19. 7. 2019 Parlamentní listy ROZHOVOR
„Na zemědělství jde 40 procent unijního rozpočtu a Česko je tzv. evropskou politikou těžce poškozeno. Proto jsem se snažil dostat do výboru AGRI a bylo mi vyhověno,“ říká Ivan David, poslanec Evropského parlamentu za hnutí SPD. MUDr. David se směje poslancům, kteří naletěli na žádosti o podporu před volbou předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové: „Sliby se slibují a blbí poslanci se radují“.
Jak byste hodnotil „poločas“ SPD, tj. výsledky nedávné konference politického hnutí Svoboda a přímá demokracie?
Šlo o výroční konferenci, která změnila stanovy v tom smyslu, že z názvu byl odstraněn Tomio Okamura, protože je už SPD identifikovatelná i bez jeho jména. Dále se měnila struktura hnutí a byly odstraněny články, které byly aktuální, když SPD vznikala. Atmosféra na konferenci byla dělná a přátelská. Připomínalo mi to náladu v ČSSD před čtvrt stoletím, když měla preference 6,5 %, šla vzhůru a neničili ji ambiciózní kariéristé a blbci. To je třeba hlídat, protože takoví lidé se nacpou do všech vlivných a perspektivních organizací a zákonitě je zničí, nejsou-li zneškodněni.
Chcete se specializovat na určitou problematiku v Evropském parlamentu?
Mám plné členství ve výboru AGRI, tedy zemědělském. Byl jsem tam určen jako koordinátor za naši frakci Identita a demokracie (ID), která má v AGRI pět zástupců. Mně blízké zdravotnictví je až na výjimky v kompetenci členských států. Na zemědělství jde 40 % evropského rozpočtu a Česká republika je „evropskou“ politikou těžce poškozena. Proto jsem se snažil se dostat do tohoto výboru a bylo mi vyhověno. V minulém období za Česko v zemědělském výboru nikdo nebyl, nyní jsme dva. Jako náhradník jsem ve výboru ENVI, který je zaměřen na životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Zde nebudu mít hlasovací právo, ale budu sledovat projednávané věci, abych upozorňoval zejména na nepřijatelné návrhy. Jinak v plénu hlasujeme samozřejmě o všech návrzích. Dnes například s kolegou europoslancem za SPD Hynkem Blaškem zamítáme některé rezoluce, jimiž se EU jako „světový prokurátor“ vměšuje do věcí jiných států.
Okomentujte prosím zvolení Ursuly von der Leyenové do čela Evropské komise…
Projev paní von der Leyenové byl těžce pokrytecký s úmyslem vlichotit se do přízně socialistů a zelených. Byl jsem velice překvapen autentickou naivitou řady vystupujících poslanců, kteří říkali, že von der Leyenovou podpoří, „pokud jim slíbí“. Parafrázoval bych v této souvislosti známé úsloví do tvaru: „Sliby se slibují a blbí poslanci se radují“. Paní von der Leyenovou je třeba hodnotit podle jiného úsloví: „Po ovoci poznáte je“. Za svoji politickou kariéru toho napáchala dost. Setkal jsem se s názorem, že když v Německu rozložila tři ministerstva a armádu, rozloží i Evropskou komisi. Tipoval jsem podle ohlasů, že výsledek hlasování bude těsný. Byl jsem vylosován jako skrutátor, tedy dohlížející nad počítáním hlasů. Mezi poslanci s příjmeními začínajícími na C a D, které jsem počítal, dopadlo hlasování 56:56. Celkově však s 383 hlasy zvítězila o devět hlasů, což je 51 % a velmi slabý mandát. Jasně to ukazuje, jaký je reálný poměr sil. Paní von der Leyenová bude samozřejmě vládnout ve stylu parafráze jiné známé hlášky: „čo bolo, bolo, terazky som předsedkyní EK“.
Jaká je situace ohledně volby orgánů parlamentu?
Současný předseda Evropského parlamentu David Maria Sassoli se již dříve proslavil požadavkem, aby byl zřízen „cordon sanitaire“ proti frakcím, které se jim nejeví dostatečně prounijní. Ostatní frakce se dohodly, že neposlušné frakce nepustí k žádné funkci v Evropském parlamentu, což znamená žádní místopředsedové parlamentu, žádné vedoucí funkce ve výborech. Takový je obraz demokracie v Evropském parlamentu. Oni si chlapci a děvčata neuvědomují, že „cordon sanitaire“ funguje na obě strany a podporuje vyhrocování sporů. Ukazují svaly, což je ve skutečnosti jen důkaz jejich slábnutí. Jsou si toho vědomi, proto se budou snažit urychlit nevratné kroky, dokud mohou vládnout. Proto bude toto volební období v dějinách moderní Evropy zvlášť důležité.
Jak hodnotíte poslední tance české sociální demokracie ohledně odvolání ministra kultury Staňka a prosazování Michala Šmardy?
Jiří Paroubek tento týden napsal, že ČSSD je na rozcestí. Myslím, že se tentokrát mýlí a že ČSSD už všechna rozcestí minula a je v situaci, že ať udělá cokoli, bude to špatně. ČSSD chybí lidé. Těch, kteří přečuhovali, se zbavila. Zůstali ti, kteří jsou podměreční. Každý, kdo měl formát osobnosti, překážel. Teď už nepřekáží. Ti, kteří zbyli, to s kormidlem neumějí, ale nikoho k němu nepustí. Kam vše může vyústit? To je řečnická otázka. Tanec kolem pana Šmardy, který má s kulturou pramálo společného, je toho krásným příkladem.
