-li vyprojektovat něco zvláštního, jako ku příkladu Karel Hubáček laminátový tlumič příčných výkyvů ve vysílači a horském hotelu Ještěd, žádné tabulky nepomohou a nezbude nic jiného než úlohu algoritmizovat a svěřit ji počítači. Algoritmizace problémů je základní dovedností jakékoliv technické kreace a vůbec vám nepomůže, že doma paříte Assassin’s Creed Unity či League of Legends.
Jenže učí se to na středních a vysokých školách? Vím, že na základních školách ani po dvaceti letech není jasno, co v hodinách informatiky učit. Je-li na dalších stupních situace podobná, tak nám buď digitální osud milostiv! Slyším-li, že za cosi mohou starší a méně vzdělaní, tak se mě promítne před očima sociálně vulgární klip „Přemluv bábu“ nebo Don Quijotský boj Věry Jourové se vztahem seniorů k řetězovým mailům. Jsou ze stejné kategorie.
Chápu, že staří lidé ty mladé uvádějí do rozpaků, ba přímo je děsí zčásti proto, že jim připomínají, že i oni jednoho dne zestárnou a ztratí atributy, kvůli kterým je nyní druzí obdivují, ale nebudou-li umět využít jejich potenciál, jejich životní zkušenosti, ztratí svou vlastní budoucnost.
