Jiří Jírovec
21. 7. 2019
Králi problesklo hlavou, že by se něco mělo dělat, aby se zvýšil průměr inteligence obyvatelstva. Princezna Koloběžka.
Shromáždění, organizovaná “Miliónem chvilek pro demokracii,” rovněž vzbuzují potřebu něco dělat, aby se snížila náchylnost české společnosti přijímat třískovitá hesla a nevidět trámy, pod nimiž se česká společnosti bortí.
Autor citované pohádky, Jan Werich, měl za války v NY zubaře, žida. Jejich debaty končívaly lékařovou otázkou “a je to dobré pro nás, pro židy?”
Při pohledu na dav, přivolaný na Letnou nýmandem z Vodňan, se nabízí otázku: Ptají se ti lidé, co je dobré pro ně a pro společnost?
Babiš a jeho údajné problémy jsou třísky, které nikoho neohrožují. Dav by rád popravu komouše, estébáka a bohatce v jedné osobě. Součást české Ústavy, Listina práv a svobod, nikoho nezajímá. Ani to, že Babiš nebyl obžalován, natož pravomocně odsouzen. Stejné platí pro jeho údajnou spolupráci s Stb.
V utajení pracující složky, má každá společnosti. A všude se najde dostatek ideologicky kovaných občanů, kteří se do takové služby nechají najmout. Takoví lidé chrání moc, nikoli pokrok, který momentálně nazýváme demokracií.
V principu není rozdíl mezi sledováním lidí, kteří se před rokem 1989 domnívali, že jimi vyznávaná druhá kultura má právo na život a sledováním lidí, kteří se stali obětí “odtotalitněné” tajné služby, která sleduje, co si špitají kdesi pod peřinou, o tom co zažili ve vazbě, do které se neměli dostat.
Mezi létající třísky platí i členství v bývalé KSČ. Co na tom, že v ní byla značná část populace, že se překabátili, mezi jinými, současný i minulý předseda Senátu nebo fešácký generál, který by rád na Hrad. Oni samozřejmě komunisty nenáviděli, ale co jim zbývalo, když chtěli dělat kariéru.
Trámy, které pohřbívají českou společnost
I – Politická scéna
Politici se změnili ve smečku, která jde po preferencích, které má Babišovo ANO 2011. Začal to Sobotka, když se pokusil odstranit z koaliční vlády Babiše. Porušil tím koaliční smlouvu, protože Babiš s vlastním odvoláním nesouhlasil. A tak vznikla “zvyklost”, že jde jen o cár papíru. No a teď Hamáček volá faul a žádá Babišovu akci proti presidentovi.
Změnili jsme se v gubernii, v níž si malí žehlí cestu k moci žalováním k vrchnosti, tedy k EU. Ta se musí žalobou zabývat a žalobníček obratem vykřikuje, že Babiš je zloduch, vždyť ho již řeší i samotná EU. Piráti nejsou nic jiného než kdy byli, tedy lapkové jdoucí po kořisti. Otrnulo jim, protože nehrozí, že se budou houpat na ráhnech.
Poslanci se vyžívají ve svolávání mimořádných schůzí Sněmovny. Žádná nich se ani vzdáleně netýká základních problémů naší společnosti.
Když je nebaví pracovat, zruší neprojednané body té které řádné schůze. Bili se o ně jako lvi, ale když zmizí z programu, mohou poslanci napříč politickým spektrem prohlásit, že program schůze byl vyčerpán, a může se jít domů. Brněnský slang tomu říká fligna.
Politiky lze do jisté míry chápat. Pro problémy, které přineslo obnovení kapitalismu, neexistují “kapitalistické“, tedy ideologicky správně vyfutrované metody.
II – Nedostupné bydlení
Bytový problém byl před rokem 1989 v podstatě vyřešen pomocí tří (s odpuštěním komunistických) nástrojů:
přerozdělení bohatství ve společnosti – regulací nájmů – masivní bytovou výstavbou.
V rámci tohoto systému se postupně vyvíjely různé formy vlastnictví bytů – od státních, přes podnikové, družstevní až k osobnímu vlastnictví. Celý systém byl stabilizován prostřednictvím dekretů, které dávaly právo užívat byt na dobu neurčitou. Byly přenosné na potomky a případně i na osoby, které prokazatelně byt sdílely.
Tento systém byl po roce 1989 rozmetán na základě naivní představy, že trh vše vyřeší. Naštěstí se nepodařilo zlikvidovat posmívané králikárny.
Česko předstírá, že jde na bytový problém chytřeji než USA. Tam vznikla hypotéční krize neschopností relativně chudých občanů splácet hypotéky poté, co skončila jejich relativní výhodnost.
V Česku dostává relativně výhodné hypotéky relativně bohatý segment společnosti. Potíž je v tom, že schopnost splácet odvisí od pokračování současné příznivé ekonomické situace. Navíc je třeba vidět, že ceny bytů jsou nafouklé a neřeší situaci rodin.
Za zhruba 3 milióny lze získat šmajchlkabinet 1+kk, jistěže s teráskou. V něm můžete dítě počít, ale co pak?
III – Chudoba významné části populace
Lichva, exekuce a hazard jsou hnacími motory chudoby. K tomu přistupuje odsouvání bědných na okraj společnosti způsobem, který připomíná nakládání se židy a cikány za Protektorátu. Ti tenkrát nesměli do restaurací, kaváren, divadel, kin, parků, lesů kolem Prahy a ani v Praze na náplavku, nesměli si pronajmout byt a nakonec neměli kam jít. Možná, že byli rádi za Terezín a možná i za vlakový výlet do Polska, kde se jim dostalo hned po vystoupení z vagonů lékařské péče a posléze i zpopelnění v krematoriu.
