Jak se USA snaží rozdělit Čínu

To vše tvořilo pozadí změny ústavy země a k následujícím zásadním změnám ve vládě ČLR, které pokračují ve fixaci rozporů v mocenských elitách, m.j. mezi prvním a druhým mužem Číny. V důsledku činnosti Šantungské skupiny v čele se Wang Čchi-šangem, který je od března 2018 na pozici místopředsedy ČLR – tedy druhého muže ve státě, byly silně podkopány hlavní síly proarmádního seskupení prezidenta Si Ťin-pchinga, vládnoucí blok proamerických „komsomolců“, v čele s premiérem Li Kegingem, upevnil svoje hospodářské pozice, tak hlavní kontrolní orgán země, který dříve organizoval všechny stranické čistky a rozsáhlou protikorupční kampaň, se ocitl v rukou šanghajců, tedy bývalých obětí této kampaně. To vše, v podobě Si Ťin-pchigovy možnosti zůstat včele státu neomezeně dlouho, zafixovalo rovnováhu sil, která se stala zárukou kompromisu a stability. Na jedné straně se to projevilo na oslabení pozice Si Ťin-pchinga, na druhé straně pak zárukou ještě větší loajality s Ruskem, posílení spolupráce, integrací a řady průlomů vzniklých působení subkomise pro rusko-čínskou spolupráci při vládách obou zemí, ke zvýšení objemu výměny zboží a k dalším pozitivním vlivům na rusko-čínské vztahy.

Dalším důležitým symptomem a možná i důsledkem tohoto kompromisu, je vznik jakéhosi oteplení v Číně – tedy ve srovnání s předchozím rokem, kdy byl zadržen člen politbyra KS Číny, což byla pro čínský establishment naprosto nemyslitelná situace – nebyl v roce 2018 zaznamenán žádný další takový korupční případ a řada významných korupčních kauz regionálních činitelů byla přehodnocena a mnozí se dostali na svobodu na amnestii. Vyčlenění šantungské samostatné skupiny v čele s Wang Čchi-šangem ze seskupení Si Ťin-pchinga, a růst její síly – takového nic nebylo za posledních skoro 50 let, kdy byl na čínském politickém Olympu byl za Mao Ce Tunga – Kang Scheng jako šéf státní bezpečnosti (jeden z vůdců tzv.“Kulturní revoluce“ – byl posmrtně odsouzen jako účastník tzv. „Bandy čtyř“ – pozn. překl.).

Pro prognózu vývoje v roce 2019 je důležité, že ke změnám došlo právě v důsledku výše uvedeného kompromisu. Tato nová rovnováha v čínském vedení nanejvýš neuspokojuje nové kolektivní vedení USA, přičemž všechny skupiny v USA nejsou spokojeny s tím, že v Číně proběhla relativní politická stabilizace. Čínský vnitropolitický kompromis představuje pro USA vážnou hrozbu pro novou exportní a zahraničně-politickou strategii USA, m.j. i jejich agresivní ropný a plynový komplex, který se snaží vnutit svoji produkci zemím Evropy a Asie. Zvlášť nepříjemným bylo pro Američany otevření obchodů ropnými a plynovými futures na šanghajské burze za čínskou měnu jüan. Takže arabské země mohou nyní prodávat ropu Číně za jüany a za tyto jüany od ní kupovat zboží. Čína je jedním z největších obchodních partnerů zemí Afriky, Blízkého Východu a Asie. To, že Čína vytvořila svůj jüanový klastr, je pro americké hráče nanejvýš nepříjemné.

