–vlkp-
23.3.2019 KosaZostra
Propagandistické orgie ohledně 20. výročí vstupu do NATO máme za sebou. Nebudu psát ve zdraví, protože škody z vymývání mozku člověk nezjistí hned, ale většinou jaksi později. To bezbřehé juchání a oficiální nadšení z Hradu, z trachtace organizované Zemanem se zdálo nebrat konce. Nechci se k tomu vracet. Nastaly za se konečně normální dny. Nicméně když jsem sháněl materiály k těm dvěma dílům o 20-ti letech našeho členství v NATO, dostal jsem se ke dvěma materiálům, které , soudím, by na Kose měly být odprezentovány. Jeden mi byl zaslán – věděl jsem, že existuje, ostatně jinou, ale mnohem časově náročnější verzi mám ve speciální složce Fakta o Ukrajině. Tentokráte mi ale mailem od jednoho kosířského autora, dorazil koncentrovaný materiál. A navíc, tak jak to mám rád – tvrdě a neprůstřelně vyzdrojovaný. Ten druhý je v českém/slovenském internetovém prostoru zcela neznámý. Tedy minimálně k datu, kdy tento článek píši (a doufám, že to tak vydrží až do okamžiku, kdy si to přečtete). Ohledně zdroje i v tomto případě platí, že je vodotěsný.
Když se ti slaviči na té Zemanově opulentně oficiální párty financované českým daňovým poplatníkem poplácávali po zádech a gratulovali si k tomu, jaké štěstí nás potkalo, nikoho ani nenapadlo, že by snad šlo o naprosté porušení závazků, které dostal tehdejší sovětský ministr zahraničí Ševarnadze při jednáních o sjednocení Německa v rámci jednání 4+2, respektive v separátní části těchto rozhovorů, od svého amerického kolegy Bakera. Respektive těch, která odprezentoval tehdejší britský premiér Major při rozhovoru s úřadujícím sovětským ministrem obrany maršálem Jazovem.
Kolega , který mi tyhle materiály poslal je nejen vyzdrojoval, ale ty nejdůležitejší pasáže poslal v anglické verzi, tak jak jsou k nalezení na veřejně přístupném National Security Archive spravovaného Univerzitou George Washingtona v USA. Přesvědčit se, že nejde o výmysl Sputniku nebo RT, atd. Snadno můžete zde a zde.
Nyní si dovolím z obou dokumentů citovat klíčové pasáže, kde jak Ševarnadze, tak Jazov dostávají zásadní ujištění od oficiálních představitelů Spojených států a Velké Británie, že rozšiřování NATO naprosto nepřichází v úvahu.
 |
| Ministři zahraničí SSSR a USA Eduard Ševarnadze a James Baker |
Ševarnadze -Baker
Shevardnadze: I do not know about your other allies, but a united Germany may demand it.
Baker: If that happens, our troops will return home. We will leave any country that does not desire our presence. The American people have always had a strong position favoring this. However, if the current West German leadership is at the head of a unified Germany then they have said to us they will be against our withdrawal. And the last point. NATO is the mechanism for securing the U.S. presence in Europe. If NATO is liquidated, there will be no such mechanism in Europe. We understand that not only for the Soviet Union but for other European countries as well it is important to have guarantees that if the United States keeps its presence in Germany within the framework of NATO, not an inch of NATO’s present military jurisdiction will spread in an eastern direction. We believe that consultations and discussions within the framework of the “two + four” mechanism should guarantee that Germany’s unification will not lead to NATO’s military organization spreading to the east.
Ševarnadze: Nevím, co vaši ostatní spojenci, ale spojené Německo to může požadovat. (reakce na sdělení J. Bakera, že když nějaký spojenec nebude chtít americké jednotky na svém území, stáhnou se domů.)
