14. 4. 2019 Agentura EXANPRO
Specifické hodnocení a návrh na nápravu stavu (11100)
ÚS tedy potvrdil již dříve analyzované pochybení Babišovy vlády skrze tehdejšího ministra Pelikána (spolustraníka Andreje Babiše). Záměrně píšeme o pochybení Babišovy vlády, jelikož premiér Andrej Babiš (toho času v demisi) o celé záležitosti věděl a s Paulem Ryanem měl dokonce schůzku (viz produkty níže). Potíž je však v tom, že ÚS mlčí o nepoctivém zapojení vlastních soudců. Celou dobu mlčí také senátoři, kteří svým souhlasem umožňují jmenovat ústavní soudce do jejich funkcí. Stejné ticho je v tomto případu i na půdě Poslanecké sněmovny, jejíž poslanci měli už dávno rázně vystoupit proti jednání Pelikána a Babiše. Jak mohou tito lidé ve funkcích soudců, senátorů, poslanců a členů vládního kabinetu poté někomu tvrdit, že jsme právním státem? A to se samozřejmě nejedná jen o tento diskutovaný problém.
Ani prezident Miloš Zeman se nevyjadřuje zcela čestně, protože úmyslně v této kauze zapomíná na zapojení Andreje Babiše, kterého i přesto podruhé jmenoval do funkce předsedy vlády České republiky (červen 2018) poté, co jeho vládě Poslanecká sněmovna nevyjádřila důvěru (leden 2018). Jmenoval ho podruhé i přes další vážné prohřešky spojené s podřízením se politice západních mocností (viz produkt 11080 zmíněný níže). Podotýkáme, že prezident ČR stejným nečestným způsobem hájil svého podřízeného Vratislava Mynáře ohledně nezískání bezpečnostního osvědčení, kdy vědomě zlehčoval závěr NBÚ. Objasnění zmíněných věcí je obsaženo v těchto dvou produktech:
Produkt 11080 „Hodnocení prezidentských voleb z hlediska taktiky, morálky a hájení národních zájmů (3) aneb Hájí prezident Zeman národní zájmy?“
Produkt 13036 „Hodnocení prezidentských voleb z hlediska taktiky, morálky a národních zájmů (2)“
Před hodnocením aktuálního vývoje kauzy „Nikulin“ a návrhem na nápravu stavu si nejprve připomeňme toto porušení českého právního řádu prostřednictvím již publikovaných dokumentů na stránkách zpravodajské agentury EXANPRO. Kauza s pochybením české výkonné a soudní moci byla v období březen až červen 2018 podrobně rozebrána v následujících zpravodajských produktech:
Produkt 11065 „Paul Ryan odhalil pravou podobu ‚spojenectví‘ mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali“
- Produkt 11066 „Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají“
- Produkt 11067 „Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR“
- Produkt 11072 až 11074 „Komplot výkonné a soudní moci v českém státě“ (tři na sebe navazující díly)
Rozeberme si nyní blíže aktuální vývoj kauzy „Nikulin“, kdy ÚS dospěl 9. dubna 2019 k závěru, že vydáním ruského občana Jevgenije Nikulina do USA byly porušeny jeho práva na spravedlivý proces. ÚS svým verdiktem zrušil rozhodnutí t. č. ministra spravedlnosti Pelikána v demisi, avšak svévole Roberta Pelikána za podpory Andreje Babiše se již nedá zvrátit, neboť Nikulin byl ihned po tomto rozhodnutí převezen do Spojených států. Jediné, co Nikulinovi zůstalo, je možnost požádat o odškodnění za nedodržení právního postupu vůči jeho osobě.
Závěr ÚS je zvláštní v tom, že na vydání Nikulina do USA se podíleli nejméně tři ústavní soudci (Jan Musil, Jan Filip a Jaromír Jirsa – blíže viz odkazy na produkty výše). Náhle to vypadá, že se chce ÚS svým aktuálním verdiktem zbavit své odpovědnosti a veřejnosti tak předhazuje jen tehdejšího ministra Pelikána, aby tím ÚS odpoutal pozornost od svých soudců. Jenže sám Pelikán velmi dobře ví, že minimálně tři výše jmenovaní ústavní soudci mu byli v jeho konání velmi nápomocni.
Robert Pelikán pro Českou televizi v den odletu letounu s Nikulinem na palubě uvedl (30. března 2018), že poslední zákonná překážka padla poté, jakmile v úterý (rozuměj 27. března 2018) ÚS odmítl Nikulinovu stížnost. A zde je ten klíčový bod. Jak mohl Pelikán vědět, že ÚS tuto stížnost odmítl, když to ani ještě poté, kdy letoun s Nikulinem přistál na území USA, nevěděl ani jeho právní zástupce Martin Sadílek. Pelikán se přitom musel rozhodnout nejpozději 28. března 2018, protože následující den byla již přijímána opatření pro to, aby byl Nikulin v pozdních večerních hodinách 29. března předán eskortě a dopraven na letiště k letounu typu Gulfstream s registrační/imatrikulační značkou N996GA, jehož provozovatelem je Ministerstvo spravedlnosti USA. Letoun z Prahy odstartoval šest minut po půlnoci 30. března 2018.