Američan Paul Polansky píše o Letech, že tam někteří k pobytu přikázaní přivedli svoje rodiny. Ty také neměly kam jít.
V Česku se můžete dostat do kriminálu za vyhnání nebo opuštění psa. Bezdomovce lze vyhnat do mrazu a to i se psem a nechat je zmrznout. Nechávají se vybydlet domy a pak zbourat, dokonce s dotací. Zřizují se vyloučené oblasti. V podstatě jde o plíživou arizaci společnosti.
IV – Zabezpečení občanů ve stáří
Pokud nemá občan chcípnout hladem a zimou na ulici, potřebuje k přežití určitý příjem. Hlupáci mezi politiky se domnívají, že stačí součet důchodu a případných osobních úspor. V rámci tohoto mýtu pak dávají Potůčkům, či jak se najmutí experti jmenují, politická zadání pro důchodovou reformu. Ta nikdy nic nevyřeší, protože nebyla nalezena náhrada za “komunistické nástroje”, zmíněné v sekci II.
Politici přehlížejí, že část populace na důchod nedosáhne, natož aby mohla na stáří něco ušetřit.
Proto důchodové komise, jedna za druhou selhávají.
Současná ministryně Práce a sociálních věcí Jana Maláčová původně inzerovala ustavení další důchodové komise, vedenou ekonomkou z Masarykovy University Danuší Nerudovou.
Když se ozvaly hlasy, že důchodová reforma zase neuspěje, přišla ministryně s geniálním nápadem, který můžeme označit za Fintu M. Jde o jednoduchou myšlenku založenou na slovním spojení “spravedlivý důchod”.
Zmíněná finta umožňuje deklarovat vítězství i v případě, že se byť jen část důchodů zazáplatuje několika desetikorunami. Důchod bude vyšší a tudíž spravedlivější.
Finta M umožňuje používat podle chuti slovo zásluhovost. Spravedlivý důchod dostanou ti, kteří se ho zaslouží. V duchu této rétoriky pak lze zamítnout návrh SPD, který žádá zavedení základního příjmu pro každého občana. K němu by pak byla přidána zásluhová část, tedy důchod.
Taková kombinace nezásluhových a zásluhových pilířů například existuje v komunismem nepoznamenaném Ontariu. Autor tohoto textu nabízel předcházející i současné důchodové komisi souhrn kanadského systému. Ke koupi i zadarmo. Reakcí byl a zůstal absolutní nezájem.
V – Obraz české skutečnosti
Ovce, které podle scénáře bečí DEMISI, DEMISI nebo MÁME TOHO DOST, přivolávají vzpomínku na rozhovor kulisáka Hertla s hrdinou Škvoreckého Tankového praporu Danielem:
“To sme kulturní národ? Pane Daniel? Kurvy sme! Zbabělci! Negramoti! Atom na nás, pane Daniel! To sme to dopracovali! Kde to sme? Řekněte! Kde to sme?“ „Je to fakt,“ opakoval rotný, neposkytnuv mu žádanou informaci. „Ale toho budeme litovat,“ pokračoval mistr prorocky. „Všichni toho budeme litovat, jak tu sme, že sme vopustili tradice T. G. Masaryka! Protože všichni sme kurvy, pane Daniel! Já i vy! Všichni na tom máme svůj podíl viny! Kurvy sme, kurvy a nic než kurvy!“ „To sme,“ pravil rotný. „Držte hubu, pane Daniel!“ Mistr příšerně nasupil obočí. „Všichni máme vinu! Todle sme udělali z národa Jana Husi, pane Daniel, a Jana Žižky z Trocnova! Takovýhle kurvy sme! Vodík na nás! Kobalt na nás! Ale počkejte! Až to praskne! Pak to bude hlava nehlava, přítel nepřítel! Co? řeknu: Ty že seš muj kamarád? řeknu. Byl si, ale už nejseš! Na lucernu s tebou, pane Daniel! Já sem křesťan, pane Daniel, ale bez výčitky, pane Daniel, bez výčitky pověsim každýho komouše, kerej mi padne do ruky! A já mám vo nich přehled, pane Daniel! Mám na starosti stranický známky v naší organizaci, mně se nikdo nebude moct zapřít! A bez milosti každýho, pane Daniel!“
Dav se ztrácí ve vlastní minulosti. Nikdo se nezmůže na jediné slovo proti zbrojení a válce. Ta je za dveřmi, protože nahromaděné zbraně se budou muset jednou odpálit.
Problém není údajný Babišův střet zájmů zvící nějakých ušmudlaných miliónů.
Podstatný je střet zájmu mocných s našimi zájmy. Bohužel se neodvážíme ozvat ani v zájmu vlastních životů. Poslanci do krve bojují ve Sněmovně o miliardu na sociální služby a kritizují schodek v rozpočtu, aby obratem hýkali nadšením nad zbraněmi, které si koupíme z USA na dluh.
Až dojde k válce (přece to Rusku musíme jednou natřít!), nepřežijeme ani několik dní, protože naše společnost není připravena ani na delší blackout nebo kolaps dopravy. V Praze každou první středu v měsíci houkají sirény. Ten, kdo se o ně má start, není schopen seřídit reproduktory, aby z hlášení bylo zřejmé, že to není naostro.
Davu, který bezmyšlenkovitě dělá véčka, by se slušelo připomenout, že jejich idol býval proti válkám a vojenským seskupením. Zní to jako pohádka: Dávno, dávno tomu, kdy Havel neopojený vlastní mocí a lísáním se k mocným svého světa mluvil o míru…
