Tereza Spencerová |
Tereza Spencerová
26. 7. 2019 ParlamentníListy
Co čekat od rozčepýřeného a hubatého premiéra Velké Británie? Tedy kromě komických výstupů? Většinu v parlamentu má chatrnou a většinu pro Brexit ještě chatrnější. Co zlého může udělat Bruselu a co zlého může Brusel udělat Británii?
Ono to vypadá, jako by se opakovala situace z časů „tandemu“ Thatcherová–Reagan, kdy se USA a Británie (a obráceně) navzájem ovlivňovaly a pinkaly si nápady a politické kroky. Dnes tu máme Johnsona s Trumpem, kteří se mohou doplňovat a podporovat, protože je spojuje nejen způsob vystupování a komunikace, ale především mnoho myšlenek. A mimo jiné se shodují v názoru na EU, takže si lze vcelku vsadit, že Johnson (s Trumpem v zádech) bude o Brexit (i bez dohody) opravdu usilovat. Tvrdí, že tak učiní do posledního října, takže už na nějakou jistotu nebudeme muset čekat až tak dlouho.
Je vcelku jasné, že Brusel bude Británii házet klacky pod nohy, co nejvíc jich kde schrastí. Hraje se přece o precedent. Pokud Británie opravdu odejde, a především, pokud nějak ekonomicky uchopitelně přežije první rok dva mimo EU, může to být pobídka pro další nespokojené země, aby následovaly.
Je ale samozřejmě otázka, jak bude budoucí Británie vypadat vnitropoliticky, společensky. Je třeba mít na paměti, že Johnsona do čela vlády volilo 160 tisíc členů Konzervativní strany, což je samo o sobě hodně nereprezentativní. A z těch členů strany je víc než polovina starších 55 let a skoro 40 procent dokonce starších 66 let. Nemám ráda takové ty hloupé řeči o inteligentní mládeži a tupých seniorech, ale z hlediska síly mandátu k prosazování takových zásadních otázek, jakým je vystoupení z EU, mi to připadá hodně slabé. Jaký dopad to může mít na vnitřní chod nebo soužití britské společnosti, si netroufám odhadnou, ale nic pozitivního to jistě nebude…
Západní média informují, že Asad a Rusové zvýšeně masakrují civilisty v Idlibu. Znamená to, že do toho „praštili“ a chtějí tento kout Sýrie vyčistit? A jak Rusové zvládají jednou rukou montovat Turkům rakety S-400 a druhou rukou pobíjet jejich spojence v Idlibu?
Myslím, že do toho pořád ještě „nepraštili“. A „masakry civilistů“ na územích ovládaných džihádem jsou přece jedním z hlavních témat mediálního mainstreamu po celých osm let války v Sýrii, protože „proti terorismu“ přece bojuje jen Západ, zatímco Syřané a Rusové jen proti „opozici“, přinejhorším proti „rebelům“. Bílé přilby nebo ten chlapík z britského Coventry vždy dodají údaje a my se pak povinně rozčilujeme. Kuriózní je, že kvůli osudu civilistů v Idlibu už byl za Asadem tuhle i zvláštní vyslanec od papeže Františka. Ta křesťanská láska k lidem, které si většina Západu ani nechce vzít zpět, protože se bojí jejich zfanatizovaných názorů a teroristických návyků, je dojemná.
Cca čtvrtinu Sýrie zabírají území pod kontrolou Kurdů. Jak to s nimi Asad plánuje? Jednat, nebo je vojensky porazit, až „vyřídí“ Idlib?
Kupodivu opravdu netuším, co Asad plánuje s Kurdy. Už jsme spolu nemluvili roky. Ale vážně. Souvisí to s předchozí otázkou. Zatímco Idlib je řekněme „syrsko-rusko-turecký“ problém, v němž USA a Západ v zásadě jen kibicují, tak Kurdové jsou „syrsko-turecko-americký“ problém, v němž zlehka kibicuje pro změnu Rusko a z druhé strany i Saúdská Arábie. A včera jednal Trumpův vyslanec v Ankaře o syrských Kurdech a nejspíš nepochodil, protože Turecko jej vypoklonkovalo s tím, že americké návrhy jsou „neuspokojivé“. Z toho plyne, že USA dál nějakým způsobem chtějí udržet „své“ Kurdy pohromadě, možná pro ně od Sýrie chtějí odloupnout i nějaké to území, na němž by vznikl nějaký „kurdský americký svobodný stát“, ale především by v něm byly syrské zdroje ropy a plynu, aby mohl Washington prostřednictvím Kurdů dál Damašek vydírat a tlačit na něj. A turecká armáda se mezitím hromadí na hranicích s Idlibem, ale i podél hranice severovýchodní Sýrie, kterou s americkou pomocí ovládají Kurdové, a čeká. A hrozí ofenzívou. Přetlačovaná zkrátka pokračuje, i když si myslím, že skončí – a to na úkor Kurdů – nejpozději do příštích prezidentských voleb v Americe, nebo krátce po nich. Trump chce ze Sýrie odejít už dávno, a do té doby už snad bude tak pevný v kramflecích, že své plány dokáže proti domácím jestřábům i prosadit. A pak, jestli bude následovat syrsko-kurdský konflikt? Nevím, hodně bude záležet na Kurdech a jejich vnímání reality. Tedy i jejich ochotě jednat.
Ukrajinské volby opanovala strana prezidenta Zeljenského. Z Moskvy zní slova o naději, nicméně zatím žádné vstřícné kroky z Kyjeva nepřišly. Přijdou teď? Lze výsledek strany Porošenka hodnotit jako fiasko Majdanu? Porazil ho i proruský Opoziční blok.
Ano, Porošenko skončil dokonce mimo první trojku, což pro něj musí být fakt zdrcující zjištění. A ano, možná lze opravdu mluvit o tom, že voliči na Ukrajině porazili už druhou barevnou revoluci, což je svým způsobem fascinující. Volby jako sisyfovská dřina. Na druhou stranu ale pořád platí, že politickou situaci na Ukrajině dál diktují a kontrolují Spojené státy, takže budoucí vývoj bude záviset na tom, jaké povely přijdou z Washingtonu. Uvidíme. Bude výměna Ukrajiny za Venezuelu? Ruský zadní dvorek za americký zadní dvorek? I když v té Venezuele se hodně angažuje i Čína, takže výměna Ukrajiny za Venezuelu nebude snadná, pokud je taková možnost vůbec „na stole“.
…