Baker: Jestli se tak stane, naše jednotky se vrátí domů. Opustíme jakoukoliv zemi, která si nepřeje naši přítomnost. Americký lid vždy zastával silný postoj, který toto upřednostňoval. Ale jestliže se současné západoněmecké vedení stává hlavou spojeného Německa, tak to nám sdělilo, že oni jsou proti našemu stažení. A nakonec. NATO je mechanizmus pro zajištění americké přítomnosti v Evropě. Pokud by NATO bylo zlikvidováno, nebude žádný takový mechanizmus v Evropě. Rozumíme, že nejen pro Sovětský svaz, ale také pro další evropské země je stejně tak důležité mít záruky, že pokud Spojené státy zachovají svoji přítomnost v Německu v rámci NATO, současná vojenská jurisdikce NATO se nerozšíří ani o palec východním směrem. Věříme, že konzultace a diskuze v rámci mechanizmu 2+2 by měla zaručit, že německé sjednocení nepovede k rozšíření vojenské organizace NATO na východ.
Major – Jazov
Jde o záznam z deníku britského velvyslance Rodrica Braithwaitea z 5. března 1991:
Next we go to meet the Generals. Yazov leads the pack, and is in fine form. He emphasises the value of military exchanges, and remarks that this is the first time since the war that East and West have not been afraid of oneanother. Major asks him what professional lessons he draws from the Gulf about the role of armed forces in the new world security situation. This gives him a chance to launch into a great harangue about the need for trust and security in Europe which rapidly evolves into a justification of the Soviet position on NATO and the CFE. He professes to be worried that the Czechs, Poles and Hungarians will join NATO: Havel has been making equivocal statements. Major assures him that nothing of the sort will happen.
Poté jsme se šli setkat s generály. Jazov vedl skupinu a byl v dobré formě. Zdůraznil hodnotu vojenských výměn a poznamenal, že to je poprvé od války, kdy se Západ a Východ neobává jeden druhého. Major (pozn. John-premiér VB) se ho zeptal, jaké profesionální ponaučení si vzal ze Zálivu o roli ozbrojených sil v nové bezpečnostní situaci ve světě. To mu dalo příležitost spustit velké kázání o potřebě důvěry a bezpečnosti v Evropě, které rychle přešlo v obhajobu sovětské pozice k NATO a CFE (pozn.-zřejmě smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě). Tvrdil, že se obává, že Češi, Poláci a Maďaři se připojí k NATO, když Havel vydává dvojsmyslná stanoviska. Major ho ujistil, že nic takového se nestane.
Takže můžeme učinit jednoduchý závěr – slavíme 20. výročí porušení přijatých závazků! Nic více a nic méně. Že tohle nebude trápit Babiše, Fialu, Kalouska, Pospíšila, Gazdíka, Lidovce, ČSSD mne nijak nepřekvapuje. Ovšem že ostentativně pronatovský, respektive ortodoxně afghánskoválečnický projev Miloše Zemana byl zřejmě onou pověstnou třešničkou na dortu, který si následně zřejmě slaviči naporcovali a s nelíčeným mlaskáním zhltli. Případní gurmáni mezi vámi mohou okoštovat na oficiálních stránkách Hradu. Proč zmiňuji Miloše Zemana? Určitě ne proto, že bych se po něm chtěl vozit za každou cenu. Důvodem je nepochybná skutečnost, že o těchto ústních příslibech obecně veřejnost neví a že když náhodou se o ně informačně zavadí, pak je od věčně správných okecávačů vše bagatelizováno slovy – ale nebylo nic v tomto směru podepsáno!!! Jako by slovní závazek nebyl závazkem! Ministr zahraničí Petříček, jako mlaďoch, Hamáček ne o moc starší a další a další o těchhle ujednáních a závazcích nemusí vůbec vědět. V té době měli úplně jiné starosti a zájmy. Dokonce půjdu tak daleko, že to předpokládám i u Babiše, protože ten tehdy nejspíš řešil, jak Petrimexu odlehčit od Agrofertu nebo něco jiného podobného. Ale Zeman? S jeho, tak často předváděnou sloní pamětí a rádo by encyklopedickými znalostmi? Chce mne někdo přesvědčovat, že ten opravdu nevěděl, že existoval závazek nerozšiřovat NATO na východ, takže může být stejně naivní slavič jako Petříček?
