 |
| Předseda vlády ČR Ing. Andrej Babiš |
Jiří Vyleťal
Je doslova příznačné, že takovou absurditu, jakou je přání rozumných a střízlivě uvažujících lidí, tedy na prvním místě lidí práce a lidí neprivilegovaných, aby Andrej Babiš zůstal premiérem, by nevymyslel ani mistr absurdního dramatu Václav Havel.
Jen těžko se lze zbavit pocitu, že v této absurditě je vedle neúprosné logiky obsažen i velký kus pravdy, která nám – na způsob dějinného bumerangu – vrací vše, co jsme od listopadu 1989 zametali pod koberec. Sen o zlatém Západě, o němž jsme už dobrý rok po „sametu“ věděli, že je falešný, prolhanou ideologii peněz až v první řadě i zkázonosnou představu o svobodě rovnající se svévoli. Takový už je řád světa i stvoření samého, že každé zlo – ať už jej člověk páchá či mu jen lhostejně přihlíží – se časem obrátí proti němu.
Faleš antikomunismu
Dějiny netvoří lidé, ale myšlenky, které rozhodující část společnosti přijme v dané době za své. Jednou z myšlenek, jimiž je dodnes určován vývoj v Čechách po roce 1989, je antikomunismus. Byl českou společností přijat jako idea doslova ustavující, jenže s řádnou dávkou naivity a falše. Falše o to větší, oč nadějnější vyhlídky na bleskové zbohatnutí a politický vliv antikomunismus sliboval.
Chtěli jsme odstavit od válu komunisty, ale jen některé. Ti, kteří včera odhodili rudou knížku a přes noc se přerodili v pravičáky, nevadili. Ba právě naopak. Bylo nám přece tolik třeba elitní třídy podnikatelů a byznysmenů, jak neúnavně hlásal zakladatel českého kapitalismu Václav Klaus. A tak se nám z řady bývalých komunistů – ať už veřejně známých, jako Vladimír Dlouhý, či neznámých komunistů druhého sledu – stali rázem kapitalisté. Nesmlouvaví, tvrdí, bleskově zorientovaní a s nezbytnými kontakty na státní správu. Jaký div, vždyť v komunismu jako v kapitalismu je politika a velký byznys jedno a totéž.
Proč tedy vadí někdejší komunista Andrej Babiš, když nedělal nic jiného, než všichni postkomunističtí podnikatelé i ti, co přišli po nich a s někdejší KSČ neměli – často kromě rodičů zaháčkovaných v někdejší KSČ – nic společného? Proč vadí Babišovo podnikání, které se řídí jako každé kapitalistické podnikání maximalizací zisku? Jen proto, že byl komunistou?
Je snad komunista méně než člověk? Můžeme Andreji Babišovi vytknout, že byl komunistou z prospěchu, ale cožpak celá idea kapitalismu, který jsme si zbožštili, ba i celé kapitalistické chování je něčím jiným, než sledováním vlastního prospěchu? Neskoupily snad u nás západní korporace vše, z čeho kynuly zisky, s vidinou prospěchu? Proč nám vadí Agrofert a nevadí nám Volkswagen, Nestlé a francouzské korporace, jímž jsme prodali i vodu pod námi?
Je-li někdo komunistou, co je na tom principiálně jiného, než být v ODS, ČSSD či u lidovců? Z prospěchu se přece chodí do všech stran a z idealismu, naivity a hlouposti také.
