Ústavní soud ČR potvrdil svůj politický status, když poskytl další důkaz o své podjatosti. Na druhou stranu vydal návod, jak beztrestně odmítat klienty z USA a jejich „spojence“ (1/2)

A) ÚS klamným způsobem interpretoval zmíněné články Základní listiny práv a svobod (ZLPS), přičemž úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články ZLPS, které se ke zkoumané problematice vztahují.

B) ÚS mylně dokladoval, že provozovatel hotelu chtěl svým činem pozitivně ovlivnit chování druhých, ale už nezkoumal, proč si provozovatel vybral pouze občany Ruské federace, když mnohonásobně více prokazatelných prohřešků proti mezinárodnímu právu je za posledních 20 let na straně západních států.

C) ÚS klamně konstatoval, že jednání provozovatele bylo racionálně odůvodněno a že nebylo nenávistné ani zasahující do důstojnosti spotřebitele.

D) ÚS nezkoumal, co chtěl provozovatel hotelu provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu.

E) ÚS dospěl k falešnému závěru, že státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod.

F) ÚS si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „nepřímý nátlak“.

G) ÚS si plete soudnictví s výkonnou politikou státu, když se své odůvodnění snaží opřít o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. Navíc členské země EU již několikrát porušily mezinárodní právo (blíže viz odůvodnění problematických bodů), čímž se stávají nespolehlivými garanty v určování toho, co je správné, a co nikoli.

Před rozborem uvedených bodů je vhodné doplnit několik poznámek:

Ústavní soud rozhodoval v tříčlenném senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové.

Soudce Ludvík David nesouhlasil s výrokem ani s odůvodněním rozhodnutí (nálezu) a pod rozhodnutí senátu přidal své písemné oponentské stanovisko.

Nález Ústavního soudu a jeho odůvodnění je zvláštní „román“, který stojí za přečtení, neboť se jedná o vzorový vhled do myšlení ústavních soudců a ukázku jejich vědomí a svědomí (viz doplnění v části „Závěr“ v navazujícím produktu 13059). Slovo román je použito záměrně, protože při čtení není vždy jasné, zda se jedná o beletrii, anebo o soudní nález z reálného života (viz též text ÚS pod názvem „I při podnikání je zaručena svoboda projevu“).

Po kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“ (aktuální případ) se tak již pět ústavních soudců zpronevěřilo svému nezávislému a nestrannému poslání, a to jen kvůli politickému trendu Západu, kterému se stále více podřizujeme, aniž bychom zkoumali za využití všech státních institucí (včetně zpravodajských služeb*), zda je tato politika správná a pro Českou republiku prospěšná.

Mezi spornou pětici ústavních soudců patří soudci Jan Musil (odstoupil v lednu 2019), Jan Filip, Jaromír Jirsa, Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková. První tři soudci se dopustili prokazatelné machinace v kauze „Nikulin“, a to nikoli kvůli obsahu svého rozhodnutí, ale kvůli způsobu jeho provedení (viz níže). Další dva soudci pak z důvodu svého politického přesvědčení upozadili v kauze „Hoteliér“ své odborné vědomí a soudnické svědomí.

V kauze „Nikulin“ museli o jejím pozadí vědět také předseda ÚS Pavel Rychetský a jeho dva zástupci: místopředsedkyně Milada Tomková a místopředseda Jaroslav Fenyk. /////

Pro lepší objasnění pozadí kauzy „Nikulin“ zveřejňujeme upravené investigativní otázky z produktu 11067 „Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR“, který byl publikován v dubnu 2018.

Formulace investigativních otázek pro Ústavní soud je následující:

1) Proč ÚS zveřejnil své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti Jevgenije Nikulina až po zahájení jeho transportu do USA, a tedy až po rozhodnutí ministra Pelikána o jeho vydání americkým úřadům?

2) Na základě čeho rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do USA, když podle usnesení ÚS platil odklad vykonatelnosti takovéhoto rozhodnutí?
3) Kdo z výkonných politiků oslovil v době od 25. do 29. března (případně dříve) Ústavní soud?

