 |
| Kostel v Podujevu (Kosovo) měla při pogromu v březnu 2004 ochránit česká jednotka. Dostala rozkaz k ústupu a srbský kostel Albánci vypálili. |
18.6.2019 Sputnik
Expert na světovou politiku, Rusko a Čínu Jan Campbell ve svém příspěvku podrobně rozebírá výbušnou situaci na Balkánu okolo Kosova. Poukazuje i na skutečnost, že Západ opět neplní své sliby.
Vzpomínám si, ne náhodou, na dílo Doktor Živago, nejvýznamnější prózu ruského autora a laureáta Nobelovy ceny 1958, Borise Leonidoviče Pasternaka (1890-1960). Próza vypráví o složitém životním příběhu na pozadí historických událostí Ruské revoluce (1905), 1. světové války, Říjnové revoluce (1917), Ruské občanské války a života ruské inteligence. Zfilmované jako dramaticko-romantický velkofilm (v hlavních rolích účinkujících Omar Sharif (Živago) a Julie Christie (Larisa) v roce 1965 britským filmovým režisérem, scenáristou, střihačem a producentem, šestkrát ženatým, David Lean (1908-1991) bylo zakázáno v SSSR podobně jako román.
Dnes, kdy jsem odpovídal na dvě otázky ze Slovenska týkající se působení kancléřky Merkel a jejích šancí na post předsedkyně EK se mi nabídla otázka: Je krásné žít, nebo ne? Odpověď na otázku mi ulehčila vzpomínka na román, jeho filmovou podobu a nezapomenutelnou hudbu Maurice Jarre (1924-2009). Tento francouzský skladatel filmové hudby, byl autorem hudby k mnoha filmům, včetně Lawrence z Arábie, Ryanova dcera (1970) a Cesta do Indie (1984). V roce 1965 Jarre obdržel akademické ocenění za nejlepší hudbu k filmu, Doktor Živago. Obojí se zcela jistě odrazilo i v ekonomice filmu: Při rozpočtu 11 milionů USD film utržil 111,7 milionů USD a patří stále mezi deset nejvýdělečnějších snímků všech dob.
Jak se úspěch hudby odrazil v díle českého zpěváka Milana Chladila (1931-1984), nevím. Vím ale, že Krásné je žít, jen břehu tvému blíž, krásné je snít, tam kde ty ráno sníš, já křídla mít, byl bych jak vítr sám, já křídla mít, letím o závod k vám. Byl to doba mládí, kdy jsem k němu běžel jako o závod. Nejenom kvůli Krásné je žít, ale také kvůli, Ta moje Andulinka, …linka, já znám jí od malinka…linka, když jsem s ní s čítankou, chodil před měšťankou. Už kvůli půvabu a ženství, dostal jsem pětku z náboženství, tak to šlo pořád dál, až jsem se toho bál… Dnes se o sebe nebojím, mám ale obavy.
Svěží zprávy z Balkánu napovídají, že tři roky staré výsledky analýzy situace na Balkáně, konkrétně mezi Srbskem a Kosovo, a Balkánem jako celek, se dostávají do stádia realizace. Zmiňuji se o Balkánu, protože je doba dovolených, je to oblast silně vyhledávaná Čechy, oblast, ve které se rozvíjí projekt 16+1, nachází druhé největší zásoby pitné vody v Evropě (v Bosně a Hercegovině) pod kontrolou spojence USA, a probíhající vojenská cvičení Slovanské bratrství 2019. Srbské, Ruské a Běloruské vojenské jednotky v počtu 600 vojáků, více než 50 kusů vojenské techniky a vojenských transportních letadel, mají zcela jistě důvod být připraveny na to nejhorší. Proč?
Za prvé: Vyšetřování nedávného zranění ruského diplomata ve službách OSN, kromě přiznání OSN, že se jedná o protiprávní narušení diplomatické imunity Kosovem, není prakticky uzavřeno. Viníci nebyli (oficiálně) identifikováni a potrestáni, na omluvu není čas, a zdá se, ani rozum, vůle a papír s tužkou. Za druhé: Provokace Kosovských složek pokračují. To vedlo k prohlášení Srbského MZV o hotovosti Srbské armády vstoupit do Kosova, nebude-li mezinárodní společenství patřičně reagovat a vyjádření naděje, že Srbsko nebude muset prosit RF o vojenskou pomoc. Za třetí: Zkušenost praví, že doba oslav a jubileí, bývá často i dobou neštěstí. O jakých jubileích přemýšlím?
