Jiří Jírovec
3. 7. 2019
Slušovice jsou pro media i po třiceti letech od sametu obtížným tématem. Připustit, že tehdejší společnost mohla být v něčem úspěšná je ošemetné až trestné. Vymýšlejí se tedy různá napojení na komunisty ve vedení státu a třeba i obvinění, že muselo jít o spolupráci s StB.
Čubovy Slušovice mohly vzniknout až po skončení úvodní fáze združstevňování. V šedesátých letech již mizela primitivnost počátků, kterou zachycuje film Vojtěcha Jasného “Všichni dobří rodáci”. Ideologii, tedy původní hnací sílu nahrazuje odbornost. Do družstev přicházejí vysokoškolsky vzdělaní odborníci: mechanizátoři, zootechnici i rostlináři.
Zvýšená produktivita práce uvolnila část pracovních sil a dala vzniknout přidružené výrobě, tedy činnosti doplňující základní ekonomickou funkci družstev.
Je třeba zmínit, že československé hospodářství mělo složitý plánovací systém a striktní pravidla pro nakládání s devizami, kdežto zemědělství bylo “pozapomenuto”. Dědictvím z doby, kdy byly výdělky v zemědělství nízké, bylo osvobození členů JZD od daně z příjmu.
Ing Čuba si uvědomil možnosti, které se v tom okamžiku nabízely. Našel odbyt pro produkci přidružené výroby, nabízel práci vědeckým pracovníkům, kteří po přijetí za členy družstva přestali platit daň z příjmu, nabízel jim byty. Dva mí kamarádi, oba vědečtí pracovníci odešli z ČSAV na vědecké pracoviště do Slušovic.
Protože to nebylo zakázáno, mohlo družstvo vstoupit i na zahraniční trhy a snadněji nakládat se získanými devizami.
V době, kdy Přírodovědecká fakulta musela plánovat nákup přístrojů s dvouletým předstihem, přišla do naší laboratoře na návštěvu chemička ze Slušovic. Koupili přístroj, který jsme tehdy již měli. Když přišla řeč na příslušenství, řekli jsme jí, že to si měli koupit s přístrojem. Šlo o několik set dolarů. Tehdy řekla, že to jí předseda dá a že si zajede do Vídně.
Slušovice reinvestovaly prostředky do bytové výstavby, zřízení výzkumných pracovišť, do infrastruktury i sportovní činnosti. Zisky nešly do daňových rájů.
Výsledky Slušovic nebyly vždy politicky vítány. Konec jejich podnikání, k němuž přispěl i Havlův hloupý výrok, byl nevyhnutelný. Minulému období se nesměl přiznat jakýkoli kredit.
Zajímavé je, že se baťovská etika, kterou prý ing. Čuba propagoval, jaksi neuchytila a družstvo bylo po roce 1989 obratem rozkradeno.