4) Kdy ministr Pelikán obdržel od ÚS informaci o zamítnutí stížnosti Nikulina?
5) Proč ÚS zveřejňoval na Twitteru informaci o svém rozhodnutí o zamítnutí Nikulinovy stížnosti 30. března ve tři hodiny ráno (v té době byl Nikulin v polovině své cesty do USA), když usnesení o rozhodnutí ÚS je datováno k 27. březnu?

6) Pokud připustíme, že soudci ÚS se usnesli o zamítnutí stížnosti 27. března, tak se poté musíme ptát, proč tak činili v ten samý den, kdy na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR řečnil americký politik Paul Ryan, jehož hlavním a později zveřejněným cílem návštěvy ČR bylo zajistit úspěšnou extradici Nikulina do USA?

7) Uvědomovali si soudci ÚS, že jejich rozhodnutí učiněné v době návštěvy Paula Ryana může mít politický charakter, anebo to přímo věděli?

8) Proč ÚS nerozhodoval o zamítnutí stížnosti Nikulina v jiném časovém období než právě ve dnech, kdy do Prahy přicestoval třetí nejvyšší ústavní činitel USA?
9) Usiloval někdo z ústavních soudců o rozhodnutí v jinou přijatelnější dobu než ve dnech návštěvy Ryana v Praze?

10) Bylo usnesení ÚS učiněno skutečně 27. března tak, jak je v dokumentu datováno, anebo později s uvedením dřívějšího data s cílem sladit papírovou činnost ÚS s činností výkonných politiků, v tomto případě ministra Pelikána?

11) Proč nikdo z ústavních soudců nechce přiznat narušení nezávislosti ÚS, když byla činnost ÚS spojena s rychlým politickým rozhodnutím ministra spravedlnosti? (Ministr spravedlnosti je výkonný politik, není soudce, a proto má jeho rozhodnutí vždy politický charakter.)

To jsou základní otázky, na které je pro ÚS vzhledem k jeho nešikovnému a podřízenému jednání složité uspokojivě odpovědět. Otázky pomáhají doložit, že soudci ÚS nejednali nezávisle a nestranně tak, jak jim ukládá ústavní zákon. Stejně tak se ukazuje, že zákonodárný sbor neplní svou funkci ve skutečně závažných případech, mezi které bezpochyby patří právě tento popisovaný výkon Ústavního soudu ČR.

Pozadí extradice Jevgenije Nikulina do USA má pouze dvě varianty, přičemž obě jsou protiústavní:

a) Mezi USA a ČR byla předem učiněna utajovaná dohoda, přičemž Američané věděli, kdy bude uskutečněno rozhodnutí o ústavní stížnosti Nikulina, a věděli také, že jeho stížnost bude odmítnuta. Proto do Prahy dva dny před rozhodnutím ÚS jakoby nečekaně přijíždí Paul Ryan, aby zde na půdě Parlamentu ČR sehrál divadlo o velkém spojenectví mezi USA a ČR a „dohlédl“ na úspěšnou extradici Nikulina do Spojených států amerických.

b) Američané využili politickou situaci s vyhošťováním ruských diplomatů z ČR (březen 2018 v souvislosti s kauzou otravy ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala) a vyvinuli nátlak na českou vládu k dalšímu příspěvku v „boji“ proti Ruské federaci. K tomu do ČR narychlo posílají Paula Ryana. Premiér Andrej Babiš a ministr spravedlnosti Robert Pelikán se tlaku podvolují a spěšně po dohodě s Ústavním soudem vyhovují politickým požadavkům USA.

Přes všechno výše uvedené je zajímavé, že se Ústavní soud na Twitteru v exponované době v březnu 2018 chlubil, že jeho předseda Pavel Rychetský je podle blíže nespecifikovaného průzkumu veřejného mínění nejdůvěryhodnějším ústavním činitelem v ČR.

Pokud si připomeneme znění slibu soudců Ústavního soudu, kde slibují, že budou chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně, tak se musíme ptát, jaké mají nyní soudci ÚS a zvláště jejich předseda svědomí a co si myslí o své cti po kontroverzních kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“.

Podrobné objasnění problematických bodů v kauze nazvané „Hoteliér“ je obsaženo v navazujícím produktu 13059 (připravováno ke zveřejnění).

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.