Oleg Rybnikář
1.7.2019
Jaké je standardní rozdělení rolí v režimu liberální demokracie západního (anebo resp. spíše evropského) střihu na platformě kapitalismu neboli tržní ekonomiky?
Na politických exekutivních pozicích jsou osoby většinou ze střední třídy, někdy i z nižších tříd, kteří se svoji pílí, schopnostmi a urputností – a to i za cenu mj. stovek a tisíců hodin strávených mnohdy ne zcela důstojnými aktivitami typu různých schůzovních, nominačních a předvolebních ceremoniálů v rámci politických stran či hnutí a debatami s voliči v ulicích – dostanou až do výkonných politických, a to i nejvyšších pozic, ve kterých mají formální oprávnění disponovat s veřejnými penězi.
V takovémto rozložení kompetencí a motivací je střet zájmů (koupených exekutivních politiků) nepochybný, ale skrytý. Politik, který své služby – a to v rozporu se zákonem i dobrými mravy – prodá, čímž se mj. dostane do střetu zájmů, to pochopitelně nedeklaruje, a oligarcha, který si tyto služby – stejně zavrženíhodně – koupí, o tom samozřejmě také transparentně neinformuje.
Co se však stane když některý z oligarchů zjistí, že ho politické tanečky baví, resp. že je ochoten je vytrpět, a naopak už ho nebaví jenom hromadit další miliardy za které si stejně už nemá co koupit co by ještě neměl, a do té politiky vstoupí osobně a obsadí osobně – v zjevném, deklarovaném (a legálním!) střetu zájmů – nějakou významnou politickou exekutivní pozici? A to dokonce tak významnou, že pokryje významnou část exekutivního spektra, takže znemožní jiným oligarchům kupovat si služby od jiných politiků v exekutivních funkcích, protože ti již nejsou volní.