Uznávám, že jdu v podstatě po marginálii. Zeman se jen veze na obecné vlně. Důležitá je ta vlna samotná a její vznik a substance. A ta je jednoznačná – došlo k porušení daného strategického slibu. V podstatě k podvedení partnera při jednání. Kdy Clintonova administrativa se necítila být vázána závazky svých předchůdců.
Možná si říkáte proč dnes oprašuji tuhle starou věc. S kterou se stejně nedá nic udělat.
Inu nedá, to je bez diskuse. Jenže ono nic není jen tak a bez následků. Stačí se zamyslet nad tím, jestli by byl Gorbačov stáhl svoje vojska z Německa, Československa, Polska, Maďarska, kdyby byl měl sebemenší podezření, jak bude geopolitická mapa Evropy vypadat dnes. Vsadím, že nikoli. Že jsme tu měli Střední skupinu vojsk dosud a ostatní země regionu ty svoje. A že dnešní udatní rusobijci, co sedlají koně Richtung Moskva by byli velmi a velmi ve svých vyjádřeních uměření. A že svět by vypadal podstatně odlišně. Hůře či lépe? Netuším. Osobně jsem rád, že Rusové jsou pryč. Na druhé straně NATO necelých 100 km od Petrohradu je průšvih. To je jen kousíček od 3. světové…. A tohle my slavíme! Může se někdo divit ruské nedůvěře a podrážděnosti? A obavám z dalších kroků Západu. Nedůvěře v jakékoli ujištění, které je Moskvě dáno? Dávno už nejde jen o závazky ústní. Totálně zpochybněny jsou i ty údajně skutečně závazné – písemné! Po vypovězení smluv ABM, s Iránem a naposledy INF má Moskva jedinou jistotu – na žádnou smlouvu už se nelze spolehnout. Natož nějaká ujednání. A na Hradě se tohle slavilo!
Tohle jste možná věděli a znali. Minimálně někteří určitě. Je čas přejít k tomu, co o NATO známo není. Tedy v našich krajích. V té zaplavě slov, co v tomuhle datu produkoval každý „vždy správný“ co měl do krku díru, zazněly i opravdové perly typu:
– členství v NATO udělalo z naší armády armády armádu moderní a opravdu bojeschopnou
– dříve jsme nic nevěděli o strategickém plánování a vůbec to neuměli
– nasazení v misích zvyšuje bojeschopnost a použitelnost armády. Zejména v Afghánistánu.
Abych uvedl alespoň ty, které považuji za nejúdernější.
Takže rychle vyřídíme ty dva první bludy propagandistické obludy!
Troufnu si důvodně předpokládat, že armáda z roku 1989 by naprosto hladce zatočila s tou současnou „moderní a profesionální“. A to přes dvougenerační rozdíl ve zbraňových systémech. prostě by jí vyhladila díky naprosté palebné a početní převaze, nepoměru obrněných a dělostřeleckých jednotek i stavu letectva a zásobování municí a náhradními díly. Ten hypotetický souboj by byl rozhodnutý v rámci dnů. Schopnosti tehdejších a dnešních ozbrojených sil ohledně jejich jediného zásadního úkolu – obrany republiky před vnější agresí jsou neporovnatelné.
Mimochodem, jak to je doopravdy s tou úžasnou schopností té naší superextra profiarmády, která tolik kvalitně povýšila členstvím v NATO se čerstvě rozhovořil na Parlamentních listech nikdo menší než náměstek ministra obrany Landovský, který byl s Babišem na audienci u Trumpa. Cituji:
Stejně tak se prý musíme znovu pořádně naučit řídit svou armádu, velet jí. To jsme prý v jednu chvíli neuměli a museli jsme se spolehnout na velení spojenců. „Stát tím ztratil kontrolu nad svými silami. Ale nyní se vracíme k tomu, že kontrola a schopnost velení je nejklíčovější věc. Jsem rád, že to znovu vládě navrhujeme, protože nemít operační velitelství byla ostuda,“ uvedl náměstek.
