Den čtrnáctý: Sudak, kemp Kapsel – Primorskoje – Krymský most tam a zpět, hymna mostu a 10 rad pro jízdu po mostu – Kerč – Kurortnoje, Azovské moře
Omlouvám se za dlouhou pauzu mezi 12. a 13. pokračováním. Mnoho čtenářů NR mi psalo, proč nepokračuji? I jim se omlouvám, pokud jsem na email nestihl odpovědět. Až dnes, díky svátku práce, nacházím čas dokončit třinácté pokračování.
Kemp Kapsel, pohled na chatičky (zdroj: oficiální web kempu)
Autokempink “Kapsel“. Hned po ránu vedro a dusno. Běžíme se pozdravit s mořem. Musí se seběhnout z kopečka, kemp je na krásném vyvýšeném místě. I celkový pohled na kemp je krásný, v detailech ale zklame. Problémem jsou opět sociálky. Přibíhají děvčata z ranní “hygošky”, vypadají velmi vzrušeně, Verča volá na Léňu: “Plivej! Plivej!” Vysvětlují, že se při čištění zubů podívaly do zásobníku na vodu, umístěného nad korýtkem. Později jsem to překontroloval, nepřeháněly. Zásobník připomínal zarostlou bažinu se zeleňoučkým mechem. Ostatním to zjevně nevadilo nebo si toho nevšimli. Kapsel je učebnicovou ukázkou “zašlé slávy”. Živě si představuji, jak to tady kdysi žilo. V letáku je napsáno: “…v dobách Sovětského svazu nejoblíbenější místo rekreace milionů autoturistů…”. Jednou zase bude, ale to tady už budou stát dokonalé moderní umývárny, sprchy, záchody. Několik snímků z webu kempu:
Houpačky už mají něco odhoupáno.
Pláž kempu Kapsel, kdysi tu vše fungovalo, teď bude potřeba to velkoryse shrábnout a postavit nové
Kolotoč tu byl, ale nebudil důvěru, tak jsme nekolotočovali (foto z webu kempu)
Pláž kempu, okolní krajina typická pro mys Meganom
Kemp nabízí místa pro stany, obytná auta, malé chatičky (“domiki”) i pokoje s vlastními sociálkami. Ceny v sezóně (za osobu a den, přibližně v Kč): stan a dvě osoby 180 Kč, obytné auto celkem 270 Kč, chatička 100 Kč, vybavený pokoj 230 Kč.
Vnitřek chatičky, foto z webu kempu
A teď několik našich obrazových dokumentů:
Dvoumístná zabydlená chatička, foto Ď.
Pláž, Zdravotník, Plavčík (kdysi tu bývali), foto Ď.
Dnes velké vlny vrhají na břeh kameny, musí se rychle plavat na hloubku, abyste neměli otlučené kotníky a holeně. Když vlny nejsou, musí to tu být pohoda. Foto Ď.
Vláček “uže něrabotajet”, ale kdysi tu jistě zněl dětský smích. Foto Ď.
Technický stav kolotoče nebudil důvěru, ale neprověřovali jsme ho, třeba funguje. Foto Ď.
Dnešní cíl: Krymský most! Balíme, prší, přichází bouřka. Pojedeme teď daleko, přes Koktebel, Feodosiji až do Kerče, asi 150 km. Prudký liják způsobil, že na silnici někde stojí voda, jinde z děr silnice stříkají vodní gejzíry, z okolí se na vozovku naplavuje kamení. Chybějí příkopy, odvodnění. Začínám tušit, jak vznikají místní tankodromy. Na Krymu čeká silničáře ještě hodně práce!
Kvůli dešti jsme neviděli úžasnou krajinu rezervace Karadag. Patří k místům, kam se určitě chci podívat, bude-li nějaké příště. Končí bouřka, zpět je modrá obloha a slunce pracuje na sto procent. Silnice už je kvalitní, ale za Feodosijí se tvoří kolony (“probki”), popojíždíme po kouscích, ach jo. Mezi Beregovoje a Primorskoje jsou při silnici nádherné pískové pláže, z variant “probka” nebo “koupání” vybíráme “koupání”, snad se zatím kolony rozjedou.
Několik kilometrů dlouhá pláž s jemným pískem, “divoká” (“dikij pljaž”), vstup volný. Foto Ď.
Další z nezapomenutelných koupání na Krymu. Foto Ď.
Už jsem dlouho neběhal, tak to tady doháním. Foto: archiv Ď.
Pláž při silnici mezi Beregovoje a Primorskoje, padesát metrů od břehu je silnice a na ní zácpa. Nová silnice “Tavrida” povede 5 km od tohoto místa a tady bude už příští rok klid. Foto Ď.
Končí velká pohoda u vody, jedeme dál. Foto Ď.
