Zajoch
Hlavní viník současného nepřátelského postoje Evropy k Rusku je Merkelová * Jednání současné americké administrativy vyvolává nelibost spojenců * Rozbijí zemské volby na východě Německa vládní koalici CDU/CSU? * Si Ťin-pching nabídl pomoc Nicolási Madurovi
V Německu přiznali: Evropa se od Moskvy odvrátila sama
11. března 2019
Horst Teltschik, bývalý poradce pro zahraniční politiku a bezpečnost kancléře Kohla, uvedl, že se Evropa sama odvrátila od Ruska. Podle něho v prvních letech po nástupu do funkce byl prezident Putin ochoten projednávat otázky těsného spojenectví s Evropou. Mohlo se dokonce jednat i o vstupu do NATO. Evropské země to odmítly. Německému Spiegelu řekl, že v té době byly pro Putina velmi významné otázky politiky a bezpečnosti v Evropě. Tehdy bylo možné jednat o vytvoření celoevropské zóny volného obchodu. Jenže na Západě označili ruského vůdce za zločince.
Toltschik přímo řekl: „Na Západě se s oblibou rozčilují, hrozí prstem a media označují Putina za mocného zlosyna, který je schopen všeho. Není možné nepozorovat jednostrannost takového postoje. Ale Putin není nepřítel Evropy.“ Politik připomenul Obamovo vyjádření o Rusku, že je regionální mocností. I to způsobilo ochlazení mezi Moskvou a Západem.
Toltschik zkritizoval státy, které přemýšlely, jak by vecpaly Ukrajinu do EU, a opovrhovaly vztahy s Ruskem. Tato situace také přispěla ke zhoršení vztahů Ruska a Evropy. Dotkl se také toho, jak na Západě trvale straší Ruskem s tím, že chce zaútočit na země NATO. Řekl, že „Rusové nejsou šílenci“ a že se Rusko ve své historii často muselo bránit proti útokům: „Karel XII, Napoleon, Hitler – to Západ stále útočil na Rusko. Co cítí normální ruský člověk, když zjistí, že němečtí vojáci opět stojí u ruských hranic?“ Dnes země NATO často konají svá cvičení nebo špionážní lety v blízkosti ruských hranic. Jenom zhoršují situaci.
Za hlavního viníka současné situace označil Merkelovou, která nemá vlastnosti vůdce.
Převzato z Topcor.ru
Finanční podstata: Proč mohou USA zvýšit cenu za vojenskou přítomnost na území spojenců
Naděžda Alexejeva, Irina Taran
11. března 2019
Trump již dříve vyhlašoval, že břímě amerických výdajů na americké základny za hranicemi se musí převést na spojence. Prý se tak snaží udělat dojem na Američany, kteří se staví proti válečnému rozpočtu své země. Podle některých údajů může Pentagon v příštím roce dostat rekordních 750 miliard USD. Letošní částka činí 716 miliard USD. Podle odborníků Washington při takové politice riskuje, že ztratí vytvořené svazky a partnery.
Velká část rozpočtu má být určena pro financování zahraničního kontingentu USA a Bílý dům by napříště chtěl, aby americké základny platily země, v nichž se nacházejí. Šéf Bílého domu sám vypracoval vlastní vzorec propočtu plateb, které musejí spojenci mající „výhodu“ z přítomnosti americké válečné základny na svém území platit.
Proslýchá se, že kromě nákladů na provoz amerického kontingentu bude ještě k platbám přičítáno dalších 50 % . Americký prezident nazývá vzorec „cena + 50 %“. Pro zahraniční partnery USA to může znamenat až pětinásobné zvýšení výdajů. Pokud budou spojenecké země oddané směřování USA, mohou počítat se slevami. Rozpočet USA tak bude mít další příjmy a také další politický vliv na zahraniční partnery. Pro Američany to má být zklidnění s ohledem na opět zvýšené válečné výdaje a neřešené sociální problémy.
Podle Washington Post už Washington své plány oznámil Německu, Japonsku a Jižní Koreji. Vlády těchto zemí byly nepříjemně překvapeny, právě u nich jsou největší americké válečné základny. V Jižní Koreji je 28 tisíc amerických vojáků, v Německu 30 tisíc. Novináři se obrátili na zástupce Národní bezpečnostní rady USA Markise se žádostí o komentář, ale on jej odmítl s tím, že administrativa Bílého domu „se snaží uzavřít pro americký lid výhodnou dohodu“. Ani na ministerstvu zahraničních věcí nechtěli komentovat přípravu nových požadavků Pentagonu na spojence. Vlády Japonska, Německa, Spojených arabských emirátů a Kataru oznámily, že se na ně dosud nikdo s žádostí o zvýšení plateb neobrátil.