A jako totální tečku dodám další jeho výrok:
Jenže než si kupíme drony, měli bychom podle Landovského koupit vojákům pořádné boty a oblečení. V této oblasti prý stále máme nedostatky.
No ale než ty boty a kalhoty pořídíme, tak nám šťastně sdělil, že Kosa měla pravdu, když PŘED Babišovou návštěvou v USA si dovolila prorokovat, že vrtulníky koupíme z Ameriky:
Náměstek ministra obrany Jakub Landovský v rozhovoru pro deník Právo oznámil, že je definitivně jasno. Po návštěvě v Bílém domě u prezidenta Trumpa je údajně rozhodnuto, že vrtulníky pro českou armádu nakoupíme právě od USA
Ivan Gabal, kterého jsem slyšel blábolit o tom, že teprve dnes umíme strategicky plánovat, bych poslal na jednoduchou vycházku – aby se podíval po nějakém tom úkrytu civilní obrany, kdyby takhle náhodou vyhlásili letecký poplach. Kam by se šel asi tak s rodinou ukrýt. Pokud si maně pamatuji, byl v minulém parlamentním období členem branného výboru PS. Snad tam řešili vybavenost a připravenost základními prostředky CO, ne pro papaláše a jejich příbuzné, ale pro běžnou populaci… Je tristní! Viz následující graf
Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030
To přesně ukazuje, jak umíme strategicky plánovat! Úplně stejně jako velet – viz náměstek Landovský!
I tohle patří k našemu členství v NATO. A dovolím si předpokládat, že je to známo minimálně.
Nyní je čas se zabývat tou třetí hláškou – o tom, jak naší armádě prospívá nasazení v misích a zejména Afghanistanu. Jaká je to perfektní škola a vůbec terno pro vojáky a nás všechny. Takže si o tom popovídejme. A to v intenci projevu Miloše Zemana při hradní merendě k 20. výročí vstupu do NATO, respektive téhle jeho části:
A nyní k věci. Projevy tohoto typu, zejména vztahují-li se k výročí, mohou být naplněny patosem a frázemi, ale také se mohou pokoušet charakterizovat problém, který před námi je. Dovolte mi, abych se ubíral touto cestou.
Takže k věci – Výzkumný institut Bundeswehru – Zentrum für Militärgeschichte und Sozialwissenschaften der Bundeswehr před pár dny zveřejnil speciální 342 stránkovou studii o nasazení německých vojáků v Afghánistánu. Pro zájemce je v originále k nalezení zde. Nejde o nějaký jednorázový průzkum, nýbrž o dlouhodobou studii od roku 2010 do roku 2017 s tím, že data byla sbírána od všech nasazených v misi a to jak v jejím průběhu, tak po návratu domů a dokonce i po eventuálním odchodu do civilu.
Uznávám, že už její prolistování je celkem nadlidský úkol. Nebudu tvrdit, že jsem to dokázal. Ale i tak z toho nedostatečna, co jsem tomu věnoval, mohu dodat pár víc než úderných informací. Které by měli důkladně prozkoumat zejména ti, kteří naše kluky do Afghu horem dolem hrnou a blekotají o tom, že se u Kábulu bojuje za Prahu. Jsem si totiž jistý tím, že kdyby operetní AČR provedla obdobný detailní průzkum jako Bundeswehr, byly by výsledky srovnatelné! Takže pojďme na nějaký ten zajímavý vzorek.
Tak především
27 % respondentů se domnívá, že nasazení v Afghu je bez užitku a dalších 26% s tento názor sdílí částečně.
