Petr Žantovský málem pozvracel a u druhého zalykal smíchy

15. 6. 2019  ParlamentníListy
TÝDEN V MÉDIÍCH V poslední době skoro nepřestává Petr Žantovský kroutit hlavou nad tím, co si lze také přečíst v některých médiích a kde je hranice, kam až se dá zajít. Za největší žumpu posledních měsíců a něco tak mimořádně odporného, že by se o tom mělo učit na novinářských fakultách, jak se nemá psát do médií, považuje článek Vladimíra Mertlíka na webu Reflexu. Zatímco u tohoto textu se chvílemi skoro pozvracel, tak při vysvětlování Miloše Zapletala svému vnukovi, že se blíží druhá sametová revoluce, se zalykal smíchy, než mu došlo, že to autor myslí vážně. Blbost kvete, a kdyby nadnášela, tak se takoví novináři vznášejí mnoho metrů nad zemí.

Odstrašující příklady toho, co by se ve sdělovacích prostředcích nemělo objevovat ani náhodou, nabízí nejnovější přehled mediálních zajímavostí. „V těchto dnech jsem skoro nepřestal kroutit hlavou nad tím, co vidím nebo čtu někde na webu či v novinách, a říkám si, kde je nějaká hranice. Prvním příkladem je článek Vladimíra Mertlíka z úterý na Reflexu. Pokud se nemýlím, tak Vladimír Mertlík je ten, kdo za minulého režimu fungoval jako textař a organizátor koncertů a festivalů. V této oblasti to byla docela důležitá postava, kolem níž se točili lidé jako Lešek Semelka, Janek Ledecký, Jana Kratochvílová a podobně. Pamatuji si, když jsem začínal jako hudební redaktor, že byl tehdy coby čtyřicátník, narodil se v březnu 1945, vnímán jako docela pokrokově uvažující a fungující člověk, který má slušný vkus a podporuje dobré věci. To ho v očích mé generace dělalo člověkem vcelku úctyhodným,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

A tento muž mnoha profesí – producent, režisér, scenárista, moderátor, herec – se v poslední době pustil do publicistiky. „Začal vydávat jakýsi cyklus, kterému říká ‚Zpětné zrcátko‘. To má být série glos, které mají být údajně vtipné nebo zábavné. No musím říct, že jsem při četbě glosy z tohoto úterý, která se jmenuje ‚Zeman poháněný egem a touhou po pomstě, privatizační hněv komunistů a plat učitelů jako barometr HDP‘, jsem se začal trochu propadat hanbou a přehodnocovat mínění o tom pánovi. V článku namířeném především proti prezidentu Zemanovi, se dozvídáme, že pan autor Zemana – asi slabé slovo – nesnáší, nebo spíš nenávidí, opovrhuje jím. Nu dobrá, to se může stát, na to má právo, asi volil někoho jiného, to je svaté právo každého občana. Také je svaté právo každého občana prezidenta i jiné ústavní činitele kritizovat za věci, které podle něj dělá špatně,“ podotýká mediální analytik.

Nezřízená konzumace nikotinu, alkoholu a tlačenkoidní stravy

Problém je však s formou. Z Mertlíkova článku se o prezidentu Zemanovi dozvídáme například toto: „Cílem Zemana je moc nahrazující sex, ztracené charisma, přirozený pohyb a oblibu u těch, které se v odvetě za jejich nevšímavost snaží urazit a ponížit. Není to jen nezřízená konzumace nikotinu, alkoholu a tlačenkoidní stravy, která jej ničí. Největší zhoubou jeho zdraví je nenávist a neodůvodněné pohrdání okolím.“ To je opravdu hodně drsná charakteristika hlavy státu doplněná o jeden odstavec výše tím, že ‚základ genetické výbavy prezidenta je v egu, které velikostí předčí i Zemanovu proslulou prostatu 27letého panice‘. Uf. Ani se mi to nechce citovat dál. Pak se tam pan Mertlík zabývá tím, že splachuje Miloše Zemana do rozmanitých údajných souvislostí. Například připomíná, že byl v roce 1968 v komunistické straně. Ovšem říká to slovy, že byl součástí komunistické svoloče,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Má pocit, že by se měli urazit všichni obrodní komunisté, počínaje Evou Kantůrkovou, v úterý dekorovanou Krameriovou cenou, která byla také v komunistické straně. „A zcela určitě si o sobě nemyslí – a ani já, ani mnoho dalších si o ní nemyslí – že je svoloč. U desítek a stovek slušných lidí, kteří usilovali o reformu komunismu, si můžeme říkat, že to bylo úsilí marné, to ano, ale bylo to úsilí poctivé a v mnoha případech opravdu upřímné, protože ti lidé z toho neměli žádné benefity. Naopak na to angažmá ve svém dalším životě oni i jejich potomci často dopláceli. Dnes je svoloč, jak píše pan Mertlík. Panu Mertlíkovi bych poslal otevřenou otázku, kde byl on, když mu v osmašedesátém bylo třiadvacet, kdy již mohl být velice aktivní součástí komunistické svoloče, jak píše? Kde byl celá sedmdesátá a osmdesátá léta, když tehdy fungoval v oficiální pop music?“ ptá se na dálku mediální odborník.

Na Mertlíkově odpornosti by se měli učit začínající novináři

Hlavu státu nazývá autor prezidentem vychcánkem a uráží ho tím, že ho považuje za nevzdělance. „Myslím, že je jen málo lidí, kteří by ve svém životě přečetli více knih než právě tento náš prezident. Pan Mertlík mu předhazuje, že přečetl především knihy Jak se kalila ocel, Čuk a Gek, Timur a jeho parta, Mladá garda či Daleko od Moskvy. No dělá z něj blbce, co si budeme povídat. Dělá to záměrně, naprosto programově a podle mého soukromého názoru i značně nevkusně. Pak ještě předsedu komunistů Filipa nazývá šéfudavačem, ale to už jsou spíš jen takové lechtivé detaily. Celý článek považuji za největší žumpu, kterou jsem za poslední měsíce, možná i roky, v našich médiích četl. Je to něco tak mimořádně odporného, že by se o tom mělo učit na novinářských fakultách, jak se nemá psát do médií, protože to obsahuje všechny chyby, kterých se novinář může dopustit,“ tvrdí Petr Žantovský.

Druhé téma začíná podobně jako to úvodní otázkou po identitě autora textu „Miloš Zapletal: Jak jsem vnukovi na demonstraci vysvětloval, že se blíží druhá sametová revoluce“, který vyšel rovněž na Reflexu. „Také v tomto případě by mě zajímalo, jestli to opravdu je ten Zapletal, slavný organizátor šoubyznysové soutěže nejprve o miss Československo a později Česká republika. V každém případě se autor dopustil také velice úžasného článku. Musím říct, že zatímco u článku pana Mertlíka jsem se chvílemi skoro pozvracel, tak při tomhle jsem se zalykal smíchy, než mi došlo, že to je strašný problém a strašný průšvih. Byl to takový ten smích skrze slzy, ale hodně krokodýlí, protože mi připomínal takové ty slabikářové historky z padesátých nebo raných šedesátých let,“ přiznává mediální analytik.