MUDr. Vladislav Rogozov

5.7.2019 ParlamentníListy

Při pohledu z České republiky se zdá, že Británie, váš druhý domov, žije hlavně rýsujícím se odchodem z Evropské unie. Opravdu je tomu tak?
Máte pravdu, že brexit je jedno z hlavních témat od „pubu po parlament“, současná Británie však musí řešit i mnoho dalších naléhavých problémů. Jedním z nich je nebývalý nárůst násilné kriminality spojené s použitím bodných a řezných zbraní. Mezi poslední otřesné případy patří ubodání mladé ženy v osmém měsíci těhotenství. K případu došlo v sobotu v Londýně.

Ještě nenarozené dítě se díky včasném zásahu podařilo jako zázrakem zachránit, předevčírem však i ono bohužel v nemocnici zemřelo.

Některá česká média si této tragédie všimla, o skutečném rozsahu problému se však v Česku z nějakého důvodu moc nedozvídáme.

Jaký je to tedy rozsah?

Počet útoků nožem v Anglii a Walesu v posledních letech prudce narůstá a jde o epidemii dosud nevídaných rozměrů. V roce 2018 bylo zaznamenáno více než čtyřicet tisíc takových útoků, tisíce lidí musely být ošetřeny v nemocnici, 252 lidí útok nožem nepřežilo. Přičemž ve statistikách nejsou započítány oběti teroristických útoků a údaje z Manchesteru.

Ty údaje lze přiblížit i tak, že každý týden je ve Spojeném království zabito pět lidí po útoku nožem?

Ano. V průměru je každý týden nožem napadeno mnoho set lidí a mnoho desítek je se zraněními převezeno do nemocnice. Tato čísla skutečně představují historické maximum. Útoků nožem bylo v loňském roce v Anglii a Walesu nejvíce od roku 1946, tedy od roku, kdy se tato statistika začala zaznamenávat.

Jaké jsou reakce na tak děsivá čísla?

Bez nadsázky jde o národní problém historických rozměrů. O vážnosti situace svědčí i reakce nejvyšších představitelů státu. Předsedkyně Národní rady policejních ředitelů Sara Thornton například prohlásila, že nárůst útoků nožem v Anglii představuje národní krizi, a volá po svolání národní bezpečnostní rady COBR.

Mluvčí Národní rady policejních ředitelů Jackie Sebire uvedla, že takovou vlnu násilí neviděla za celou svou šestadvacetiletou kariéru a že situace připomíná scény z Divokého západu.

I sám londýnský starosta Sadiq Khan napsal premiérce dopis, v němž ji vyzývá, aby kvůli vážnosti situace zasedání bezpečnostní rady svolala. Přitom ale sám primátor Khan čelí velmi ostré kritice. Za tři roky jeho pobytu v úřadu kriminalita v hlavním městě nebývale narostla: útoky nožem o 52 procent, vloupání o 17 procent, krádeže o 59 procent a vraždy o 24 procent.

Londýnský starosta tedy přehodil horký brambor na politické špičky v zemi. Jak ty si s ním poradily?

Premiérka Theresa Mayová uspořádala k tématu útoků nožem mimořádné zasedání v Downing Street. Přes sto pozvaných činitelů a expertů diskutovalo, jak hluboce zakořeněnému problému s „knife crime“ čelit. Premiérka představila kromě jiných opatření i připravovaný návrh, aby učitelé, zdravotníci a policisté nesli právní odpovědnost, pokud by podezření na kriminální použití nože včas nenahlásili.

Problém s útoky noži na svém zasedání už řešila i Dolní komora britského Parlamentu a minulý týden dokonce i samotná Sněmovna lordů.

Britský ministr vnitra Sajid Javid navrhuje řadu různých opatření. Celou situaci však zatím příliš neuklidnil, když veřejně prohlásil, že se kvůli nárůstu počtu útoků nožem obává o bezpečnost svých vlastních dětí.

Nepokusila se vahou své autority vložit do kritické situace i královská rodina?

Pokud jde o příslušníky britské královské rodiny, ti nemají žádnou výkonnou ani zákonodárnou moc a tradičně se zcela zdržují politických komentářů. O to závažněji pak působí, když následník trůnu princ Charles v souvislosti s „knife crime“ veřejně vyzývá k ukončení „všudypřítomného teroru“ s útoky noži.

Jaké dopady mají ve veřejnosti ty rostoucí počty útoků i zabití nožem?

Dopadů je mnoho a řada z nich je i poměrně překvapivá. Jako například nedávné zjištění, že stovky londýnských rodičů afrického původu začaly posílat své děti z Londýna zpět do Afriky. Snaží se je tak ochránit před nebezpečím, které na ně čeká v londýnských ulicích. V oblíbeném publicistickém pořadu BBC Victorie Derbyshire(ové), situaci komentuje například Yusuf, který odešel z Londýna do Nairobi a cítí se tam teď daleko bezpečněji. Somálka Amina zase poslala svého patnáctiletého syna zpět do Somálska. Po té, co byl v Londýně pobodán tvrdí, že „Somálsko je o sto procent bezpečnější než Londýn“. A není sama. Starostka londýnské části Islington Rakhia Ismail(ová) odhaduje, že z obavy před ubodáním bere své děti z Londýna zpět do Somálska 40 procent somálských rodin. Starostka Ismail(ová) vysvětluje: „Bude rodič čekat, až jeho dítě zabijí? Nebo udělá dramatické rozhodnutí a vezme dítě zpět tam, odkud pochází?“

Ve světle těchto informací není tedy asi příliš překvapivé, že v rámci hodnocení zemí dle bezpečnosti (Global Peace Index 2019) se Velká Británie dělí o 45 místo s Laosem, ohraničená shora Ghanou a zespodu Panamou.