Jinými slovy – za naprosto nebo z větší či menší míry považuje své poslání , t.j. vojenskou ingerenci do afghánských záležitosti většina těch, kteří misí prošli – 53%!!!!!
Zásadní číslo, že?
Přidám další výbušnou informaci – téměř polovina nasazených, kteří jsou stále ještě vojáky – 44% a celých 56% veteránů – tedy těch, co v Afghu sloužili, ale do skončení šetření odešli do civilu, zastává názor, že účast na misi je profesionálně nikam dále neposunul!!!!!
Už jenom tahle dvě zjištění těžce narušují bláboly, jimiž jsme zahrnováni, jak jako mise rozvíjí naši armádu A především jak někde v Hindukůši se bojuje za Prahu. V tomto případě za Berlín. No jestli ono to nebude tím, že třeba němečtí respondenti – současní i bývalí příslušníci Bundeswehru jsou vystaveni speciálnímu působení nějaké ruské zatraceně rafinované fake news kampaně??? Že třeba hromadně čtou Sputnik nebo zírají na RT… Nebo se prohání po proradných a trollovských webech.
Nebo že by to snad byla ta jejich skepse a někdy zjevně beznaděj dána něčím jiným? Třeba osobní zkušeností s tím, v letech 2015-2017 dorazilo do Germánie téměř 270 000 Afghánců a hodlá se tam usídlit a to se vším všudy, včetně svého poněkud neotřelého vzorce chování, který některým z nich velí, že správný chlap si prostě vezme, co se mu líbí?
Takže pod vlivem celého řetězu velmi brutálních vražd, spáchaných afghánskými migranty v Německu, se o dost hůře vysvětluje takto konfrontovanému obyvatelstvu, to bojování v Kunduzu za Berlín nebo Mnichov. Na rozdíl od nás, kde to spousta lidí Zemanovi a spol . pořád ještě baští. Jedna Afgháncem znásilněná sestřička v Praze se jednak dá docela slušně ututlat a pak to je skutečně jen selhání jednotlivce a naprosto žádná statistická veličina, z které by šel vyvodit jakýkoli obecný soud. To uznávám bez jakýchkoli wenn und aber, jak říkají Němci.
Tohle jsou zásadní čísla. Ano německý tisk především vypíchl jiný údaj a je nanejvýš poctivé se o něm zmínit – že těsná většina – 52% odpovídajících je názoru, že mise byla pomocí lidem v Afghánistánu. Druhá téměř polovina – 48 % si ovšem myslela pravý opak. Dodávám já. A přidám doplňující informaci – velká část německého kontingentu byla stejného charakteru jako kdysi tzv. český rekonstrukční tým. Tedy skupina budující nějakou civilní infrastrukturu a jen část pak byla opravdu nasazená do bojových akcí. Bez tohoto vysvětlení je totiž rozpor mezi většinou pro nesmyslnost mise a její užitečností pro obyvatelstvo neuchopitelný a nevysvětlitelný.
Mohl bych popisovat další a další zajímavosti. Ovšem uvědomuji si, že jsem už takhle dlouhý. Takže místo písmen nechám mluvit pár grafů. Neněmčinářům se omlouvám, že tentokráte je nebudu titulkovat do češtiny. Kromě nějaké základní informace, aby bylo jasné, o čem to je.
Tak především srovnání zkoumaného vzorku 22. kontingent ISAF /červení/ versus celý Bundewehr ohledně počtu zahraničních misí
Dám detail na účast v bojích
Pořád vám ještě zvoní v hlavě jak je spolupráce multilaterálních sil NATO dokonalá? A jak je afghánská armáda ve výstavbě a reflektuje naše hodnoty? Prostě všechno oukej, nadšeně se koukej!? Takže si musíme dát tenhle graf!!!!