Kolony se sice nerozjely, ale za prvním semaforem se to lepší a za chvíli už valíme “na plný plyn” do Kerče. Místní řidiči hojně nedodržují dopravní předpisy. Dvojitá čára a povolená rychlost jim moc neříká. Někde je rychlost omezena na 30 km/hod., ale všichni to mastí 70, 80 km/hod. Je prakticky nemožné, abych já jediný rychlost dodržoval. Často jsou na asfaltu namalované fotoaparáty, výstraha, že je provoz monitorován a rychlost měřena. Řidiči si zvykli, že jim přicházejí pokuty za překročenou rychlost, jsou naštěstí nízké (asi 180 Kč), a tak to berou jako takovou druhou silniční daň.
Až budu pozítří předávat auto na letišti v Simferopolu, řekne mi člověk z půjčovny: “A teď se musím podívat na policejní výpis, zda jste někde nedostali pokutu”. Vyděsil jsem se! Tu “třicítku” jsem byl nucen překročit snad všude, tisíckrát. Jestli všude opravdu měřili, tak to bude pěkná darda… V našem výpisu byla jedna pokuta, 500 rublů, na “třicítce” jsem jel 54 km/hod. Neodporuji a s úlevou souhlasím s navýšením faktury o tuto položku.
Teď jedeme po rozestavěné nové silnici “Tavrida”. Až bude dostavěna, povede od Krymského mostu (Kerč) přes Simferopol až do Sevastopolu (asi 253 km), bude to silniční páteř poloostrova. Všude se pracuje, střídavě jedeme v levém a pravém pruhu, ale provoz je plynulý, nic nás nebrzdí. Stavba silnice postupuje neskutečným tempem. Teď (19.7.2018) je hotovo tak 30 – 40% (můj odhad), v prosinci 2018 už otevřou právě tento úsek Kerč – Simferopol (190 km)! Omlouvám se za nepřehlednost, článek dopisuji až 1. 5. 2019, kdo by chtěl vidět, v jakém stavu je Tavrida nyní, může se podívat na toto video (stav z 23. 4. 2019, úsek Kerč – Simferopol): https://www.youtube.com/watch?v=6cbMeRpnvnM
Než dojedeme na most, pojďme si o něm něco říct a ukázat.
O stavbě mostu jsem psal na NR docela často. Už proto jsem ho musel osobně zkontrolovat!
(snad nejlepší oslavu nového mostu najdete ve videu Alenky Bardovské v čase 8:50 – 12:25, když jako jedna z prvních jede po mostu a nijak se neomezuje v emocích):
Ukrajinská média a politici nejprve hlásali, že: -Ruská federace nemá na most peníze -nemají technologie –nelze most postavit v tak složitých geologických podmínkách (vulkanické gejzíry bahna, zemětřesení v oblasti, pohyb ledových ker na jaře…) Když se most začal stavět, hlásali, že: –se nestaví -ho budou stavět desítky let -peníze se jen sypou Putinovým kamarádům do kapes -bude nakonec 2x dražší než uvádí projekt Po postavení hlásají, že: –už se rozpadá nebo se co nevidět rozpadne -vítr sfoukává auta -náledí na mostu způsobuje havárie -je to jen nafukovací kulisa od Mosfilmu -bude se hodit “okupantům”, až budou z Krymu utíkat -bude se nám (Ukrajincům) hodit, až získáme Krym zpět
pohled na třetí řadu sedaček naší Lady Largus. Blížíme se k mostu! Foto Ď.
už jsme na mostu, přejíždíme přes Kerčský průliv z Krymu na kavkazskou stranu, na Tamaňský poloostrov, foto Ď.
Věděl jsem, že most je bezplatný, ale překvapilo, že nebyly ani žádné prohlídky, nikdo nic nekontroloval – přejeli jsme tam a zpět zcela svobodně. Povolena je “devadesátka”, 19 km uteče až moc rychle. Pocit jízdy přes moře je krásný, průjezd pod “arkami” přímo slavnostní. Vždyť to není tak dávno, co jsem sledoval jejich přepravu na pontonech po moři a teď už po nich jedu!
blížíme se k “arkám”
vedle probíhá plnou parou stavba železničního mostu
blížíme se na pevninskou stranu mostu. Vpravo pilíře železničního mostu, v konci příštího roku (2019) už vlaky pojedou.
Na konci mostu jsme se otočili a vrátili na Krym do Kerče. Foto Ď.
Kerč – nejstarší ruské město, založeno před 2617 lety, foto Ď.
Několik záběrů ze stavby mostu:
15.5.2018 – první auta a motorkáři na mostě
co dokáže teleobjektiv!