Zbožštělý kapitalismus
Druhou ustavující myšlenkou, kterou rozhodující část Čechů po roce 1989 přijala za svou, je kapitalismus. Bez přívlastků, v co nejsurovější podobě, sociálně bezohledný a nekritizovatelný. Český kapitalismus, přesněji kapitalismus v režii ODS (té Klausovy i té dnešní Fialovy), to je kapitalismus fanatiků. V českých dějinách nic nového. Josef Pekař nazval kdysi český fanatismus a sklon k extremismu „nedostatkem rozumné umírněnosti“. Zažívali jsme to za první republiky, kdy vše národní bylo nedotknutelné a vše nenárodní smělo být nanejvýš trpěno. V rakousko-uherské minulosti jsme spatřovali jen to špatné. Po druhé světové válce a ještě více po Únoru 1948 se role otočily; na místě předevčírem zavrženého Rakouska se ocitla včerejší první republika a na místě včerejší první republiky Československo v područí Moskvy. Opět bylo vše minulé špatně a to nové platilo za vyvrcholení dějin. Po roce 1989 už to známe. Vše, co zavání solidaritou, společným vlastnictvím a sociální spravedlností je zavrženíhodné, v lepším případě utopické. Opak toho všeho, posvátnost soukromého majetku, sobectví a sociální bezohlednost jsou vydávány za vzor. Toť ryzí český kapitalismus made in ODS a jejich „nejlepší z možných světů“.
Hlavní apel, který jsme si tu od počátku roku 1990 pěstovali a pečlivě zalévali, je apel na nekritizování podnikání. Platí dodnes. Poukáže-li se na podvádění, které bylo u nás hned od začátku běžným podnikatelským nástrojem, okamžitě kdosi s vervou zatroubí – jedno jde-li o sešlost u ohýnku nebo veřejný projev – jenom nekriminalizovat podnikání! Podnikání tak bylo od počátku za dozoru zdviženého ukazováčku Václava Klause i hojné chvály ekonomických analytiků na adresu „podnikatelů předbíhajících právníky“ fakticky postaveno mimo působnost právního řádu.
Čemu se tedy dnes divíme, když nám kapitalismus, který jsme si zbožštili, zrodil nedotknutelné kapitalisty? Lze se snad divit, že co je hlásáno vážně, je také vážně bráno?
V kapitalismu jsme si zvykli na ledacos, co jsme v době, kdy tu nebyl, pokládali za nemožné. Na to, že prací se nezbohatne, zatímco spekulací ano, že bez kontaktů na státní kasu se žádný výživný byznys neobejde a že bez obojího a otevřených dveří do nejvyšší politiky se žádná oligarchie neustaví. Ovšem Andrej Babiš (podle Forbesu až s velkým odstupem druhý nejbohatší občan ČR) se zdaleka nezdá být tím nejpovedenějším mezi svými.
Poslat je k šípku. Koho? Politické zprostředkovatele
Je to dávná pravda, se kterou se nikdo nenamáhá tajit. Že politika – ta demokratická jaksi zcela zákonitě – je výtah k moci a moc je výtah k penězům. Ty peníze však musí odněkud do politiky, resp. k politikům, přijít. Odkud jinud, než odtud, kde se rozmnožují. Od kapitalistů. Kapitalista je ovšem podnikatel a ten dává jenom tam, odkud s patřičným ziskem bere. A tak se nám všude na západě etabloval politický systém, který jde na ruku kapitálu. Politici jsou v tomto systému pouhými zprostředkovateli zájmů majitelů kapitálu. Pravda, výjimky se najdou všude, což ovšem na systému nic nemění. Potud vše při starém.
Andrej Babiš a Donald Trump jsou ti, kdo ze zaběhlého kolotoče vystoupili. Nevím jak Donald Trump, ale u Andreje Babiše nemám dojem, že se pustil na vlastní pěst do politiky z pohnutek výhradně zištných. Nemyslím si ani, že poslal k šípku politické servismany kvůli tomu, aby ušetřil náklady na ně, ale kvůli tomu, že chce, aby stát fungoval. A ví dobře, jako každý, kdo se o něco snaží a nemůže na to být sám, že musí mít kolem sebe své lidi.
Byla to kdysi taková představa o politice ve službách státu, která viděla vzor v organismu. U nás ji ctil např. první předseda vlády Československa Karel Kramář. Tento model se dnes nikterak nepřipomíná. Asi proto, že se od státu už dávno nečeká komplexita nástrojů, užitečnost jeho institucí a vnitřní soulad mezi nimi. Stát na způsob organismu je jako živý tvor: každý jeho orgán má přesné určení. Nic tu není navíc a vše co tu je, je nezbytné.
