„Poté, co do strany začali vstupovat bývalí komunisté jako Vladimír Dlouhý a strana se mi začala vnitřně vzdalovat, jako člen jsem s ODA už nechtěl mít nic společného,“ vysvětluje Michal Semín, který otevřeně popisuje svůj názorový přerod a to, jak na něj, stejně jako na ostatní, mocně působila americká propaganda. „Byly to epizody, ze kterých se postupně skládal obrazec. Z něho pak vystoupily před mé oči neblahé rysy toho vývoje. Předchozí režim mi byl z duše protivný. Jako mladý kluk, který nebyl a ani nemohl být v těchto věcech důkladně vzdělán, měl jsem představy o Americe a Západu z Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy, samizdatů a podobně. Pochopitelně ten svět na Západě mi byl idealizován. Pro mě byl Západ synonymem svobody a spravedlivého řádu a považoval jsem za důležité zajímat se o politiku a spravedlnost.“

Jenže s přibývajícími životními zkušenostmi přišlo kruté vystřízlivění. Brzy totiž pochopil, o co Američanům jde. Již tehdy se začal v česku rozvíjet mocný neziskový sektor a Michal Semín přesně popisuje, co se tady vlastně dělo a děje. Jeho Občanský institut byl totiž placený podobně jako dnešní politické neziskovky. „Během let jsem s určitou nervozitou začal sledovat, jak se stupňují požadavky amerických sponzorů, abychom podporovali to či ono, a u některých z těch sponzorů se začalo ukazovat, že jsou napojeni na tajné služby a mají další skryté zájmy v rámci působení ve střední Evropě,“ přiznává otevřeně. Tím se také vysvětluje, proč dnes půlka Prahy hlásá takové hovadiny, propaguje genderové a jiné nové ideologie, fanaticky hájí neobhajitelné a pro dolar by zapřeli třeba vlastní babičku.

„Začal jsem si klást otázku, jestli je toto vhodná úloha pro Občanský institut. Během těch let se začalo ukazovat, že více než myšlenky se skrze nás začínají prosazovat cizí zájmy bez toho, abychom to mohli nějak výrazněji ovlivnit. Tak byl šířen americký neokonzervatismus,“ přibližuje léta, kdy pochopil, jak pracují američtí neoconi, kteří později zpřevraceli a rozbombardovali obrazně i doslova půlku světa.

S tímto přístupem je samozřejmě dobře obeznámen i policejní exprezident Novotný, který Semínova slova potvrdil: „Vím, jak se chovaly německé nadace a americké, které začínaly vždy s medovými řečmi o demokracii a postupně zesiloval tlak…“

Následně Michal Semín ocitoval do éteru šokujícím způsobem upřímná slova ideologa amerických neoconů Michaela Ledina: „V jednom článku napsal, když se snažil definovat poslání Ameriky ve světě: ,Naším křestním jménem je tvořivé ničení. Jak doma, tak v zahraničí. Každým dnem strháváme starý řád od obchodu po vědu, literaturu, umění, architekturu, film, politiku a právo. Naši nepřátelé tento vír energie a tvořivosti vždy nenáviděli, neboť ohrožoval jejich tradice, ať už byly jakékoli, a zahanbovala je pro neschopnost držet s námi krok. Bojí se nás, když vidí, jak rozvracíme tradiční společnost. Nemohou se cítit bezpečně, pokud existujeme. (…) Aby přežili, jsou nuceni nás napadat, stejně jako my musíme zničit je, abychom postoupili vpřed v našem dějinném poslání.“

O jejich dějinném poslání se mohli přesvědčit třeba v Afghánistánu, Iráku, v Jižní Americe nebo v Libyi… „Západní svoboda je jen přelud. Nová totalita, soft totalita, je jen jemnější než ty dvě předchozí. Chce člověk celého. Pokusy hegemona USA ve službách globalismu jsou ve velké míře neúspěšné. Pokud tedy není jejich strategií pouze vyvolávat chaos a destabilizovat svět, tak pokud toto není jejich úmyslem, tak se jim nepodařilo ten svůj Pax Americana prosadit,“ myslí si Michal Semín, který připomněl, co Spojené státy americké předvedly od teroristických útoků 11. září 2001, které rovněž dodnes budí kontroverze, stejně jako to, co jim předcházelo a co následovalo. Celý seriál o 11. září 2001 si můžete zdarma přečíst na stránkách časopisu Šifra.

Jak říká Michal Semín, je to debakl americké zahraniční politiky – ovšem pouze v případě, pokud nebyl cílem této destrukce právě jen chaos a války, jež nikdy nekončí; protože kola zbrojního průmyslu se musejí točit dál a drancování nerostných surovin sytí bankrotující vyčerpanou americkou ekonomiku…