aby mohly podplouvat lodě, je most v místě oblouků opravdu “do kopce”, ale ne tak moc, jak to vypadá na fotografii pořízené výkonným teleobjektivem
Obrázek “10 rad pro přejíždění mostu”:
10 rad pro ty, kteří pojedou po Krymském mostu
1) Posedět “na dorožku” (zvyk sednout si před odjezdem z domova, na rozloučenou, ještě chvilku s blízkými) na lavičce “Krymský most”, která je na obou březích. 2) Udělat si selfíčko s Lermontovem… 3) Zásobit se krevetkami pro kocoura Mostika (živý maskot mostu). 4) Stáhnout si mp3 s písničkou “Ja zabivaju svaju (Zaloukám pilíř, pilot, rouru, trubku)” a při jízdě po mostu ji pustit na plné pecky (těchto “svaj” bylo zatlučeno 7 000!). 5) Naučit se rozpoznávat dva druhy delfínů, kteří u mostu žijí a zlobí se, když si je lidé pletou. 6) Při průjezdu pod arkami (mostními oblouky) si něco přát. 7) Vystoupat na památnou horu Mitridat v Kerči. 8) V Kerči zajít na rybí trh a koupit si místní delikatesu – ikru (kaviár) “Bottarga”. 9) Zamávat Grifonům (Grifon – pták, pohádková bytost, symbol Kerče, chrání město přes 2 000 let)
Grifon v Kerči
10) Zásobit se trpělivostí, mnoho lidí chce jet po mostu na Krym, ale navazující cesty se teprve staví.
k bodu 4: Byla vypsána soutěž na “hymnu” mostu, vítězná písnička není špatná, ale přesto se zdá, že nepřekonala populární “ja zabiváju sváju”. Tu považují za hymnu mostu všichni, kdo ho stavěli a staví. Složil a zpívá Konstantin Chomenko, amatérský muzikant, projektant z “Institutu Giprostrojmost – Sankt-Peterburg”, pracující na projektu mostu.
Přidávám video i překlad textu Zatloukám pilíř (překlad: Ď.): Mezi dva břehy a dvě moře, daleko od svých matek, volba našeho osudu není až tak jednoduchá, stavíme pro lidi Kerčenský most. Aby se v budoucnu neztrácelo spojení s obrovskou zemí, aby se ten, kdo chtěl, se vracel domů. Budou mít co vyprávět ti, kdo tu pobývají, pracují tu všichni, a já zatloukám, já zatloukám pilíř, já pilíř zatloukám, až po značku, až do konce. I když to není snadné, i když ne hned, já zatloukám pilíř, já pilíř zatloukám, až po značku, až do úpadu. Je možné jen rozhodit rukama, když něco není jak má být. Možno slabé (churavé, zvadlé) svědomí prodat za pětník, možno skákat a plakat, že se nedá dýchat, ale podle mě – lepší je stavět (budovat) než rozbíjet (ničit). Někdo zatlouká lidem kaši do mozku, někdo prostě zapomněl na vše ze smutku, někdo nabil patronami plně samopal, já mám jiné krédo – zatloukám (zabíjím) pilíř, na věčnost. Video – Ja zabivaju svaju (hymna Krymského mostu):
Písnička zazněla i při slavnostním otevření mostu. Zde video ze slavnostního koncertu a pěkné zrychlené záběry na stavbu století:
Článek dopisuji až 1. 5. 2019. Dnes jsem zachytil nepotvrzenou zprávu (nikomu ani muk!), že by železniční most mohl být otevřen o půl roku dříve, již 12. 6. 2019! První vlaky prý pojedou z Petrohradu a Moskvy.
Podvečer jsme se procházeli Kerčí (nejstarší město RF, 2617 let, město – hrdina), vystoupali historickým schodištěm na horu Mitridat (91 m.n.m.), povečeřeli a pak nocí vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím, k Azovskému moři.
Kerč – město hrdina, věčný oheň, v pozadí schodiště na horu Mitridat, foto Ď.
Stoupáme na Mitridat (v r. 2019 začne jeho rekonstrukce), foto Ď.
Pohled z Mitridatu na kerčský přístav, foto Ď.
Obelisk slávy na Mitridatu, foto Ď.
Kerč – Mitridat, lavička “Krymský most”. Oblouky mostu jsou vidět v pozadí, foto: archiv Ď.
Mitridat – pozůstatky dávného osídlení Pantikapej, foto Ď.
…i taková auta jezdí v Kerči, foto: archiv Ď.
Jeli jsme nocí, cestou necestou, později už jen necestou, poslední kilometry do vesnice Kurortnoe (překlad by zněl asi “Lázeňské”) jsem už trojku nezařadil, kličkoval jsem a jednou jsem dokonce musel couvat, protože jsem zvolil špatnou variantu v bludišti děr. Průjezd noční vesnicí byl jako z hororového či katastrofického filmu. Tady se to od rozpadu SSSR opravdu jen rozpadalo. Tma, odpadky, na “silnici” kaluže rybničních rozměrů o neznámé hloubce. Projíždím je na jedničku a modlím se, abychom nezapadli. Všichni si klademe otázku “kde budeme dnes spát” a padají první zbabělé návrhy na návrat někam do civilizace. Pak Kurortnoe končí a pokračuje jen písčitá “polňačka” do naprosté tmy.
Po půl kilometru zastavuji a jdu se podívat – tam někde vpravo od cesty by mělo být Azovské moře. Vidím nějaké auto a stan mezi keři, a další stan a támhle další dva stany! A za nimi už šplouchá moře s krásnou písečnou pláží. Neuvěřitelné: jako když vyjedete ze strašidelného hradu do ráje. Vracím se do auta, povzbuzuji zdecimovanou osádku, rychle nacházíme místa pro stany a jdeme spát.