Ovšem o povinnosti spojenců platit za americkou vojenskou přítomnost Trump otevřeně mluví. V roce 2018 řekl před svými stoupenci ve státě Západní Virginie: „Když se věc týká tak bohatých zemí jako je Saúdská Arábie, Japonsko a Jižní Korea, tak proč my dotujeme jejich vojáky? Oni budou platit nám. Problém je v tom, že se jim o tom dosud nikdo nezmínil.“
V praxi se vede jednání o zvyšování výdajů USA s Jižní Koreou. Koncem roku 2018 skončila platnost dohody z roku 1991 o podmínkách přítomnosti amerického vojenského kontingentu na poloostrově. Soul má povinnost zaplatit Washingtonu 960 miliard wonů (850 milionů dolarů) za rok. Trumpova administrativa dala jako podmínku pro prodloužení dohody zvýšit platbu až na 1,5 bilionu wonů (1,3 miliardy dolarů). Jednání nebyla jednoduchá. Aby se dospělo alespoň k nějakým kompromisům, znamenalo to deset kol jednání. Nakonec Soul souhlasil se zvýšením svých plateb o 8,2 %. Není vyloučeno, že se USA opět ke zvýšení plateb Jižní Koreje vrátí, nová dohoda platí jen rok, jak si vymínila americká strana.
Až dosud byla situace opačná. Washington platil velkou část výdajů a k tomu ještě nájmy. Třeba Londýnu platil za svou základnu na ostrově Diego Garcia a Biškeku za Manas (uzavřena v roce 2014).
Američtí odborníci se domnívají, že snaha Bílého domu šetřit při udržování jejich válečných základen by mohla USA stát geopolitické ztráty. Podle jejich názoru tak mohou být zpochybněny spojenecké vztahy. Mohla by být vznesena otázka, zda jsou potřeba na jejich územích předmětné základny. Uvnitř zemí mohou kolem toho vzplanout diskuse. Ne ve všech zemích přijímají americké vojáky s nadšením. Podle expertů se Trumpova administrativa mýlí, když si myslí, že USA rozmisťováním svých základem zemím pomáhá.
Bývalý stálý zástupce USA v NATO Douglas Lyut uvedl: „Dokonce i to, že otázka byla položena, posiluje stereotyp založený na zkreslených skutečnostech, podle nichž rozmisťujeme objekty (vojenské) v jiných zemích pro jejich blaho. Ve skutečnosti je tam rozmisťujeme a obsluhujeme je v našich zájmech.“
Podle odborníků pohádka o tom, že jsou spojenci dlužníky Washingtonu, je v USA velmi rozšířená. Zčásti to ospravedlňuje ohromné válečné činnosti USA ve světě, vypadá to potom ne jako vojenská a politická expanze, ale jako blahodárná mise k obraně nejslabších spojenců před nějakými hrozbami zvenčí od geopolitických odpůrců USA.
Politolog-amerikanista Michail Sinělnikov-Orišak vysvětlil, že obyčejní Američané jsou přesvědčeni, že USA upřímně hájí své spojence bez jakýchkoliv výhod pro sebe. Řekl: „V americké mysli existuje pohádka, že USA pod svými křídly na straně dobra ochraňují utlačované a ubohé. Mesiášská myšlenka se pevně zakořenila ve všeobecném americkém vědomí.“
Je i druhý pohled, než jen to, že Američané nezištně pomáhají, a to, že náklady na obranu se musejí snížit.
Trumpova vyhlášení o nezbytném zvýšení plateb za bezpečnost mají nyní hlavně uklidnit požadavky velké části elektorátu: Jde o nové kolo boje o vládu před rokem 2020, kdy proběhne volební kampaň.
Jednání nové americké administrativy vyvolává nespokojenost spojenců. Asijské spojence Washingtonu zaskočil odchod USA z dohody o Pacifickém partnerství, do něhož země regionu vkládaly velké naděje. Evropští spojenci jsou zase znechuceni jednostranným rozhodnutím Washingtonu zvýšit dovozní cla na ocel a hliník. Potom se evropské společnosti musely střetnout s tvrdým nátlakem USA ohledně protiíránských sankcí. Washington dal ultimátum, aby se ostatní země připojily k sankcím proti Íránu po jednostranném odstoupení USA od jaderné dohody s ním.
Podle Sinělnikova-Orišaka se Trump chová v geopolitice jako byznysmen. Jenže v zahraniční politice USA to není správné. Expert uvedl: „Podle základní koncepce USA musí být obrana amerických zájmů daleko za hranicemi, daleko od hranic USA, proto mají tolik základen v zahraničí a spojenci to dobře chápou. Trump si myslí, že jedná v zájmu USA, ale nezamýšlí se nad dlouhodobou perspektivou, myslí jen na současnost a předvolební kampaň.“ Přitom poznamenal, že americký prezident takto již podnítil EU k prvním krokům k vybudování vlastní armády.
