Jiří Jírovec
25. 6. 2019
“Někdejší předseda legislativní rady Vlády ČR [mi] kdysi řekl, že soudy jsou velmi nezávislé. Hlavně na zákonech.” I. David
Kdyby jen soudy. Od zákonů jsou utrženi, jak od řetězu, politici, kteří krouží jako smečka psů kolem kořisti, známé pod jménem 30% preferencí hnutí ANO 2011. Hodně štěkají a občas některý vyrazí, aby se zakousl.
V přírodě jde vždy o útok na nejslabší a nejsnadněji získatelný kus, kdežto v politice se jde po krku vůdce. Základem úspěchu je volba správného okamžiku k vyražení. V přípravné fázi teď odkapávají z tlam slova o mravnosti. Jeden z vůdců smečky, Petr Fiala (ODS) řekl:
“My máme představu jasnou – Babiš se všemi svými problémy nemůže být dál ve funkci premiéra. [ODS nepotřebuje nějaký plán B. Prý ať dál vládne ANO 2011, ale bez Babiše] Otázka [na plán B] má spíš směřovat na ty, kteří Andreje Babiše drží u moci bez ohledu na zájmy ČR, tedy na komunisty, soc. dem., případně okamurovce.”
Falešnost profesorova výroku je zřejmá každému, kdo umí číst a alespoň trochu sleduje dění kolem sebe. Fiala hraje dětskou hru “Král vysílá své vojsko do boje”. Chce na chvíli tolerovat Babišovy podpůrce. Přidanou hodnotou je jejich oslabení.
Je demokrat a uznává výsledek voleb! A proč ne. Do voleb zbývají jen dva roky, což je krátký čas na to, aby (nová) vláda něco dosáhla, ale dostatečně dlouhý, aby se zdiskreditovala.
Babišovy problémy byly uměle vytvořené těmi, které vyděsily výsledky voleb 2013 a 2017. Podnikatel Babiš neudělal nic, co je v rozporu s metodami podnikání. Společnosti se štěpí, spojují, vznikají i zanikají. Vždy za nějakým účelem.
Záměrem projektu ČH nebylo zničit konkurenci, ale cosi vybudovat. Za několik set miliónů plus těch ušmudlaných padesát z EU. Žádost o dotaci byla podána dávno před Babišovým vstupem do politiky, k příslušné české instituci. Ta ji schválila a poslala k EU.
Na ČH lze pohlížet i z jiného zorného úhlu. Babiš dostal nápad a přes možné chyby správního řízení nakonec do ČR přišlo 50 mega. Ty byly investovány do stavby a nepochybně se dostaly prostřednictvím zakázek k malým firmám, které to či ono na farmě stavěly.
V české společnosti jsou věci, které by měly veřejnost zajímat, pokud ne přímo pobuřovat. Je skandální, když policie a státní zástupci odkládají některé případy (například odposlouchávání tehdy vicepremiéra Babiše) a soudy trvají neuvěřitelně dlouho. Je neskutečné, že vyšetřování může být založeno na anonymním udání. O tom, že Piráti přesouvají politický boj do EU. Jejich udavačské praktiky obrazu ČR jistě nepomáhají.
Veřejnost by měla být rozhořčena farizejstvím “demokratické opozice”, která trvá na tom, že se Babiš má napřed očistit a pak teprve pokračovat v politice. Měla by si všimnout, že se mnozí poslanci chovají ve Sněmovně jako spratkové a narušují základní principy českého politického systému. Volná soutěž politických stran se pak mění v jejich volné napadání.
Naprosto skandální je ignorování České ústavy a Listiny základních práv a svobod. Ta mimo jiné vychází z presumpce neviny: Nevinen je každý, ledaže byl pravomocně odsouzen.
Babiš nebyl ještě ani obžalován za ČH a je označován za lumpa a zloděje. Ani jeho údajná spolupráce s Stb nedospěla k pravomocnému rozhodnutí.
Řešení ČH se protahuje, protože je nutné najít způsob, jak celou věc zamést pod koberec. Otázka zní cui bono? Komu vyhovovalo vyšetřování zahájené v roce 2015. Byla to ČSSD, která měla premiéra i ministerstvo vnitra. Změny, jimiž prošla policie od roku 2017, lze chápat jako preventivní opatření. Odcházejí lidé, kteří odmítnou vypovídat, protože by museli být zbaveni mlčenlivosti. To je obtížné a tudíž nepravděpodobné.
Tvrzení, že Babiš dosazuje “svoje lidi”, aby mohl manipulovat trestní stíhání je ošidné, protože stejně tak platí obráceně: správní lidé mohou trestní stíhání iniciovat.
Ve hře V+W, Osel a stín, mluví soudce Paprikides s politickým vůdcem Kontokorentem:
Paprikides: „Jsem služebníkem pojmu nestranné spravedlnosti.”
Kontokorentos: „Každá vláda má svůj pojem nestranné spravedlnosti. Budete nestranným soudcem mé vlády.”
Čtenář si může vzpomenout na tahanice kolem policejního presidenta. Přišli Martinů, pak Lessy, po něm Červíček, pak zase Lessy a Tuhý. Každý někomu vadil, přestože každý se křižoval nestranností a nezávislostí.
Teď vadí Benešová. Z principu nemůže nic udělat, ale dav si žádá její hlavu. Je přece Zemanova a my tam chceme tu svoji. Připomíná to povídku Š&G „Moje cesta tramvají“:
„Stará paní na nás ukázala prstem a pištěla: „Darebáci, starýho člověka nepustí sednout.“ Upozornil jsem ji jemně, že celou cestu stojím na jedné noze a ještě ne na své. „Stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil, já je znám,“ vřeštěla ta paní a udeřila Jónu deštníkem.“
A náměstím zní jako ozvěna vřískot: „Nemůže, nemůže, ale kdyby mohla, tak by změnila“.
Bitva ještě nebyla dočista vyhrána. Bývalí komunisté se vetřou všude. Třeba Svěrák na tribunu a Dvořáková do studia ČT.