Když slyším Andreje Babiše mluvit, vždy se mi vybaví onen Kramářův model. Nevím, co nosí Andrej Babiš v hlavě a „o čem sní, když zrovna spí“, ale všímám si, co se za jeho působení v posledních dvou vládách změnilo k lepšímu. Jako by si Babiš uvědomoval, co vládám ODS a ČSSD (s drobnými výjimkami) nedocházelo anebo o to záměrně nedbaly. Totiž, že má-li stát fungovat, musí fungovat ti dole. Jen si vzpomeňme na hrůzy vlád s Kalouskem!
Kauza s dotacemi
Nedivím se, že při způsobu podnikání, který se v Čechách etabloval, se v agendě dotací podvádí. Ostatně, kde se u nás nepodvádí? Divíme se, že nám sem lifrují podřadné potraviny a přitom sami, kdykoliv se namane možnost něco ošidit, to naředíme, podtrhneme míru a namísto čtyřmi šrouby to chytneme dvěma. Dotace už samy svou povahou k podvádění vybízí. Ony totiž do značené míry – ne vždy – nenapravují stávající nespravedlnost, nýbrž kompenzují ji nespravedlností další. Dotační podvody jsou u nás (a nepochybně i jinde) tak staré jako dotace samy.
Je to už nějakých pár let, co bruselští komisaři hrozili České republice a zřejmě stále hrozí pozastavením dotací. Leccos se muselo vrátit a leccos nebylo proplaceno právě kvůli podvodům. Nejeden z dotačních titulů nebylo možno čerpat kvůli vykonstruovaným projektům. Tou dobou ovšem jméno Babiš nikde nefigurovalo a o tehdejší podvodníky nejevila česká veřejnost nejmenší zájem.
Už z morálního principu samotného je nepřijatelné, aby správcem věcí veřejných – na jakékoliv úrovni, od místního úřadu po prezidenta – byl člověk nepoctivý. Nejen co do způsobu nabytí majetku, ale i z hledisek pravdomluvnosti, utváření vztahů a spořádanosti rodinných poměrů. Kdo by dnes podle těchto měřítek uspěl? Tuším, že na Západě by nedali dohromady jedinou vládu, jediný parlament.
Nuž dobře, pravdomluvnost, poctivost ve vztazích a příkladné otcovství, nad tím jsme dávno zlomili hůl nejen u politiků – tam je dokonce jistý druh podvádění sexy – ale i sami u sebe. Zbylo nám tedy jen kritérium poctivého – míněno „vhodnými papíry doloženého“ – nabytí majetku. Jenže i podle tohoto jediného kritéria by se sotva pár vlád a parlamentů dalo na Západě dohromady. A my bychom museli být mandátním územím bůhví koho. Proč to ale vadí jenom u Babiše?
Vypadl ze systému
Andrej Babiš vzal vážně a do konkrétní podoby přetavil to, co zakladatel českého kapitalismu, Václav Klaus, hlásal jako jediný správný koncept bez ohledu na dopady a Václav Havel jako jednu ze složek občanských svobod.
Ani jednoho nenapadlo, že to dopadne jinak. Že se najde někdo, kdo „se nezakecá“ a vymkne se zpod kontroly politických bratrstev. Kdo se nebude zdržovat řečmi o lidských právech a svobodě, z nichž se časem stane ideový kýč.
Andrej Babiš vzal zkrátka věci tak, jak byly společnosti jejími elitami předkládány, a převezl tím všechny. Na své politické protivníky ví bezpochyby minimálně tolik, co oni na něj, jenže ty trumfy má v rukou on. Penězovody, které ovládala politicko-podnikatelská souručenství, teď ovládá on a nikoho k tomu nepotřebuje. Proto se protestuje. Pro nic jiného, než aby se staré „pořádky“ vrátily, staré hříchy zůstaly pod zámkem a pro nové bylo zajištěno politické krytí.