Pro destabilizaci situace v ČLR prodloužily USA nátlak na zájmové skupiny v Číně, spojené s jejím exportním sektorem. Zvláštní tlak je vyvíjen na exportní regiony Če-ťiang a Kuang-tung. Skeptici k takové válce mohou namítnout, že zvýšení cel vedlo k opačnému efektu, a že celé je to jen politická rétorika. V největším ohrožení je hlavní čínská exportní provincie Kuang-tung, exportující do zemí ASEAN, Japonska, EU a USA. Tato provincie není prakticky vůbec zastoupena v nejvyšším čínském vedení. A právě v této provincii je snaha vytvořit ohnisko napětí, o čemž svědčí i útok USA na zde se nacházející společnosti Huawei a ZTE. Úder na tyto korporace napovídá o vytvoření vojensko-politické skupiny anglojazyčných zemí, které ohlásily křížovou výpravu na Východ. Společné cvičení těchto zemí v Jihočínském moři, jehož pobřeží je obilnicí v podbřišku provincie Kuang-tung, rovněž potvrzuje vytvoření tohoto tichého společenství, jehož cílem – stejně jako, mimochodem, v 19.století – je vytvoření základny protičínského hnutí na základě kulturně vyčleněné provincie. Všechny tyto faktory jsou důležitým důkazem existence takové strategie anglojazyčných bývalých dominií Velké Británie.

Třetím důležitým faktorem nátlaku na Čínu jsou pokusy zformovat právě v Kuang-tungu nepřátelskou sílu, schopnou narušit dosaženou stabilitu, rozštěpit zemi a prostřednictvím toho poskytnout cestu do jejích částí korporacím USA a nadnárodním korporacím a výnos o vzájemném přístupu do Tibetu, podepsaný 20.12.2018 Trumpem, který hovoří o tom, že odpovědí na omezení přístupu amerických novinářů a diplomatů do Tibetu může být podobné opatření – zákaz vstupu na území USA čínským činitelům a všem osobám s Tibetem spojeným. Toto zákonné opatření má jednu důležitou zvláštnost, která se v masmédiích nevysvětluje – a sice, že zákaz vstupu na území může potkat i – svého času lídra komsomolského hnutí a bývalého generálního tajemníka KS Číny Chu-Ťingtao, a nynějšího šéfa provincie Kuang-tung Chu Čchun-cha – kteří byli svého času šéfy Tibetu. Takže, pokud si všimneme toho, že USA jsou pro skupinu „komsomolců“ jakýmsi místem pro ukrytí před partajními čistkami a konfrontací se skupinou Si Ťinpchinga – takové příklady se děly v roce 2017 – jeho počátkem, tak přijetí takového výnosu v řadě událostí kolem Huawei a ZTE může znamenat vytvoření dalšího nepřímého nátlaku – především na šéfa provincie Kuang-tung a jeho vlivovou skupinu – může to být chápáno jako přímé ultimatum se strany USA s cílem donutit hoi ke spolupráci.

V souvislosti s tím lze očekávat ještě větší provokace USA v Jihočínském moři, které by měly ještě více destabilizovat situaci v tomto, pro Čínu hospodářsky tak důležitém regionu. Nátlak se týká i velkému exportnímu klanu Ji, který byl velmi nakloněn prezidentovi Si, a který utrpěl v důsledku amerických sankcí velké ztráty. Takže vytvoření všeobecné nestability v tomto regionu se může stát startérem reálné ztráty kontroly nad zemí ústředními mocenskými orgány. Je velmi pravděpodobné, že lídři regionů Číny, kteří získají administrativními souboji a palácovými hrami značný vliv, proti sobě postaví centrum. To vůbec neznamená, že budou proameričtí, anebo vstoupí do sféry bezprostředního vlivu USA. Znamená to ale, že regionalizace bude pokračovat a také časté konfrontace s centrem je reálným scénářem pro letošní rok.

Pokud jde o proruského vůdce Si Ťinpchinga, tak ten bohužel nemá prakticky páky na konsolidaci moci v zemi, kromě posílení role armády. Mimo jiné i cestou odporu vůči provokacím Západu, který, dle všeho soudě, jde cestou úsilí o rozdělení Číny. Proto se v tomto roce znovu zvýší reálná možnost vojenské operace proti Tchaj-wanu, která může národ stmelit, nebo srážky po obvodu hranic ČLR. Je ale také možné, že Číňané přistoupí na separátní mír a ekonomické ústupky s některou s některou ze stran oné pětičlenné západní koalice, s cílem ji rozštěpit.

*) Nikolaj Vavilov (1985) – mladý ruský expert na Čínu, který žil 10 let v 5 provincíích ČLR a nepatří do „hlavního proudu“ruských sinologů. Je autorem čtenářsky mimořádně úspěšné knihy „Nekorunovaní králové rudé Číny“.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=19qbG8Ie6nw&t=40s