-ps-
4. 3. 2019 PrvníZprávy
Případ profesora Martina Kováře, jehož práce, s kterými obhájil své akademické tituly, etické komise Filozofické fakulty i Univerzity Karlovy prohlásily plagiátem, vyděsil další profesory, kteří možná opisovali rovněž,” říká student politologie, který si nepřeje být jmenován.
Důvod utajení jména student zdůvodňuje, aby jej profesoři politologie nepovažovali za kolegu.
Proč si myslíte, že Kovářův případ plagiátorství vyděsil stovky jiných titulovaných hlav?
“No to dá rozum, že praktiky Martina Kováře, který pro svoji vědeckou práci prostě po celých stránkách jen opsal a přeložil učebnici nějakého britského učitele, neprováděli další lidé pasoucí po titulech, které zase potřebují proto, aby zastávali nějaké pozice na katedrách, fakultách, univerzitách, v ústavech či ve vědeckých radách. Ty tři doktoranty, kteří na Kovářovo opisování a překládání do češtiny a vsazování do svého textu upozornili možná čeká těžká vědecká kariéra pokud v ní chtějí pokračovat. Oni přeci nejenom upozornili na to, jak šlo lehce převzít jiný text a po přeložení do češtiny jej vydávat za svůj, ale upozornili na to, že ti, kteří ten text posuzovali a hodnotili tak vědecké předpoklady pro udělení titulů docenta a poté profesora, nepřišli na to, že posuzovali plagiát. Fakulta a Karlova univerzita by měla uveřejnit i jména oponentů Kovářových děl a seznam členů vědeckých rad, kteří odsouhlasili, že návrh pana Kováře k udělení titulu profesora předloží hlavě státu, aby jej vystavili skandálu, že podepíše návrh i na profesora, který by jím neměl být, protože selhaly vědecké rady univerzit a předtím fakult.”
Neodpověděl jste, proč mají být vyděšeni i další profesoři?
“Tvrdím s pravděpodobností hraničící s jistotou, že přeložených opsaných a převzatých textů z jiných děl a učebnic a následně zařazených do vědeckých tuzemských prací jsou v Česku desítky možná stovky, jen se v tom nikdo nechce šťourat. Ti, co tak činili, stále žijí a hlavně jsou vlivní nebo na ty, co to vědí, rovněž oni sami něco jiného vědí.”
Jak to vyřešit, aby, jak vy říkáte stovky profesorů neměly stažené zadky, že se na něco z jejich vědecké činnosti přijde, že nebylo napsáno fair play?
“Nepřišel jsem na to já, ale četl jsem to a tak se omlouvám za to, že uvedu názor někoho jiného. Ať profesorské tituly propůjčují samotné univerzity na návrh fakult. Chceme, aby na katedře politologie byl jeden přednášející profesor? Tak ať na návrh vědecké rady fakulty navrhnou někoho z docentů, kdo tam bude politologii přednášet, bude tak profesorem a je vymalováno. Až ten profesor bude chtít odejít jinam, tak mu propůjčený titul odejmou a udělí jej někomu jinému, kdo bude politologii přednášet tamějším studentům.”
To není špatný nápad. Co by se však mělo dělat s těmi současnými profesory?
“Ti ať jsou klidně i nadále profesory, ať už se k tomu profesorskému titulu dostali jakkoliv. Sám pevně věřím, že je drtivá většina profesorů skutečných učenců, kterým ten titul patří, ale pro současné vysoké školy by měli být nyní nejdůležitější ti aktuálně univerzitou jmenovaní profesoři, kteří by se stali univerzitními profesory s propůjčeným titulem. Oni by odpovídali za jim svěřenou odbornost, vedli by přednášky a nemuseli by se zabývat psaním nějakých pochybných vědeckých statí, které stejně skoro nikdo nečte a pro vědu mají mlhavou cenu. Ti uvolnění profesoři by se věnovali studentům, pro které by přednášeli, zviditelňovali by rovněž odbornost na veřejnosti. V čem by to spočívalo? Co se týká politologie, tak tihle profesoři by se pravidelně jednou za měsíc zúčastnili televizní debaty a diváci by tak měli úžasnou možnost posoudit, jací jsou na jakých univerzitách univerzitní profesoři politologie. To by mělo velký význam pro studenty, kteří by si podle toho vybírali, kde chtějí politologii studovat, protože by tak poznali své budoucí pedagogy. Následně by se podle počtu podaných přihlášek dalo lehce určit, kde se učí politologie nejzajímavěji a naopak, kde ji učí sice univerzitní přednášející profesoři, ale jak předvedli v televizní debatě, jsou to vlastně blbci.”
Říká se, že kuriózní neověřené informace, jaká je i ta, co si právě čtete, vydavatelé novin dříve opatřovali latinskou zkratkou N .T. (Non testatum) – neověřeno. Fonetická podoba zkratky “enté” se zvukově podobá německému die Ente, česky tedy Kachna.Nu a tak se stalo, že Prvnízprávy.cz pečou Kachnu na neděli … (a Nová republika ráda podala i svým čtenářům).