Zatím jsme mluvili jen o multikulturním centru Spojeného království. Týká se ten hrozivý vývoj kromě Londýna i jiných měst?

S epidemií bodných zranění se nepotýká jen Londýn. Jedná je již o problém celonárodní. Stačí si stručně prolistovat denní tisk. Nárůst počtu útoků nožem hlásí i další britská města – Birmingham, Manchester, Liverpool, Nottingham, Blackpool, Newcastle, Leeds, Sheffield, Leicester, Bradford, Bolton, Derby, Stoke, Oxford, Coventry, Cambridge, Middlesbrough, Chester, Halifax, Burnley, Canterbury, Portsmouth, Preston, Newcastle, Rugby, Hastings, Poole, Salford, Reading, Southampton, Durham, Bath, York, Norwich, Luton, Milton Keynes, Bournemouth, Wakefield, Watford, Cleveland, Wolverhampton a … mnoho dalších. Statistiky z Manchesteru pak tvoří zcela specifickou kapitolu. Zjistilo se, že údaje byly dlouhodobě podhodnocovány a do roku 2017 proto ani nejsou započítány do celonárodní statistiky. Wasim Chaudry, vysoký představitel Policie pro Grater Manchester, uvedl: „Bohužel, z důvodu technických problémů police nezapočítávala správně počty útoků nožem a předpokládáme, že data, která byla zveřejněna, nebyla správná a zjistili jsme tak, že jsme tento problém podcenili“.

Wasim Chaudry má úplnou pravdu. Po odstranění technických problémů s počítáním teď aktuální policejní statistiky ukazují, že Manchester na tom v kriminalitě s použitím nožů není o nic lépe než Londýn.

Takže právě tato dvě města Londýn a Manchester jsou na tom s kriminalitou za použití nožů nejhůře?

Situace může být i horší. V řadě míst v Británii totiž tato kriminalita akceleruje mnohem rychleji než v Londýně. Například v takovém Birminghamu přibývá útoků nožem dokonce čtyřikrát rychleji než v hlavním městě. Obzvláště varující je pak nárůst kriminality mezi mladistvými. Jen vloni bylo v Birminghamu, West Midlands, pobodáno téměř sedm set školou povinných dětí ve věku 10 až 16 let. Britský poslanec Dolní Sněmovny zvolený za Birmingham, pan Khaled Mahmood, prohlásil: „Stala se z toho epidemie. Dokonce i děti ze základních škol cítí, že s sebou musí nosit nůž, aby se ochránily. Je to proto, že tam není policie, která by je ochránila“. Poslanec Khaled Mahmood apeluje na vládu, aby uvolnila prostředky, které by místním komunitám pomohly problém řešit. Policejní ředitel pro West Midlands, Dave Thomson, vyhlásil kvůli kriminalitě s noži krizový stav a posílil pravomoci policie na ulicích.

Problémem však není jen absolutní počet útoků, narůstá i jejich brutalita. Více než polovina pobodaných dnes nemá jednotlivé zranění, ale zranění mnohočetná. Tento trend se za posledních 30 let zhoršil více než dvojnásobně. Dalším problémem je neustále se snižující věk útočníků i jejich obětí. Nože u sebe nosí už desetiletí. „Před dvaceti lety jsme viděli nejmladšího pobodaného ve věku sedmnáct let, dnes jsou to i dvanácti až třináctileté děti,“ uvádí profesor Brohi, ředitel státního londýnského trauma systému.

Je naděje, že se nynější stav se smutnými rekordy počtu zraněných a zabitých nožem začne zlepšovat? Co se proti tomu dá vlastně dělat?

To vše záleží na kvalitě analýzy příčin tohoto problému a na nalezení jejich možných řešení. Žádné rychlé a snadné řešení však na obzoru není.

Z možných příčin se nejčastěji uvádějí obchod s drogami, boje uličních gangů, chudoba a sociální vyloučenost určitých komunit, umocňujícím faktorem pak pokles počtu policistů v posledních letech.

Výše citovaný profesor Brohi však například zdůrazňuje, že mnoho obětí nemá s kulturou gangů vůbec nic do činění. „Je to jen násilnická kultura deprivovaných oblastí, ve kterých vyrůstají . Čím více se to děje, tím více to odráží společnost, ve které žijeme“.

Profesorovi dávají za pravdu i údaje Metropolitní policie v Londýně, které ukazují, že gangy stojí jen za „relativně malým množstvím“ závažné násilné kriminality mladých – hrají roli pouze v méně než 5 procentech případů.

Přes veškerou horečnou snahu problém uchopit je však často cítit i jistou … …. …. ….