Celý průběh a zapojení aktérů nasvědčuje tomu, že mezi Ministerstvem spravedlnosti ČR a Ústavním soudem ČR existovala rychlá dohoda o tom, že bude Nikulinova stížnost zamítnuta a usnesení ÚS bude zpětně datováno k 27. březnu 2018 tak, aby byl ministr spravedlnosti z obliga. Ten se tak mohl 28. března rozhodnout o vydání Nikulina, jenže v té době ještě neexistovalo žádné usnesení ÚS, pouze příslib tohoto usnesení se zpětnou platností. Této dohodě nasvědčuje i fakt, že letoun N996GA vyčkával na letišti v Praze už od 25. března, a dále také to, že ve stejný den do Prahy „nečekaně“ dorazil i Paul Ryan. Tyto skutečnosti mohly na ÚS působit jako tlak k tomu, aby konal se zpětnou platností. I kdyby bylo usnesení ÚS vyhotoveno k 27. březnu tak, jak na něj bylo toto datum později společně s textem dopsáno, tak i tato věc by byla nadmíru podezřelá. Uznejte sami: americký letoun určený k provedení extradice přistane v Praze 25. března a ÚS náhle 27. března vydá usnesení, jímž odmítá stížnost Nikulina jako neopodstatněnou. Není snad tohle porušení nezávislosti ústavních soudců, a tím i porušení Ústavy ČR čl. 82, a také článku 1 o svrchovanosti ČR?
Tři výše jmenovaní soudci tvořili trojčlenný senát v čele s předsedou Janem Musilem. Tito soudci rozhodovali o stížnosti Nikulina a 20. února 2018 rozhodli usnesením se spisovou značkou IV. ÚS 530/2018 (#1) o odložení vykonatelnosti vydání Nikulina do zahraničí (týkalo se USA a Ruska), dokud nebude o této stížnosti rozhodnuto. Tito stejní soudci později rozhodli svým usnesením IV. ÚS 530/2018 (#2) o odmítnutí Nikulinovy stížnosti. Usnesení je datováno k 27. březnu, ale dostupné bylo až 3. dubna 2018.
Celý průběh vydání Nikulina do USA nese znaky zákulisních praktik se spolčením výkonné a soudní moci. Zde se můžeme ptát, proč se ÚS poprvé k této události vyjádřil až v pátek 30. března 2018 a ještě k tomu ve tři hodiny ráno na sociální síti Twitter, kdy byl Nikulin zhruba v polovině cesty do USA, a proč obsah samotného usnesení o odmítnutí stížnosti ÚS zveřejnil až 3. dubna 2018. Můžeme se také ptát, proč ÚS datoval své usnesení k 27. březnu neboli ke dni, kdy v Poslanecké sněmovně řečnil neoficiální host Paul Ryan, jenž do Prahy přijel s jediným cílem: dosáhnout extradici Jevgenije Nikulina do USA (k tomu se později přiznal). Ptát bychom se mohli na spoustu dalších věcí. (Kauza je podrobně rozebrána v produktech zmíněných výše.)
Nyní je však zajímavé, že ÚS předhodil bývalého ministra Roberta Pelikána veřejnosti jako obětního beránka, ale o svém zapojení pomlčel. Přitom je velmi jednoduché vhodnými otázkami na zúčastněné aktéry zjistit, co se vlastně dělo a kdo a jak velkou míru odpovědnosti za toto právní pochybení nese. (Otázky, jejichž odpovědi, ať už kladné, nebo záporné, případně vyhýbavé (odmítavé), prokáží vinu zapojených osob, jsou vytvořeny ve formě analytické úlohy v příslušném produktu.)
Pro nápravu stavu je nutné zahájit šetření, které by měla uskutečnit k tomu sestavená komise z řad českých zákonodárců. Poslanecká sněmovna i Senát mají ve svých strukturách Ústavně právní výbor, což je orgán, z něhož by měli přednostně pocházet kandidáti do vyšetřovací komise. Sestavená komise by pak měla pokládat otázky jak směrem ke členům tehdejšího vládního kabinetu (Robert Pelikán, Andrej Babiš a jejich podřízení úředníci), tak směrem k ústavním soudcům (Jan Musil, Jan Filip, Jaromír Jirsa a dále také předseda ÚS Pavel Rychetský a jeho dva zástupci: místopředsedkyně Milada Tomková a místopředseda Jaroslav Fenyk). Otázkou však zůstává, zda jsou čeští poslanci a senátoři vůbec ochotni a schopni provést potřebnou nápravu špatného stavu. Vzpomeneme-li si, jak poslanci vstoje nadšeně tleskali po projevu neoficiálního hosta v osobě Paula Ryana v Poslanecké sněmovně, tak nelze očekávat, že ti, kteří vlastně tleskali pochybné extradici Nikulina do USA, by nyní tuto extradici měli šetřit.
