16. 6. 2019 ria Ve Spojených státech začala informační kampaň k přípravě na novou válku: Pentagon je žádán, aby se připravoval na válku na dvou frontách – s Ruskem a současně s Čínou.
Informační agentura Bloomberg zveřejnila dva rozsáhlé články, jejichž cílem je řádně vyděsit amerického čtenáře a ty, kteří rozhodují ve Washingtonu. Jeden z těchto strašících textů napsal specialista na geopolitiku, expert několika velmi vlivných nevládních organizací (Center for Strategic and Budgetary Assessments, Foreign Policy Research Institute), profesor Univerzity Johnse Hopkinse Hal Brands, a autorem druhého je bývalý velitel USA a NATO v Evropě, admirál ve výslužbě, nyní expert finanční společnosti Carlyle Group James Stavridis.
Oba uznávaní odborníci se snaží publiku předat dvě velmi nepříjemné teze. První teze, kterou profesor a admirál prosazují “čtyřručně”: USA a jejich evropští spojenci rozhodně nejsou připraveni na “rusko-čínskou alianci”, která ohrožuje Spojené státy a americko-centrický svět samotnou skutečností své existence. Teze druhá: USA musí co nejrychleji zahájit přípravy na střet se dvěma velmocemi současně, přičemž profesor Brands zvlášť zdůrazňuje, že jinak jsou vyhlídky na to, že Washington bude bezbranný při kombinaci, v níž Peking nebo Moskva se zapletou do války s USA, svážou všechny americké síly a druhý partner v rusko-čínské koalici jednoduše dorazí bezbrannou Ameriku.
Tento mediální incident může být přičítán negativnímu postoji dvou samostatných (i když velmi vlivných) expertů Washingtonu, kteří našli v týmu miliardáře Michaela Bloomberga (majitele agentury Bloomberg) stejné pesimisty. Faktem však je, že pocit “amerického úpadku” a smrti americké hegemonie, která již ani nepotřebuje resuscitaci, ale zázrak vzkříšení z mrtvých, je současně závěrem i emocí, jež lze nalézt ve veškerém americkém “tisku pro ty, kteří myslí”.
Z pohledu americké propagandy, zaměřené na spotřebitele kulturního a informačního fast foodu, je vše v pořádku: Hollywood pokračuje v natáčení filmů o tom, jak bombová demokracie nad všemi vítězí, tvůrci populárních (i u ruské mládeže) počítačových her učí děti věřit Bílým přilbám a považovat ruské vojenské piloty za vrahy nevinných Syřanů a ruské (včetně obchodních) listy píší články o tom, jak chtějí, aby to v Rusku “bylo jako na Ukrajině”.
Pokud se však podíváte o úroveň výše a přečtete si například poslední vydání Foreign Affairs, můžete se seznámit s jiným pohledem na realitu:
“Při pohledu zpět se dá říci, že pád se zdá být nevyhnutelný. Zdá se, že dnes není nutné vysvětlovat současnou realitu věčného konfliktu ve Spojených státech a v zahraničí, ale je třeba vysvětlovat washingtonské horečnaté sny konce minulého století o věčné ctnostné hegemonii Spojených států. Ti, kteří prožili tuto éru, však vědí, že nic nebylo předem určeno a že historie se mohla vyvinout jinak. Proto jsme se rozhodli provést posmrtnou pitvu amerického vůdcovství posledních desetiletí, těch let, kdy americké elity promrhaly dědictví a dobré jméno, které jim bylo odkázáno.
Když se podíváte na mírně panický text admirála Stavridise, je snadné si všimnout, že apeluje na nejhlubší obavy washingtonské (a vůbec celé anglicky mluvící) politické elity, která byla vychovávána na základě geopolitické teorie Halforda Johna Mackindera. “Čína a Rusko chtějí kontrolovat “světový ostrov”, píše admirál Stavridis, a z jeho pohledu je to velká, je možno říci, existenciální hrozba pro USA. Ruský čtenář je více obeznámen s jiným termínem Mackinderovy teorie – Heartland, pod nímž je obvykle chápána strategicky nejvýznamnější část Eurasie, kontrola nad níž je považována za jeden z klíčových faktorů světové nadvlády. “Světový ostrov” (World Island) je důležitější sázka než Heartland, za něj byli naši západní partneři připraveni bojovat v minulém století, neboť “světový ostrov” je (když to vezmeme velmi přibližně) Heartland plus celá Evropa, plus celá Asie a Afrika. Stavridis, který uvádí body interakce mezi Moskvou a Pekingem, dospívá k nezlomnému (podle jeho názoru) závěru, že konečným cílem této spolupráce je čínsko-ruská kontrola nad Eurasií a Afrikou celkově, což nevyhnutelně předpokládá vytlačení USA a jejich spojenců (pokud nějací vůbec zůstanou) na “periferii světa”.
V reakci na to se navrhuje udělat vše pro to, aby byla Evropa připoutána k USA a nedovolila čínsko-ruské alianci “svést” evropské země. Recept na protipůsobení admirála ve výslužbě je neobyčejně diplomatický: “USA a jejich spojenci by měli věnovat pozornost rostoucí spolupráci mezi Ruskem a Čínou; zaměřit shromažďování výzvědných informací na pochopení toho, jak daleko může tato spolupráce jít; udělat vše pro podporu sjednocené Evropy a posílení sítě aliancí, partnerství a přátelských vztahů na celé periferii Asie”.
Zjevně utajená je na tomto seznamu opatření práce na sabotáži rusko-čínské spolupráce, ale i když to admirál Stavridis nezmínil přímo, již v samotném textu článku se zabývá “puštěním do oběhu” typicky protičínských tezí, počínaje výroky o tom, že Putin “dělá chybu”, když spolupracuje s Čínou, a konče prohlášeními, že Čína “se dívá na Sibiř jako pes na steak”.
Je příznačné, že žádného z amerických expertů, kteří jsou znepokojeni sblížením po linii Moskva-Peking, dokonce ani nenapadlo navrhnout nějaké možnosti normalizace vztahů mezi Washingtonem a Moskvou. Jsou diskutována pouze represivní a donucovací opatření, to, mimochodem, platí ve stejné míře i pro vztahy mezi USA a Čínou i mezi USA a Evropou, jsou projednávány pouze bolestivé postupy a slovo “kompromis” v principu ve slovníku doporučených řešení chybí.
Profesor Brands se neomezuje ve výrazech a nesází na diplomacii, ale píše s téměř vojenskou přímostí o tom, co se má dělat: “Amerika musí vypracovat správnou kombinaci možností a koncepcí, aby porazila Čínu nebo Rusko dříve, než ty významně rozšíří své ozbrojené síly. Ale poté, co toto spojení bude vymezeno, budou muset USA vytvořit, za značné prostředky, velkou sílu, která bude moci spolehlivě zabránit agresorovi v dosažení jeho cílů na druhém dějišti (válečných událostí, pozn. red.), dokonce i když Amerika bude bojovat na prvním. V dohledné době se USA budou účastnit napjatého a nebezpečného soupeření s Čínou a Ruskem současně”.
Není třeba si dělat iluze. Ve Washingtonu je Rusko vnímáno jako nepřítel a posilování rusko-čínského přátelství a spolupráce je chápáno jako přímý požadavek na dominanci ve světě, a proti tomuto “požadavku” budou USA bojovat i silovými i diplomatickými prostředky. Musíme na to být připraveni a ochranná opatření musí být přijata včas, aniž bychom počítali s tím, že ve Washingtonu převládne zdravý rozum a připravenost na kompromis.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
