Stanislav Novotný 21. 3. 2019 parlamentnilisty (zasláno autorem)
Bývalý vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžič dostal doživotí. O procesu panují pochybnosti, zvláště však o spravedlivém přístupu ke všem účastníkům balkánského konfliktu. Ale budiž. Vítěz triumfuje nad poraženým a „nezávislý“ soud se přizpůsobí. Historicky normální situace.
Má to však něco společného s hlásanými ideály naší civilizace? My jsme přece především chtěli kontrolovat moc. Zejména moc velmocí. Protože víme, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. A chtěli jsme původně měřit všem stejným metrem. Dotvořili jsme proto po 2. světové válce mezinárodní právo veřejné a stanovili pravidla, za nichž je možno porušit suverenitu mezinárodně uznaného státu.
A hle! NATO si pak bombardovalo Jugoslávii bez dodržení pravidel. Nepotřebovalo k zásahu OSN. Nepotřebovalo dodržovat domluvená pravidla. Nepotřebovalo ověřit věrohodnost důvodů zásahu. Tehdy a pak opakovaně se ukázalo, že situace na území Kosova byla popisována lživě, ale – zejména USA – chtěly útočit stůj co stůj.
Pro válku samu a obchod se smrtí, pro vylepšení vlastní strategické pozice, pro loupení, pro nenávist.
V roce 1999 se všelijací pragováci v čele s principálem Havlem předháněli ve schvalování útoku NATO na Jugoslávii. Někteří tak spláceli svůj dluh novému protektorovi a zajišťovali si pohodlnou budoucnost. Zčásti naivové, zčásti zbabělci a konjunkturalisté. Hermanovu petici na podporu války např. podepsali i tzv. duchovní katolické církve!
No a pak tu minulý týden začasté stejní služebníčci vítali Madeleine Albrightovou, která s jejich podporou vraždila civilní obyvatelstvo Jugoslávie a ničila do krve tradiční česko-srbské vztahy. Nebyla poslána před mezinárodní tribunál, ale obklopena vrtichvosty, opěvovala naše úžasné přátelství ve zbrani, které jí samotné pomohlo přemístit část majetku Jugoslávie na její vlastní konto.
Kromě vskutku vybrané společnosti, jsme si mohli dopřát i scén okultních. No řekněte sami: Není to veřejné rituální olizování krví zaneřáděných rukou za všemi hranicemi? Bývalý důstojník ČSLA a nedávný ministr obrany Luboš Dobrovský si to zřejmě nemyslí.
Wikipedie: Luboš Dobrovský
Luboš Dobrovský je český novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny, v letech 1990–1992 československý ministr obrany, v letech 1992 až 1996 kancléř prezidenta Václava Havla a v letech 1996–2000 český velvyslanec v Ruské federaci. Otec podnikatele Jana Dobrovského. Wikipedie