Senátor Jiří Burian se vyjádřil k vaší reakci na Ódu na radost (kdy jste zůstal sedět) na zahájení jednání Evropského parlamentu tak, že „se jedná o vnímání zvyklostí a také vychování“. Co o tom soudíte?
Pokud jde o vnímání zvyklostí, pan senátor se mýlí. Zvyklosti vnímám citlivě. Pokud jde o vychování, pan senátor se nemýlí. Jsem vychován tak, že nemusím následovat jednání jiných, pokud ho shledávám vadným. Pan senátor je vychován tak, že se má držet většiny, zlaté střední cesty, a nikam se neuchylovat. U ovcí jde o instinktivní chování, neboť ty, které jsou uprostřed stáda, mají menší riziko, že je zardousí vlk. U lidí, kteří by měli používat vlastní hlavu, takové jednání pokládám za nedůstojné. Ne každá menšina jde správným směrem, ale na počátku úspěšných hnutí byly vždy odhodlané menšiny. Jestliže jde většina do záhuby a její reprezentanti tam zřejmě strhnou i vlastní podporovatele, není dobré je následovat. Vstát či nevstát při hymně, která není hymnou, je jistě symbolické. Krásnou hudbu jsem zvyklý poslouchat vsedě. Při nehymně nevstávám. Pochybnosti o mém vychování od pana senátora pokládám za arogantní a proto také hloupé.
Došlo už k bližšímu vzájemnému poznání poslanců ve vaší frakci? Jsou znát regionální „sympatie“ a naopak pocity cizosti? Jaký je vztah k jiným frakcím?
hlasovalo: 3450 lidí Poznání 73 lidí nějakou dobu trvá a dlouho se bude prohlubovat. Italové a Francouzi mají dohromady zhruba dvě třetiny, ale snaží se být spravedliví i k menšinovým národním delegacím. Samozřejmě se neshodneme úplně ve všem, ale zatím jsem naopak překvapen názorovou blízkostí. I proto jsme přeložili projev Tomia Okamury na nedávné konferenci a rozdali ho ostatním členům frakce (provedl to kolega poslanec z SPD generál Hynek Blaško), aby viděli, jak blízké máme názory. Od jiných frakcí realisticky očekáváme, že budou činit rozhodnutí, pro která s nimi bohužel nelze spolupracovat. Itálie opět projevila snahu „přerozdělovat“ „vylovené“ migranty….
Přiznám se, že jsem byl překvapen mírou naivního aktivismu a emotivních výpadů a ideologické zaslepenosti. V takové míře tyto jevy u nás nevidíme. Včera probíhala obsáhlá diskuse o výlovu migrantů a nikdo z řečníků si nevšiml, že vinu za situaci nesou vlády zemí, které rozhodly rozbít Libyi a nekonat nic proti „islámskému státu“, které dříve rozbily Irák a udržují destabilizaci Afghánistánu. Dále pak zvaly nelegální migranty do Evropy a nezajistily ochranu hranic. Toto „řešení“ následků a ignorování příčin je, zdá se mi, zásadou číslo jedna v politických deklaracích Evropského parlamentu.
Popište prosím situaci ohledně tří katalánských poslanců, kteří nemohou zaujmout své mandáty…
Hned při úvodním jednání připomněl poslanec za frakci Evropská sjednocená levice – Severská zelená levice (GUE/NGL), že je nutné se vyrovnat se situací, kdy tři zvolení katalánští poslanci nemohou zasednout do poslaneckých lavic. Tato jeho připomínka byla řídícím schůze, bývalým předsedou Evropského parlamentu ostentativně ignorována. Naše stanovisko je jasné. Evropský parlament „bojuje“ za lidská práva všude po světě mimo spřátelené země jako je fašistická Ukrajina a muslimská diktatura v Saúdské Arábii, ale klidně pomíjí práva menšin na sebeurčení v členských zemích EU. To je dojemné. Hluboký evropský stát rozbíjí státy, které „nespolupracují“, a udržuje „spolupracující režimy“ ignorující mínění menšin bez ohledu na občanská práva. Demonstrace Katalánců před budovou Evropského parlamentu před dvěma týdny čítala tisíce protestujících. Samozřejmě, že byla ignorována orgány Evropské unie.
Ministerstvo vnitra ve své loňské zprávě o extremismu označilo SPD za šiřitele náboženské a etnické nenávisti. Hnutí prý zastínilo tradiční pravicové extremisty…
Nějaký úředník Ministerstva vnitra plodí nějaké bláboly. Vzhledem k osobě ministra mě to nepřekvapuje. Orgány veřejné správy smějí konat jen to, co jim zákon ukládá. Rozhodně však překračují svoji kompetenci politickým aktivismem svých úředníků. Žádný zákon Ministerstvu vnitra neukládá, aby nálepkoval politické strany. Není žádná oficiální definice „pravice“ nebo „levice“, „tradičních extrémistů“ a podobně. Ten hanopis neuvádí žádné důkazy, což je asi onou „postfaktickou“ dobou. Podobné chování samozřejmě vede k tomu, že ČSSD je pro SPD ve vládě nepřijatelná. SPD uvádí konkrétní věcnou kritiku islámského fundamentalismu, nejde o žádné šíření nenávisti. Pokud mají funkcionáři ČSSD islámské fundamentalisty rádi, nechť to svobodně vyjádří tak, jako my vyjadřujeme svoji věcnou kritiku. O etnické nenávisti už vůbec nemůže být ani řeči. Ve vyjádřeních SPD nelze samozřejmě najít ani „kritiku“. Hezky vše vyjádřil v románu o Švejkovi hostinský Palivec: „Host jako host, třebas Turek… Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš.“
Autor: Zbyněk Hutar