Parlament by měl sestavit podobnou vyšetřovací komisi jako v případě organizační změny v Policii ČR, i když ani tato komise záměrně nic nevyšetřila (blíže viz produkt 11044 „Organizační změna v Policii ČR a závěrečná zpráva vykazují nezpůsobilost politiků a postranní úmysl“).
Členové Parlamentu ČR se ale nebudou stavět proti politikům a soudcům v souvislosti s aktivitami Spojených států, i kdyby tyto aktivity nebyly v souladu s českým právním řádem a mezinárodním právem. To už několikrát prokázali. A tak se zmohou na osočování premiéra Babiše jen kvůli střetu zájmů ohledně koncernu Agrofert a evropským dotacím ohledně Farmy Čapí hnízdo, jež z hlediska dokazování plave na vodě (podrobněji viz produkt 11063 Kauza „Čapí hnízdo aneb Zákon nemůže ve všem suplovat morálku“).
Navíc je zde obecné mínění zákonodárců, že se Pelikán rozhodl jako ministr suverénní země. Jenže co na tom bylo suverénního? Vždyť porušil právní systém jenom proto, aby vyhověl americkému požadavku. Mohl se přece rozhodnout o dva měsíce později, a to bez pomoci Američanů a v souladu s českým právním řádem. Takto nejsou zpravodajští analytici daleko od pravdy, když tvrdí, že Američané věděli o době extradice ještě dříve než sám Pelikán a ústavní soudci. Tento poznatek vychází z mnohých zkušeností ve vzájemné interakci americké administrativy s politickými zástupci jiných zemí (američtí zástupci například věděli mnohem dříve než kosovští představitelé o tom, že Kosovo vyhlásí nezávislost; stejně tak věděli mnohem dříve než sám Juan Guaidó, že se jmenovaný stane úřadujícím venezuelským prezidentem – pointa je zřetelná, blíže viz produkt 11096).
Pokud se neuskuteční řádné šetření tohoto komplotu výkonné a soudní moci se stanovením dostatečného postihu (např. zákaz výkonu právnické praxe u osoby Roberta Pelikána a jeho podíl na případném odškodnění Nikulina, nucená rezignace alespoň tří zapojených ústavních soudců a taktéž stejný podíl na odškodnění), bude podobných případů přibývat a Česká republika se bude ve vládnutí a soudnictví propadat na úroveň dřívějších kolonií.
Další nutností pro nápravu stavu je zavedení účinného systému odměn a trestů ve státní správě, který v tomto státním molochu už hodně dlouho chybí. Je zde jen systém odměn, kdy si ministři v jednotlivých resortech rozdělují peníze daňových poplatníků na své odměny za nedostatečný a často nepoctivý výkon. Spravedlivými tresty se nikdo nezabývá, a tak se státní úředníci nebojí svých pochybení a dál konají, jak konají.
Kauzou se už dávno měla zabývat Bezpečnostní informační služba (BIS), jelikož bylo porušeno demokratické a ústavní zřízení ČR včetně její suverenity. To je jedna z položek, kterou má BIS ve svém popisu práce. Podle Ústavy ČR jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Tady však soudci nestranní prokazatelně nebyli. Vyvíjel snad na ně někdo nějaký tlak, čímž ohrozil jejich nestrannost? Na to by měli odpovědět příslušníci BIS a podklady předat příslušným orgánům. Avšak jak by mohla BIS hlásit své zjištění svým nadřízeným (vládě v čele s premiérem), když se premiér do tohoto provinění zapojil? Snad by BIS mohla prostřednictvím svého ředitele Michala Koudelky alespoň upozornit veřejnost, což je způsob, kterým ředitel BIS tak rád komunikuje (vydává častá prohlášení, aby se neustále obhajoval a zdůvodňoval již zdůvodněné nebo nezdůvodnitelné záležitosti). Ale ani tohle nelze očekávat, protože BIS je nasměrována jen proti činnosti Ruské federace, přičemž porušování českého právního řádu a Ústavy ČR v souvislosti s vydáním Nikulina do USA ji netrápí. A obzvláště ji to netrápí poté, kdy byl její ředitel společně s premiérem Babišem na zvláštní návštěvě v ústředí CIA v Langley.
Na závěr ještě jedna poznámka. Někteří lidé zpochybňují Pelikánovo podřízení americké straně. Jako námitku uvádějí, že v případě žádosti USA o vydání Libanonce Alího Fajáda jednal proti Američanům a Fajáda vydal libanonským úřadům kvůli pětici unesených Čechů včetně vojenského zpravodajského důstojníka. Avšak skutečnost je taková, že ani v tomto případě Pelikán nejednal v rozporu s požadavky Spojených států, ale v naprostém souladu. Celá kauza je podrobně analyzována ve třech následujících zpravodajských produktech:
- Produkt 12006 „Pozadí libanonské aféry s českou zpravodajskou službou“
- Produkt 12024 „Česká vláda ohrozila životy českých občanů při státní operaci v Libanonu“
- Produkt 12045 „Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) prozradila, že není schopna či ochotna vyšetřovat kauzy spojené se zpravodajskými službami“