Před 20 lety (12.června 1999) obsadila ruská vojska letiště Slatina, a nedokončila svoji práci. Víme kvůli komu a proč. Pro zapomnětlivé nebo nevědoucí krátce připomínám:
Vojensko – politický význam a aktualita vstupu do Prištiny a obsazení letiště Slatina jsou v tom, nehledě na Gajdara (radil vztyčit bílé prapory), Jelcina a Černomyrdina (váhal a…), že se Rusové přestali podřizovat USA. Nezodpovězenou otázkou zůstává: Představují současné provokace Kosova a mlčení Západu, což lze interpretovat i jako podporu, šanci pro Srbsko nebo past pro Rusko, především formou nechat se zatáhnout do války na Balkánu? Otázka má význam i pro ČLR. Číňané v té době říkali, že vojensky zatím Jugoslávcům pomoci nemohou, co se ale týká zabezpečení pro ruské výsadkáře, prosím. ČLR pomohla desítkami milionů USD, podobně jako to činí dnes v Sýrii. Jak se bude chovat ČLR v případě ohrožení svých investic na Balkáně, si mohu pouze představit. Nevím nic.
Za to vím, že nesmrtelná Madeleine Albrightová, rozená 1937 v Praze jako Marie Jana Körbelová (po roce 1945 Korbelová) se v těchto opět objevila v Kosovu. Bude tam odhalovat památník ve formě busty. Samozřejmě své. Ta bude spolu s památníkem Clintonovi tvořit nezapomenutelný pár. Ten se dnes řadí do řady zločinců, kteří bombardovali mírové obyvatelstvo Evropy. Kromě toho se zařadí i do řady těch, kterým se staví památníky za živa, a kteří se chlubí vyznamenáními zaživa, podobně jako hlavní čučkař ČR. Na tomto místě a ve vlastní věci chci ujistit všechny čtenáře, kteří si stěžují veřejně a neveřejně na dobu a délku zveřejňování mých příspěvků v PL, že čučkaři nespí, pracují 24 hodin. Kromě toho jim pomáhá plnit úkoly celá řada placených a neplacených dobrovolníků. Některé z nich znám.
Ať to bylo před 620 roky, jak to bylo, v bitvě padli oba vrchní velitelé, další činy uherského a polského krále Ludvíka I. z Anjou znamenaly oslabení křesťanských spojenců, díky nimž si Osmané upevnili své pozice na Balkáně. Nehledě na čtyři další bitvy na Kosovském poli (1403, 1448, 1681, 1831), bitva pokračuje i dnes: poté, co společná síla USA a EU nedokázala přinutit Srby k přiznání Kosova a realizovat západní přání o umělém sjednocení Kosova Srbska v rámci členství v EU a tím obejít řešení výměny teritorií.
Oslabení Křesťanů a Slovanů, jež je nepochybně částí strategie námi vládnoucích neviditelných elit, a realizace plánu teroristy – prezidenta Tačiho na vytvoření Velké Albánie budou pokračovat, zatímco v Bruselu budou mlčet, nebo reagovat jako unavený americký generál, jehož denní řád si ruští rozvědčíci nastudovali, a který při snaze ruského velitele pravidelně informujícího amerického generála o tom, kde bylo provedeno odminování a které mosty byly obnoveny, předat novinku, se mrzutě zeptal a poslal Rusy k dozorčímu: Potřebujete pomoc? Nepotřebujete? Tak svou informaci nadiktujte dozorčímu, ať ji zapíše. Generál šel spát, dozorčí zapsal pravdivě, že ruský prapor druhý den vyrazí….
Brzo mohou tentokrát vyrazit Srbové. Západ opět neplní své sliby (včetně rezoluce OSN) a potvrzuje, že sliby jsou chyby. Na vlásku se tak ocitá politická kariéra a život prezidenta Alexandra Vučiče, a již tak přeplněný diář prezidenta Putina. V něm jsou zapsány příklady Gruzie, Ukrajiny, Sýrie. Ve všech případech Rusko překvapilo Západ, podobně jako s Krymem. Protože Srbsko však není Krym, kdo kam dorazí, až vyrazí, nevím. Krásné je žít.