Málokdo ví, že Michal Semín stál u zrodu domácího vzdělávání v Česku. Své učitelské ambice naplnil částečně jako externí pedagog Prvního obnoveného reálného gymnázia v Praze, kde se seznámil s Václavem Klausem mladším, částečně doma, kde se se ženou střídal v domácím učení jejich devíti dětí. „Někdy v polovině 90. let jsem se s touto myšlenkou seznámil v USA. Tam to fungovalo hodně v křesťanském prostředí, kdy rodiny reagovaly na tristní stav amerického veřejného školství. Chtěli jsme vytvořit prostor pro rodiče a pokoušeli jsme se tu možnost prosadit,“ říká Michal Semín, který kroutí hlavou nad tím, jak se ke školství přistupuje. „Školství je tak zásadní politické téma, které se v českých takzvaně pravicových vládách strašlivě zanedbalo. Oni bez uzardění tak důležitou oblast přenechali Zeleným, té nejzběsilejší pokrokářské formaci. Tehdy byli na vzestupu a oni jim to přenechali těmhle ideologům, kteří měnili třídy v laboratoře svých sociálních experimentů.“

Když se tyto trendy pokusil zvrátit ministr školství Josef Dobeš, setkal se s mohutným odporem. „TOP 09 vadil Josef Dobeš i jeho poradce Ladislav Bátora, tehdejší předseda akce DOST. Možná si pamětníci vzpomenou na něco, co vstoupilo do dějin politické a mediální šikany pod názvem bátoriáda. Celý ten z řetězu utržený fanatický komentariát útočil manipulativně, lživě a mystifikačně na Bátoru ze všech možných stran, což nakonec vedlo k tomu, že Josef Dobeš ho z funkce poradce propustil. Akci DOST jsem pak musel převzít po Bátorovi, aby zůstala v chodu. To byly hvězdné hodiny akce DOST…“

Akci DOST Michal Semín zakládal s kolegou Petrem Bahníkem, protože měli vnitřní potřebu upozornit na nebezpečí pramenící z tehdy nastupující antidiskriminační legislativy a zároveň to byla doba, kdy se jednalo o ratifikaci Lisabonské smlouvy. „Manifest se začal šířit a podepisovat, tak jsme z manifestu začali dělat víc, protesty, debaty… V jednu chvíli jsme se dostali do postavení, že kvůli akci DOST nezasedala ani vláda, což byl možná jeden z nejlepších počinů, kterých se nám kdy podařilo dosáhnout. Celá tahle štvanice presstitutů ale byla namířeno na prezidenta Václava Klause, který nám vyjádřil podporu.“

Jelikož je Michal Semín stejně jako Stanislav Novotný katolík, nemohla padnout ani otázka na dnešní církev a především osobu papeže Františka. „Považuji se za loajálního člena církve, hlásím se k myšlenkovému proudu, který tam v posledních letech dominuje. Můžeme sledovat určitý souběžný proces s tím, co se děje mimo církev, střet liberálního, moderního a tradičního smýšlení. Dospěl jsem k závěru, že i v církvi se odehrálo cosi zásadního a zápas o duši probíhá i tam, i lidská stránka církve je v krizi stejně jako mimo církev,“ říká Michal Semín a přiznává, že v počátcích spolupracoval v církvi s lidmi liberálního ražení, například kontroverzním teologem Tomášem Halíkem. „To taky možná stojí za zmínku, ne proto, že bych se tím chtěl chlubit, ale čistě proto, abych na svém životě ukázal, že když se dnes proti něčemu vymezuji, tak je to vůči něčemu, čím jsem sám kdysi byl. Je to prostředí, kterým jsem prošel a se kterým jsem se identifikoval. Od mládí jsem ale byl přitahován myšlenkou a hodnotou pravdy. A snad i proto jsem za svého života dokázal změnit určité názory na některé věci, protože když jsem tu realitu začal vidět z jiného úhlu a došel k závěru, že jsem se mýlil, tak jsem se snažil podle toho jednat. Což někdy vyvolávalo konflikty…“

Pak už přišla řeč na papeže Františka, který je podle katolíka Semína „symptomem, nikoli příčinou procesu, kterým v církvi nastal rozvrat a chaos“. „I když tyto modernistické tendence byly již dříve, některé oblasti se jich nedotkly. S Františkem přichází soustředěný útok na všechny oblasti,“ vysvětluje pan Semín a dodává, že uvnitř církve probíhá proti papeži revolta. „I jemu blízcí lidé ve Vatikánu vydávají svědectví, která jednoznačně popírají původní mediální obraz Františka jako skromného, pokorného papeže, který s velkou ušlechtilostí chce církev zbavit byrokracie a špatností. Ukazují ho více jako diktátora, který se neřídí žádnými pravidly, staví se nad své ostatní předchůdce, nad tradici i nad Písmo…“

V závěru se řeč stočila ještě na současnou politickou situaci, například na pád rakouské vlády. Jak podotkl Stanislav Novotný, vicekancléře Hanse-Christiana Stracheho, jenž kvůli nedávno zveřejněnému videu, kterého zachycuje v nelichotivé roli člověka, který výměnou za svou podporu domlouvá politickou korupci s nastrčenou osobou, zničila „zpravodajská hra“: „Dva roky existovalo toto video a pustilo se těsně před volbami do europarlamentu.“

Michal Semín doplnil: „Ten útok jde z Německa… Německo sděluje Rakušanům, co mají dělat. To není útok jen na Svobodné nebo kancléře Kurze, ale na všechny suverenistické formace, které se v posledních letech v Evropě etablovaly…“ Když nejsou argumenty, nastupují podpásovky…

Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a jediný autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz