Útoky na lodě v Ománském zálivu jako ukázkový příklad operace pod falešnou vlajkou (1/2)

Události v Ománském zálivu souvisejí s frustrací Američanů z neúspěšného tažení v Iráku (od roku 2003), kde nedosáhli svůj konečný cíl, a následně z neúspěšného tažení v Sýrii (od roku 2011) neboli v zemi, která měla být po neúspěchu v Iráku zpětnou bránou pro návrat Američanů na Střední, respektive Blízký východ [1]. Pád Iráku a Sýrie měl vytvořit podmínky pro následný nástup Spojených států amerických proti Íránu, který američtí představitelé považují za důležitý operační cíl v soupeření s Ruskou federací, neboť Írán je významným spojencem Ruska na Středním východě.

Íránští činitelé si ale velmi dobře uvědomovali, oč se hraje v Iráku a v Sýrii, a proto významně podpořili své partnerské šíitské vlády v obou zemích v boji proti takzvanému „Islámskému státu“ (IS) a v Sýrii navíc proti povstalcům podporovaným Západem v čele s USA a taktéž sunnitskými režimy v čele se Saúdskou Arábií. Tento íránský podíl na neúspěchu Američanů a zároveň vzdalování výhodnější pozice pro působení proti Íránu nese americká administrativa opravdu těžce, a právě to vyústilo v přímou kampaň proti Íránu. Tato kampaň započala na konci roku 2017 a je podrobně popsána v produktu 11077 „Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem“.

Kampaň USA proti Íránu, který rovněž významně pomáhá šíitské straně v Jemenu proti sunnitským ozbrojeným silám podporovaným mezinárodní koalicí vedenou Saúdskou Arábií, nepřinesla po půldruhém roce žádný výrazný obrat ve prospěch USA. Náhle se však v květnu a červnu 2019 objevují incidenty vedené proti obchodním lodím v Ománském zálivu poblíž íránského pobřeží. Americká strana z těchto útoků okamžitě obvinila Írán, přičemž přes média předložila postupně několik údajných důkazů o íránské vině. Jenže v předkládání důkazů nastává vážný problém, který celou situaci otáčí proti USA. Vlády západních zemí jako obvykle mlčí, i když jejich zpravodajské služby vědí, co se děje a kdo za tím stojí.

V nadpise jsme uvedli, že se jedná o ukázkový příklad operace pod falešnou vlajkou* (False Flag Operation – FFO). Jenže to je tak trochu protimluv, protože žádná operace pod falešnou vlajkou (OFV) by neměla být veřejně prezentována jako ukázková – alespoň ne v krátké době po jejím provedení. Pokud je OFV v krátké době po svém vykonání paradoxně nazvána „ukázkovou“, pak je zjevné, kdo operaci provedl a na koho měla být svedena vina neboli hozena ta falešná vlajka. Pokud je OFV provedena dostatečně dobře, tak nikdo z nezúčastněných osob nemůže o incidentu hovořit jako o OFV, protože nebude mít k dispozici žádné relevantní důkazy. Avšak v případě napadených lodí tyto důkazy postupně poskytli sami Američané, kterým je všechno málo, a tak hrají dál, i když by už dávno v případě utajené operace měli odejít z jeviště. Snaží se stále do hry vstupovat a jednoduché věci překombinovávat, jako by ze svého právního řádu nevěděli, že kdokoli a jakkoli zapojený do určité události cokoli po této události řekne nebo dále vykoná, tak to později může být použito proti němu samotnému.

Z útoků na obchodní lodě se tak stala „ukázková“ operace pod falešnou vlajkou, jelikož si tyto útoky můžeme ukázat a rozebrat právě jako OFV s jejími charakteristickými znaky, které neměly „vyplout“ na povrch (na povrchu měly zůstat jenom ty poškozené lodě). Podívejme se nyní, jak tento případ rozebrali zpravodajští analytici*.

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.