Podle expertů bude rozčarování spojenců sílit, pokud Washington svoje směřování nepřehodnotí. Není vyloučeno, že v budoucnu budou některé státy žádat, aby Pentagon svoje základny na jejich území zrušil. Pro dnešek je pravděpodobnost takových kroků ještě malá, chtělo by to totiž silnou politickou vůli.
Podle Sinělnikova-Orišaka mohou akce Trumpa vést k vážným důsledkům v budoucnu, ale v dohledné době se spojenci americké vojenské záštity nezbaví. Evropa odvykla nést samostatně odpovědnost za svoji bezpečnost, takže odmítnutí americké vojenské přítomnosti, pokud k němu kdy dojde, nebude zítra ani pozítří.
Převzato z RT.com
Kdo požaduje odchod Angely Merkelové
Natalija Meden
13. března 2019
Alexander Mitsch, politik, který si dělá nárok na vyjádření názoru konzervativního křídla německých křesťanských demokratů, uvedl: „Pro stranu by bylo nejlepší, kdyby paní Merkelová co nejdříve postoupila místo kancléřky Annegret Krampové-Karrenbauerové.“ Mitsch vede Unii hodnot zahrnující členy CDU i CSU, kteří nejsou spokojeni s centristickým směřováním křesťanských demokratů, především s jejich migrační a hospodářskou politikou. Odpovědnou za to činí Merkelovou a jejich základním požadavkem je odchod Merkelové a odmítnutí koalice CDU/CSU se sociálními demokraty.
Mitsch se vyslovoval pro odchod Merkelové ještě před vytvořením nynější vládnoucí koalice v roce 2018 a uvedl 12 politiků, kteří by se mohli stát nástupci spolkové kancléřky. Mezi nimi je bývalý ministr obrany Guttenberg, bývalý ministr vnitra de Maizière a Merze, kterému se loni nepodařilo stát se předsedou CDU, když jej předstihla Krampová-Karrenbauerová (AKK). Dnes si Mitsch myslí, že by měla Merkelová předat vládu AKK. Předpokládá, že nejpozději po zemských volbách na východě odejde SPD z vládní koalice. CDU musí být připravena ihned vyměnit kancléřku. Na východě je ve všech třech zemích, v nichž budou volby, tj. v Brandenbursku, Sasku a Duryňsku SPD součástí vlád.
Unie hodnot je součástí všech zemských vlád v SRN, ale vedení CDU tuto organizaci neuznává s poukazem na porušení jednoty strany (rozhodnutí ze srpna 2018). Nejvýznamnějšími postavami v Unii jsou Maasen, bývalý šéf německé kontrarozvědky a Wagner, bývalý ministr kultury a spravedlnosti státu Hesensko.
Otázkou je, proč prohlášení vedoucího nepříliš významné organizace po místních novinách uvedla a také komentovala ústřední německá media, jako Handelsblatt a Spiegel. Den poté se objevil další rozhovor Mitsche na portálu rozhlasové stanice Deutschlandfunk. Týkal se opět rozpuštění vlády. Jenomže sociální demokraté považují výměnu AKK za Merkelovou nepřijatelnou a podněcující k rozbití koalice.
Které z politických stran by svědčil rozpad velké koalice? Kdyby byly předčasné volby dnes, získaly by CDU a CSU 30 až 31 % (v září 2017 to bylo 33 %) a dokonce v koalici se zelenými, kteří dnes v popularitě stojí hned za CDU, by nedokázali sestavit většinovou vládu. Jako třetí by zřejmě připadala v úvahu liberální Svobodná demokratická strana. Její šéf řekl, že je připraven k jednání o účasti ve vládě, sestavené z CDU, zelených a FDP, ale pochybuje, že jsou taková jednání reálná. Mitsch si myslí, že zelení nemohou být, s ohledem na svoji ideologii, koaličními partnery CDU. Jenže praxe je jiná – v Bádensku-Würtembersku existuje koalice zelených a CDU, přičemž zelení jsou na vedoucím místě a premiér je členem této strany.
CDU usiluje o zachování současné koalice. Dne 14. března se setkají vedoucí stran vládní koalice a posoudí sporné otázky. Daniel Gunther z mladší generace v CDU, premiér Šlesvicko-Holštýnska, autoritativně sdělil, že nezná nikoho z CDU ani SPD, kdo by chtěl koalici rozbít. Okolnosti však naznačují něco jiného.
