 |
| Prezidenti Nicolas Maduro (Venezuela) a Vladimír V. Putin (Ruská federace) |
6. 3. 2019 RusVesna
Venezuela stále zůstává v centru pozornosti světového politického a mediálního mainstreamu. V posledních dnech však došlo k jasné změně programu zpravodajství, týkajícího se této země.
Za prvé, obvyklá mantra o tom, že “autoritářský režim se už už zhroutí a k moci se dostane opozice, která povede Venezuelu ke světlé demokratické budoucnosti”, byla nahrazena frustrovaným přiznáním, že “něco se nepodařilo.”
Nejhalasněji zazněl v tomto smyslu článek v německém Frankfurter Allgemeine Zeitung, který přímo oznámil fiasko Juana Guaidóa jako vůdce protestů a “dočasného prezidenta” země. List nebyl skoupý na hanlivé poznámky, včetně toho, že Guaidóa nazval “bezmocným”.
Za druhé, v posledních dnech se Caracas stal zdrojem velkého množství zpráv z ekonomické a politicko-ekonomické sféry, z nichž každá je menší (nebo velkou) informační bombou.
Tady jsou jen některé z nich:
– rozhodnutím prezidenta Madura bude pobočka venezuelské státní ropné společnosti PDVSA převedena z Lisabonu do Moskvy;
– vláda zrušila nucenou správu v Banesco Banco Universal C.A, největší soukromé bance ve Venezuele (zavedenou v květnu 2018 po zadržení skupiny bankovních správců, podezřelých z nelegálních operací s národní měnou);
– ve Venezuele byl prakticky zrušen zákaz směny peněz, který platil již řadu let. V Caracasu otevřela Centrální banka první dvě směnárny. Bylo oznámeno, že brzy budou směnárny působit i v jiných městech;
– viceprezidentka Venezuely, Delcy Rodriguezová uvedla, že země zahájila právní kroky na ochranu svého majetku v zahraničí. Je to práce bez konce: v USA jsou zablokována aktiva a zájmy PDVSA v hodnotě sedmi miliard dolarů, v Evropě jsou zmrazeny venezuelské účty a Banka Anglie odmítla vydat venezuelské zlaté rezervy ve výši 1,2 miliardy dolarů, které jsou v ní uloženy.
Podle všeho se zdá, že Caracas se vážně pustil do nápravy své hospodářské politiky, která přivedla Venezuelu do současného politováníhodného stavu. A je zřejmé, že Západ nemá ani ty nejmenší iluze o tom, kdo za těmito změnami stojí.
Nedávno jsme psali, že záchrana Venezuely se stala novou výzvou pro Rusko, které, jak se zdá, chce v ekonomické sféře pro Bolívarskou republiku udělat to, co před tím učinilo ve vojensko-politické oblasti pro Sýrii. Poslední zprávy tuto verzi jednoznačně potvrzují.
Co může Moskva Caracasu nabídnout? Zřejmé jsou přinejmenším tři věci.
1. Obrovské zkušenosti úspěšného provádění tvrdé monetární politiky.
Jde přesně o to, co naši levicoví ekonomové a prostě opozice již po mnoho let nemilosrdně vytýkají vládě – udržování plánované úrovně inflace, rozpočtového schodku a dalších makroekonomických a finančních ukazatelů.
Jak je známo, Venezuela v posledních letech postupovala právě podle předpisů ultralevých ekonomů: zapněte tiskárnu peněz a rozdělte peníze všem zájemcům, zakažte volný oběh valut a nasypte nafto-peníze do sociální sféry, a to díky tomu, že země má spoustu cenné ropy (je záhadou jen to, proč kritici Kremlu soudí, že v Rusku povedou podobná opatření k jiným výsledkům, než ve Venezuele).
Poslední kroky Caracasu na liberalizaci devizové regulace umožňují předpokládat, že úřady vzaly v úvahu doporučení ruských specialistů z Ruské centrální banky, finančního úřadu a Ministerstva financí Ruska, jejichž “výsadek” se podle médií před nějakou dobou v zemi objevil.
2. Schopnost pracovat v toxickém a místy až otevřeně nepřátelském prostředí západních institucí.
Navzdory všemu, Moskva i nadále pracuje se západními soudy, arbitrážemi a dalšími strukturami – a umí to dělat.
Překonáváním záměrné podjatosti a v některých případech přímých podvodů ze strany těchto institucí dokázalo Rusko získat řadu vítězství a stále v tom pokračuje. Tato ruská zkušenost je pro Venezuelu nesmírně cenná, když má v úmyslu bojovat za odblokování svých aktiv na Západě.
3. Existence finančních a ekonomických nástrojů, které jsou alternativní západním.
Rusko stále intenzivněji vytváří vlastní systémy ve finanční a ekonomické sféře, což zaručuje plynulé fungování ekonomiky dokonce i v případě radikálních nepřátelských akcí ze strany Západu.
Byl uveden do činnosti národní platební systém, rozšiřují se platby v národních měnách, čímž je obcházen dolar, probíhají různé procesy v bankovnictví, informačních technologiích a mnoha dalších oblastech.
Poskytnutí tohoto spektra služeb dalším vládám přiměje tuto oblast uvnitř země rychleji růst. Navíc to přinese nové externí zákazníky a nové finanční prostředky.
Nemluvě už o tom, že z čistě geopolitického hlediska to prudce zvýší status Ruska jako mocnosti, schopné poskytnout nejen vojensko-politický (Sýrie to už dokázala), ale také finanční a ekonomický “deštník” svým partnerům.
Určitě se najde řada těch, kteří se vysmějí těmto “napoleonským plánům”. Ale zajímavé je, že váženým odborníkům na Západě to k smíchu moc není.
MMF uvedl, že je připraven pomoci venezuelským orgánům formulovat strategii na nápravu hospodářské situace, pokud o to požádají. A ministr zahraničí Německa Heiko Maas poznamenal, že Moskva přislíbila pomoc “diktátorovi Madurovi”.
Z toho logicky vyplývá, že v jeho očích je to právě Rusko, které je zodpovědné za skutečnost, že události ve Venezuele se nevyvíjejí podle scénáře napsaného na Západě.
Ve všech těchto prohlášeních je patrné spíše znepokojení než výsměch. Je třeba předpokládat, že pro MMF je probíhající pokrok v hospodářské politice Venezuely přímou výzvou, protože dosud měl fond ve světovém systému rezervovánu roli spasitele zanikajících ekonomik.
Vznik skutečné alternativy bude vážnou ranou pro pověst tohoto institutu.
Pokud jde o západní státy, každým dnem vypadají čím dál směšněji se svým uznáním kvaziprezidenta Guaidóa – a důstojná cesta z toho ven pro ně není, pokud se události budou dál vyvíjet současným směrem.
Před třemi lety se západní svět svorně vysmíval záměru Moskvy zachránit “diktátora Asada”. Úkol byl splněn a teď se už nikomu moc smát nechce, protože Západ nemůže ignorovat jednoduchou a pro sebe velmi nepříjemnou otázku: Co kdyby se to Rusům znovu podařilo?
