 |
| Michail Děljagin |
Michail Děljagin
25.6.2019 Outsidermedia
Tunelové myšlení je, stejně jako jakékoli neadekvátní hodnocení, sebevražedné. Ten, kdo je při navlékání prezervativu upřímně přesvědčen, že se chrání před HIV nebo hepatitidou typu „B“, nepřemýšlí o tom, že se podobá hráči ruské rulety. Globální propaganda zahnala jeho myšlení do tunelu. Ale, když se přihodí nenapravitelné, bude pozdě si stěžovat na oficiální mýtologii. Sám jsem měl možnost zjistit, že latex nechrání před viry. Horší je, jestliže ruskou ruletu hrají politici, jejichž posláním není konkurenční tahanice v momentálním politickém tunelu, ale zajištění svých zemí a národů.
V dubnu 2019 došlo k události, kterou evropský tisk přešel mlčením. „Royal Dutch Shell“ vystoupila z konsorcia s ruským Gazpromem pro výstavbu závodu na zkapalnění plynu v přístavu „Usť-Luga“ v Leningradské oblasti o kapacitě 10 mil. tun ročně s možností jejího zvýšení na 15 mil. tun. Na pikantnosti přidalo zapomenuté vlastní historické jubileum. Právě tato společnost se před 90 lety stala pionýrem námořní přepravy LNG. V roce 1929 „Shell“ otestovala tuto možnost na tankeru „Megara“.
Podle předběžných informací může technologie zkapalnění plynu nabídnout německá společnost „Linde“. Navíc, ve prospěch Gazpromu hraje to, že si nebude činit nárok na právo prodeje LNG. Odstoupení z konsorcia s ruským plynárenským gigantem by bylo možno považovat za rutinní podnikatelský incident a strategickou chybu „Shell“, nebýt několika „ale“.
V lednu roku 2019 „Reuters“ vyhodnotil předchozí „plynový“ rok. Dodávky LNG z USA do Evropy se od října do ledna zvýšily více než čtyřikrát. Dokládají to údaje agentury od října do ledna.
Jak informují „Reuters“, za necelé čtyři měsíce stouply dodávky plynu z USA do Evropy na 3,23 mil.tun (4,45 mld. m³ plynu). Do Starého světa odešlo 48 tankerů. Za stejné období v minulé topné sezóně dodaly USA do zemí EU 0,7 mil.tun (0,96 mld. m³).
„To vše souvisí s obchodními důvody. LNG z USA jde tam, kde je největší marže“ řekl ředitel programu výzkumu přírodního plynu Oxfordského ústavu energetických výzkumů James Henderson. Komentář k úrovni oxfordské analytiky vytkněme za závorky a obraťme se k realitě.
Jakými obchodními důvody lze vysvětlit vystoupení „Shell“ z projektu orientovaného na tak vysokou konjunkturu, než politickým nátlakem USA? S hlediska Británie (pokud by bylo) – je to výstřel do vlastní nohy. Není pochyb, že je to výhodné pro USA – vytlačit Katar a Rusko z prvních pozic evropských plynových dodavatelů. Ale jakými „komerčními“ zájmy lze vysvětlit odmítnutí britského byznysu účastnit se prudce rostoucího trhu? Tuto otázku by možná bylo lépe položit panu Charlesi O. Hollidayovi, předsedovi správní rady Royal Dutch Shell – vzhledem k jeho desetileté zkušenosti (1998-2008) práce šéfa vedení Bank of America Corporation. A také k jeho předchozí funkci šéfa společnosti DuPont, „proslulé“ výrobou napalmu pro barbarské americké kobercové nálety a smutně proslulého mutagenního defoliantu „Agent Orange“ během války ve Vietnamu. Nehodila se mu tato zkušenost při účasti na vypalování britského hospodářství? Tato otázka není nahodilá…
Velká Británie, poté co se vzdala těžby vlastního uhlí, musela toto zatím základní palivo pro své elektrárenské kapacity nakupovat v zahraničí. Vzhledem k nákladům na těžbu a přepravu dominuje na britském trhu uhlí ruské. A v roce 2035 se, následně po Německu, Británie chystá převést svoje elektrárny na přírodní plyn.
V tom je jistá logika. Přírodní plyn je ekologicky čistější než jiné uhlovodíky. Při generaci elektřiny vytváří plyn ve srovnání s uhlím polovinu CO2 a pouze 10 % dalších emisí. Při dnešní úrovni spotřeby postačí využitelné zásoby plynu na planetě zhruba na 230 let.