Situace ve velké koalici připomíná sňatek z vypočítavosti. Láska mezi partnery není, ale žijí bez skandálů, ač často jeden druhému něco vytýkají. Taková manželství se často jeví jako naprosto pevná. Podle posledních průzkumů dává 67 % Němců přednost tomu, aby Merkelová zůstala ve funkci kancléřky až do příštích federálních voleb v roce 2021. Jen 29 % by si přálo předčasné volby. Ani jedna z možných koalic nevzbuzuje u voličů velké naděje. Koalici CDU/CSU, zelených a FDP by podpořilo 17 % voličů a 12 % opět dává přednost velké koalici.
Převzato z Fondsk.ru
Výzva Číny Spojeným státům ohledně Venezuely
Ljubov Stěpušova
13. března 2019
Spojeným státům se nepodařilo zatlačit na Čínu tak, aby změnila svůj postoj k Venezuele. Si Ťin-pching nabídl Nicolási Madurovi pomoc při obnovení energetického systému, poškozeného hackerským útokem USA.
Washington usiloval o ovlivnění Číny prostřednictvím Pompea a spojenců ze „skupiny Lima“. Počítal s tím, že je Peking hlavním odpůrcem mezinárodní kampaně vedené USA, která vyvíjí nátlak na Madura. Investice Číny ve Venezuele jsou velké, obnáší 60 miliard USD a Venezuela je nejdůležitější dodavatel ropy do Číny.
Novinář Franco Ordóñez píše, že zvláštní asistent prezidenta a vrchní ředitel Útvaru pro Západní polokouli Claire-Carone a další vysocí úředníci Rady národní bezpečnosti odevzdali čínským regionálním velvyslancům a vedoucím misí při šálku kávy a snídani na velvyslanectví Chile a při obědě na kolumbijském velvyslanectví nótu. Novinář cituje úředníka: „Přátelé Venezuely společně naléhají na země, které ještě ‘drží’ s Madurem ve funkci prezidenta, aby změnily stanovisko.“Krom toho ještě samozvaný prezident Guaidó přesvědčoval Si Ťin-pchinga: „S námi vám bude lépe“. V rozhovoru pro South China Morning Post vyzval počátkem února Čínu, aby přemýšlela o svých vlastních hospodářských zájmech: „Čína na vlastní oči viděla rozkradení našich státních zdrojů vládou Madura. Jeho projekty rozvoje Venezuely selhaly a selhávají kvůli korupci ve vládě a krachu z dluhů.“ Vyzval vládu a společnosti v Číně k pomoci obnovit nejen ropné a plynové odvětví, ale také lehký průmysl.
Západní média byla přesvědčena, že pragmatický Si Ťin-pching bude spolupracovat s Guaidóem bez ohledu na to, že koncem minulého měsíce Čína podpořila Rusko a vyřkla veto na rezoluci USA v RB OSN. Ovšem veto jsou jen slova, z pohledu skutečných záměrů jsou zajímavější praktické kroky. Jsou za nimi sankce USA.
Ve středu navrhla Čína Venezuele pomoc při obnově energetického systému poté, kdy Maduro obvinil USA z kybernetického útoku na systém. Oficiální představitel ministerstva zahraničí ČLR Lu Kan v Pekingu řekl, že je Čína „tímto hluboce znepokojená. Čína doufá, že venezuelská strana dokáže zjistit důvod tohoto problému a co možno nejdříve obnoví normální zásobování elektřinou a veřejný pořádek. Čína má v úmyslu poskytnout pomoc a technickou podporu k obnovení energetického systému Venezuely.“
V úterý venezuelský ministr informatiky řekl, že dodávka elektřiny byla obnovena v „převážné většině“ regionů. Čína mění svoji zahraniční politiku, jakmile pochopí, že vláda není schopna řídit zemi. Čínský byznys pracuje dobře, nezávisle na typu režimu a na jeho ideologii, pro Číňany je hlavní schopnost udržovat pořádek. Návrh Číny mluví o tom, že Peking věří Madurovi a ne Guaidóovi, lépe řečeno tomu, co může po jeho uchopení moci nastat.
Podle zástupce ředitele Institutu Dálného východu Ruské akademie věd profesora Ostrovského „má nyní Čína tak mocnou ekonomiku, že může zavést sankce na USA“. Na dodatečná cla ve výši 250 miliard USD odpověděli Číňané svými cly ve výši 150 miliard USD. Čína má velký domácí trh a stále má možnost svoji produkci uplatnit, na rozdíl od USA. Profesor shrnuje: „V dané situaci je jasné, že Čína bude Venezuele poskytovat nejen finanční pomoc, ale podle všeho i kádry. Nemluvím ani o dodávkách z ČLR do Venezuely, to nejsou pro ni žádné velké výdaje. Navíc se Čína podílí na výstavbě nikaragujského průplavu. Kdyby měli být ve Venezuele Američané, proč by průplav budovali?“
Převzato z Pravda.ru