Upozorňuji především na první dvě položky. Pro mne naprosto překvapivých jen 66% příslušníků Bundeswehru si myslí, že spolupráce s ostatními vojáky NATO byla stejně dobrá a spolehlivá jako mezi Němci samotnými… O spolupráci s afghánskou armádou si totéž myslí jen 5%!!!!!
Bojte po boku někoho kde si jeden ze tří vojáků myslí, že na něj není tak úplně docela spoleh… A bojujte za někoho, koho má za spolehlivého jen jeden voják z dvaceti… Jistě, jsou tam dorozumívací bariery, ale…
Ty jsou sotva funkční u druhého dotazu odspodu pravidla pro spolupráci s jinými jednotkami NATO v misi ISAF jsou často nejasná. Jak kruci mohou být pravidla pro spolupráci v rámci NATO nejasná pro celých 40% německých vojáků? Kdyby NATO vzniklo předevčírem, prosím, ale ono existuje celých 70 let!!!!
Mohl bych pokračovat. A hodně dlouho. Z těch skoro 350 stránek se dá vybagrovat spousta zajímavých čísel a grafů. Žádné jalové plky jako jsme jimi byly zaplavováni v minulých dnech a vlastně neustále. Jen a jen čiré maso.
Mohl bych odprezentovat grafy ohledně alkoholismu, depresí, zapojení do profesního a občanského života a kdo ví co ještě. Ale to bych tenhle článek musel vydávat na pokračování a uznávám, že ne každého by takový detailní rozbor zajímal. Takže skončím.
Drobnost si na závěr přeci jen neodpustím. Je překvapivý a pozitivní
– nasazení na misi daleko více žijí v rodinných vztazích než zbytek obyvatelstva. V rodinný život praktikuje 77% aktivních vojáků a 76% veteránů. ve zbytku německé populace je to v průměru jen 43%…. Zdá se, že platí, co civilní Němec to sobec! Ale to není to podstatné zjištění. Aby bylo kompletní, musí přijít ještě další údaje – podíl rozvedených je u vojáků 3%, u veteránů 2% zatímco u obecného vzorku 6%.
Ta setrvalost a pevnost rodinných vztahů u německých vojáků , kteří prošli Afghám je pro mne vysloveně překvapující. Pamatuji, kolik vztahů, včetně manželství padlo za oběť za našich časů vojenské základní službě. A tady je to daleko vyhrocenější – partner neslouží v nějaké tuzemské Horní Dolní, kam se za ním dá, nýbrž na druhém konci světa, kde je nedostupný.A přesto dochází ke stmelení… Divné až velmi divné? Možná nepochopitelné?
Ale kdež! Proč tomu tak je bezvadně popíše poslední graf , který vám chci předložit:
A zcela jednoznačně je v čele právě rodina, její příslušníci a přátelé jako ti, o které se lze opřít. Pak přicházejí ostatní spolubojovníci a třetí jsou představení/velitelé, které já osobně bych zahrnul do předchozí skupiny. Naopak nemůže být překvapením, že na samém konci těch, od nich přichází pomoc jsou státní orgány typu sociálka nebo příslušné orgány Bundeswehru. Zkrátka je to jako vždycky – stát tě vyšle, abys za něj prolil krev, ale když už tě nepotřebuje, pak se o sebe postarej, prostřednictvím rodiny, přátel a spolubojovníků pokud možno sám! Klasika! Tak to bylo vždycky.
Co mne ale opravdu mimořádně překvapilo je relativně minimální důvěra v pomoc specializovaných složek armády na zvládání stresu – armádních psychologů, a ještě hůře jsou na tom vojenští duchovní… Přiznám se, že tomu nerozumím, ale beru to jako fakt. Rozhodně to však stojí za zamyšlení.
Ale to nejdůležitější poselství pro mne je, že až zase nějaký ten liberálně zeleně zgenderovaný LGBT moudřec začne zase najíždět na tradiční rodinu a její hodnoty, vzpomenu si a rád na tenhle průzkum Bindeswehru.