Ne nadarmo vstoupil do slovníku politologie pojem „užitečný idiot“. Tak totiž působí dnešní demonstranti proti Andreji Babišovi. Nepochybně to leckteří z nich myslí dobře a jsou motivování upřímnou touhou po očištění politiky od osobních zájmů, jenže kým by tak chtěli Andreje Babiše a jeho ANO nahradit? Inverzním Jánošíkem Kalouskem, klonem Václava Klause a opozičníkem vůči všemu Petrem Fialou…..? …… Patrně ano, a k tomu všemu jsou přesvědčeni, že Babišovo ANO, jež se v průzkumech pohybuje kolem třiceti procent, porazí v předčasných volbách ODS s procenty jedenácti. Nebo v skrytu doufají, že prezident do čela případné úřednické vlády jmenuje kazisvěta Kalouska?
Kde naděje možná je a kde zaručeně není
Andreje Babiše protesty nezlomí. Na rozdíl od většiny předchozích premiérů a rozhodně těch posledních, má důvod se cítit jistě. Volby vyhrál zcela přesvědčivě, ve své straně není předsedou z milosti stranických šíbrů, koaliční partner ČSSD je závislý na jeho ANO a nikoliv opačně a pak – Andrej Babiš má výsledky.
Nejenom jako podnikatel a oligarcha, jehož Agrofert něco vytváří, zatímco jiní čeští oligarchové a boháči jsou známi jako spekulanti, ale jako politik, který v roli ministra financí předchozí vlády zajistil značně lepší výběr daní a nebral chudým a potřebným. K tomu připočtěme několikeré zvýšení zákonem dané minimální mzdy, zrušení nechutných poplatků u lékaře, markantní nárůst příspěvků na péči o člena rodiny a podstatné navýšení důchodů. Zvýšily se platy učitelů, po čemž se celé roky volalo. (Dle demonstrantů to vše je prý populismus. Nepochybně by jim vyhovovala naprostá likvidace sociálního státu, místo mzdy pytlík brambor, zrušení důchodů, placené zdravotnictví a v případě insolvence eutanázie. Tak nějak si protestující asi představují rozpočtovou a občanskou odpovědnost po vzoru cynismem překypující Kalouskovo-Nečasovy škrtací vlády z let 2010-2013.)
Státy Západu, státy evropské i státy EU mají své meze. Žádný jejich zástupce se v dohledné době nestane ani spasitelem ani státníkem, nikdo z nich nevykročí z rámce globálního kapitalismu. Žádná země bývalého východního bloku si neudělá svůj „brexit“ bez toho, aniž by na to těžce doplatila. To vše jsou i české danosti.
Není však lhostejné, jak se občanům konkrétní země žije, byť je řízena vlastní politickou reprezentací jen omezeně. Je znatelný rozdíl mezi spokojeností lidí např. v Rakousku a v Čechách. Politická reprezentace vedená Andrejem Babišem v tomto ohledu nadějí je. Život obyčejných lidí se během jeho působení zlepšil. Soudím tak podle toho, co slýchám kolem sebe či vidím ze zkušenosti vlastní i širší rodiny.
Jistě by bylo žádoucí, a v českých poměrech až šokující, kdyby vláda Andreje Babiše udělala pořádný zákrok v exekucích, hazardu a půjčkách. Vedle toho by se od ní měl čekat životaschopný zákon o bydlení, jenž by sama naplňovala výstavbou státních bytů, dotacemi na výstavbu bydlení pro nízkopříjmové občany a organizací družstevního bydlení. Mašinérie půjček, exekucí a nabídek zla v podobě hazardu, která je zhoubou jednotlivců i rodin a nemožnost vést důstojný život bez vlastního bydlení, to jsou nejtragičtější jevy české společnosti.
V lidech, které by vlna demonstrací proti Babišovi znovu vynesla do vytoužených pozic, žádná naděje na odstranění výše popsaného není. V premiérovi, který je v úřadě bez dobrozdání politických šíbrů, který má sklon vidět ve státě funkční organismus a nikoliv samoobsluhu pro vyvolené, v ministerském předsedovi, který se netváří, že všechno ví, nechová se před veřejností arogantně a může ukázat výsledky, lze záblesk takové naděje alespoň tušit.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články:
