Ještě o současné globální moci/1: Mayer, Campbell

Radim Valenčík
4. 4. 2019  RadimValenčíkPíše
Karel Mayer uveřejnil na svém blogu jako 5. díl věnovaný globalizaci část, kterou věnuje polemice s mým pojetím “jádra současné globální moci”, celé (a stojí za přečtení) viz: ZDE Korektně cituje celý článek, který jsem uveřejnil před delším časem na svém blogu, viz: ZDE  Z toho, co jsem tehdy v článku uvedl a co K. Mayer cituje, připomínám (a odlišuji fialovou barvou): IV.


Zlo současné globální moci (jehož obdobu bychom v dějinách těžko hledali) vzniklo pod vlivem dvou faktorů:
Vzlínáním zdola, vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Tj. struktur, kdy je člověk na základě toho, že se dopustil něco difamujícího, vydírán, ale také kryt a protěžován v institucionálních strukturách. Struktur, ve kterých začíná být považováno za normální to, co normální není. Struktur, které postupně pronikají institucionálním systémem, podřizují si enklávy zpravodajských služeb, podřizují si majetkové elity, začínají ovládat společnost tunelováním jejích zdrojů prostřednictvím státu a dosazováním vydíratelných a nesvéprávných figur do reprezentací států a nadstátních organizací.
Absencí vize možností neomezeného vývoje, vlivem demoralizace pocházející z představy, že není jiná cesta k přežití vyvolených, než cesta obětování velkého množství lidí či spíše velké většiny obyvatelstva naší planety.
V.
Jádro současné globální moci v podobně nekontrolovatelných enkláv zpravodajských služeb, finančních agentů propojených s částí tradičních elit využívá permanentního vyvolávání a stupňování konfliktů:
– K překrývání příčin současných problémů.
– K vytváření prostředí vhodného pro tunelování zemí shora.
– K posilování prostředků kontroly obyvatelstva (jak formou technické vybavenosti, tak odbouráváním administrativních omezování kontroly soukromí).
VI.
Pokračující degenerace jádra současné globální moci zašla tak daleko, že roste intenzita tlaku na reformu jak zevnitř, tak i  zvenku, ze strany veřejnosti. I zde se projevuje snaha jádra globální moci řešit problémy vyvoláním drastických konfliktů, tentokráte přímo uvnitř jednotlivých zemí, v nichž má jádro globální moci původ. Hrozbu pokračující degenerace a úpadku řeší jádro současné globální moci obdobně jako goebbelsovsky vyšinuté nacistické Německo pokusem o  dotažení stávající tendence vyhrocování konfliktů k totální válce proti všem vedené slouhy, slouhy slouhů a zapouzdřenými poskoky této současné globální moci. Jsme přímými svědky a oběťmi této šílené totální války, jejím následkům se však dokážeme efektivně bránit, protože je stále zřetelnější, o co jde.
K. Mayer uvedenou část z hlediska svého pojetí současné globální moci interpretuje a kriticky hodnotí současně s prezentací svého alternativního pohledu takto (odlišuji modrou barvou):
Nebuďme tedy “intelektuálně netrpěliví” a pokusme se v klidu rozebrat, co asi docentu Valenčíkovi skutečně na jádru globální moci vadí. V jeho kritice lze s trochou představivosti najít tyto dvě hlavní oblasti:
Za prvé: globální moc je soustředěna jen v rukách extrémně malého počtu osob, což může vést k chybnému rozhodování => tedy je nutno tento počet rozšířit ve smyslu “více hlav – více rozumu”
Za druhé: globální moc odvozuje svou oprávněnost rozhodovat z příslušnosti k elitě, nikoliv z vůle obyvatel, kterých se její rozhodování týká => tedy je nutno dostat tuto skupinu “pod demokratickou kontrolu”.
Podíváme-li se do historie, zjistíme, že demokracie je velmi vzácné, teritoriálně i časově omezené “koření”. A toto “koření” roste jen za podmínky velmi omezeného počtu členů příslušné komunity. Tak jsme byli svědky demokracie v klasických řeckých městských státech, ale již málo se mluví o tom, že “demokracie” se mohli zúčastnit jen někteří z obyvatel a že ani zde nešlo o universální demokracii pro všechny. Obdobně v Říme se demokracie týkala jen členů Senátu, tedy nejvýznamnějších patricijských rodin. A demokracie měšťanská mohla fungovat jen mezi uzavřenou skupinou nejvýznamnějších měšťanských rodin.
Proto jsou mnozí vyznavači demokracie tak často zklamáni vzniklým chaosem, jakmile se demokratická práva rozšíří i na “plebejce”? Má-li za situace, kdy všichni chtějí uplatnit svá demokratická práva, nová elita a celá jí podléhající komunita přežít, musí vnitřními samozáchrannými opatřeními omezit demokratická práva na úroveň, která již komunitu (a samozřejmě i elitu) neohrožuje (tedy nějaká “formální demokracie”). V době globální komunikace je ideálním prostředkem “znehybnění mas” zahrnutí těchto mas takovým množstvím vzájemně protichůdných informací, až není vůbec jasné, co je a co není pravda. Diskuse informačně naprosto vykolejených obyčejných občanů na nejrůznějších diskusních portálech již nemají žádnou “demokratickou” hodnotu a společnost je schopna přežít.
Docent Valenčík se mýlí, když se domnívá, že zdrojem všech problémů současnosti (a zejména budoucnosti) je nekontrolovatelné “globální zlo” a neuvědomuje si, že objektivně je příčinou problémů “demokratický” vstup nedostatečně vzdělaných a kvalifikovaných subjektů (občanů) do řídících a rozhodovacích procesů globální civilizace. Dokud tedy subjekty demokratických práv nenabydou takové kvalifikace a  morálních kvalit, aby mohli usilovat o větší podíl na řízení, je vždy lepší, když globální společnost řídí sice externě nekontrolovatelná elita, ale alespoň svým vnitřním systémem edukace dostatečně připravená pro řízení globální civilizace. (Podtrženo RV)
Protože státem řízené postupné celoplošné a  celospolečenské posilování úrovně vzdělání padlo s pádem reálného socialismu, nezbývá, než aby se každý svobodně rozhodl, zda chce žít v klidu (a pak vzdělání omezí na úroveň potřebnou pro přežití do příštího dne) nebo se chce výrazněji podílet na řízení globální civilizace a pak se musí stát součástí některé z elit. Vše mezitím je dle docenta Valenčíka “slouhovstvím”, které je hodné nejhrubšího  odsouzení. Přitom si neuvědomuje, že odsuzuje konání převážné většiny čtvrtou průmyslovou revolucí uvolněné populace, protože málokdo chce žít “z ruky do huby” a jen málokomu se podaří dostat mezi elity. Drtivá většina populace tak prožije život v tak odsuzovaném “slouhovství”.
Pokud jsem to správně pochopil, tak současné globální modenské elity se chovají dostatečně zodpovědně, což je projevuje na úspěších jejich politiky (Afghánistán, Libye, Sýrie, Ukrajina…), svět je mnohem klidnější než kdykoli jindy, globální finanční situace stabilizována, EU reprezentuje nejférovější vztahy mezi státy v historii atd. atd. Ohrožuje nás jen pár netrpělivých nekvalifikovaných křiklounů….
Pro porovnání uveřejňuji ještě názor Jana Campbella, který formuloval v rozhlasovém pořadu Stanislava Novotného “Na prahu změn” a jehož podstatné pasáže přetiskly “Parlamentní listy” (odlišuji zelenou barvou):
Budou a mohou USA být schopny si uchovat roli hegemona a současně roli globální velmoci? Tady již odpověď není jednoznačná. Teoreticky mohou, ve skutečnosti, v pravděpodobnosti hraničící s jistotou, však ne, především v současných realitách světa. Podíváme-li se na USA, je možno říci, že před několika roky měly USA možnost kvalitního kompromisu. Ten by představovala role globální velmoci a odchod z jednopolarity. Kvalitu tohoto kompromisu by demonstrovalo rozdělení planety na různé sféry vlivu se svými potenciálními partnery. – Tuto možnost však podle Jana Campbella USA ignorovaly a rozhodly se vyvíjet tlak na celý svět. A to jak na své konkurenty, tak na své “asymetrické spojence, jako jsou státy Evropská unie a státy NATO včetně toho našeho”. Asymetričtí spojenci znamená spíš sluhové a vazalové, tedy “partneři” v  nerovnovážném postavení. “Tlak je prováděn s cílem udržet za každou cenu jednopolární svět. Proto nikdo nezohledňoval a nezohledňuje metody vyvíjení tlaku a potírání nepřátel. Proto se setkáváme s nehumánními procesy a následky,” řekl Jan Campbell, podle nějž se USA dostaly v  roce 2016 do slepé uličky – boj sice neztratil na síle, ale očekávané výsledky se nedostavují. Jaká je důvod toho, že se přestává dařit jako dřív?
“Způsobilo to znovuobrození Ruska, zvýšení vlivu a váhy Číny a vznik vnitřního boje elit. Tímto způsobem se USA dostaly do situace, která je nutí se buď přizpůsobit novým realitám, nebo se ještě tvrdšími metodami pokusit zachránit jednopolaritu. Pokud by se USA rozhodly přizpůsobit, mohly by zůstat globální velmocí a působit v rámci svých hranic a národních zájmů. Protože se ale rozhodly jinak, vystavily se nebezpečí, které představuje hospodářský úpadek, riziko dedolarizace a rostoucí vojenské výdaje a  vznik nových konfliktů.
Tím, kdo za tímto nešťastným rozhodnutím stojí, není podle pana Campbella nikdo jiný než mýty opředený deep state – globální stínová vláda, která celé tohle divadlo z pozadí řídí, a, jeho slovy, “ovládá svět a globalizační procesy od 70. let minulého století”.
Součástí řízení nadnárodní stínové vlády jsou kromě vyvolávání převratů a  revolucí po celém světě i jiné taktiky, například “taktické a operativní prostředky, ke kterým se řadí nevýhodné obchodní dohody, nepokoje včetně terorismu v místech s nerostnými surovinami, korupce zabalená v  umělé sleposti orgánů a udržovaná vědomě pomocí Mezinárodního měnového fond a podobných institucí”. “Elity včetně vnitroamerických doposud mohly být spokojeny, ale žádný strom neroste do nebe. Konec této spokojenosti přineslo angažmá Ruské federace v Sýrii. Války nebývají jen horké, ale i studené, obě jsou velmi nepříjemné,” dodává Jan Campbell v rozhovoru. (Podtrženo a zvýrazněno – RV)
V další části se Stanislav Novotný a Jan Campbell dotkli boje mezi jednotlivými skupinami elit, nadnárodními a národními. “Transnacionální elity nemají zájem o budoucnost jakéhokoli státu, a to platí i pro USA,” myslí si pan Campbell a jejich řádění popisuje slovy “homeopatická menšina bohatla, ostatní chudli”. A nastínil rozdíl mezi vnímáním jednotlivých skupin. “Čínu nadnárodní elity chápaly celou dobu jako korporaci světa. Národní elity ji hodnotí jako konkurenci, a to i v kontextu budoucnosti USA.”
Host se ještě pozastavil u rozhodnutí Spojených států o snahu udržet svoji vedoucí úlohu za každou cenu. Čína a Rusko se podle něj budou Američany snažit dotlačit k nějaké “trojdohodě”. “Než dojde k dohodě, nacionální elity USA se budou snažit držet Rusko v neutrální pozici. Transnacionální elity a jejich slouhové včetně českých a evropských to ale budou sabotovat, včetně dohod mezi USA a Čínou. Že si tím kopou sami pro sebe hrob, je jiná věc.”
Stanislav Novotný poznamenal, že “oni v té své vyprázdněnosti jedou ve stále stejné politice, podle stejných předpisů a nejsou schopni se chovat ani trošku kreativně”. “Karty jsou rozdány a čas nejede zastavit. Čína a  Rusko teď pokračují v realizaci svých rozhodnutí bez USA, ale s ohledem na ně,” odpověděl Jan Campbell, jenž v závěrečné části vyprášil kožich i  Evropské unii.
“Vést válku proti nacionalismu, kterou zmiňuje Macron, je mnohem pohodlnější pro současné pokrytecké vůdce než vést válku proti chudobě a sociální nespravedlnosti, která je v podstatě příčinou nepokojů žlutých vest a  podobně. Recept je přitom jednoduchý: boj s chudobou a sociální nespravedlností, kterou trpí většina lidí. Je třeba mít fungující hospodářství, takové EU ani my nemáme. Proto se koncentrují na hrozby, strašení a pokrytecké tvrzení, že válku nechtějí. Přitom kdyby si ji EU a  NATO mohly dovolit, dávno už by ji vedli.”
Úměrně s  naštvaností lidí, patrné je to třeba ve Francii, se zvětšuje nebezpečí války občanské. “Proto jsem přesvědčen, že ideály moderního světa se nedožijí dospělosti. Když se na to podívám, co řekl třeba Juncker, který označil zacházení Brity v budoucnosti jako s dezertéry… To je varování všem.”
Jan Campbell také zmínil, že nikdy nebyly vyřešeny příčiny finanční a ekonomické krize, a to je též obrovský problém: “Evropské unii věří jenom ti, kteří ji neznají. EU se stává nehumánní, protože se vytrácí měkká síla jako dříve, a nabírá na intenzitě tvrdá síla. Snaží se aplikovat věci, i když nemá mandát ani demokratickou způsobilost. Je vedena sebeklamem, že za úspěch může ona a za neúspěch národní vlády.”
Poznámka na závěr:
Oporou hledání pravdy je diskuse a dobrá teorie. Obojí je nejlepší prevencí proti netrpělivosti i proti nekvalifikovanému vstupu občanů do společenského dění. Zítra a pozítří se pokusím o zformulování určitého teoretického modelu, který umožní lépe pochopit, co se dnes odehrává, jak se může vyvíjet vztah mezi prosazováním změn “shora” a “zdola”, což je v každé době, kdy příslušné změny nazrály, nejdůležitější.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6754-jeste-o-soucasne-globalni-moci-1-mayer-campbell.html