Martin Koller
16. 3. 2019
Kromě peprného výroku Václava Klause mladšího, kterým přesně popsal ubohou podlézavost českých volených vládních i opozičních zastupitelů vůči ideologické stupiditě a byrokratickému teroru Bruselu, bylo v tomto týdnu rozhodně nejzajímavější politické školení v pražském metru. Nedávno jsem nevěřil svým očím, ale tentokrát i uším. A nebyl jsem zdaleka sám. Tramvaje jezdily po Praze s vlajkami NATO, jakoby se jednalo o tanky, či obrněné vlaky. Ve stanicích metra se ozýval z reproduktoru hlas, jenž sděloval občanům svoji hrdost z našeho členství v NATO, které ukázalo naši příslušnost k západu. Poté se politické školení opakovalo v angličtině.
Nezaregistroval jsem jméno, pouze konstatování, že novodobý politruk a propagandista je pražský zastupitel. Možná se opomněl představit se statečností vlastní našim politickým mládežníkům, neboli pirátům všech barev a vlajek, o nichž jsem psal posledně v rámci hodnocení sjezdu oranžových a růžových mladých pirátů ČSSD. V případě této propagandy NATO se údajně jednalo o pražského primátora Hřiba. Dvojjazyčné politické projevy a školení se v našich zemích přednášely naposledy v době takzvaného protektorátu Čechy a Morava, takže veřejnost zírala oprávněně. Na členství v NATO mohou mít různí lidé různé názory, ale ponížená podlézavost je jen jedna a v tomto případě ukazuje ilustrativně českou pozici, důležitost a vážnost v NATO a rovněž kam Piráti patří.
Po nástupištích metra se neozývalo žádné nadšení, ani óda na radost, spíš jsem místy zaslechl nějakou nadávku. Lidé, s nimiž jsem hovořil, byli v šoku a konstatovali, že jsme něco takového nezažili ani za komunistů. V minulém roce jsme si poslechli dost řečí o Janu Palachovi a propagandy o ruské agresi a vyšlo i pár knih. Nicméně, málokdo připomenul, že Palach a další dva po něm se upálili nikoli kvůli sovětské armádě, ale na protest vůči zbabělosti a pasivitě Čechů, s níž podlézavě snášejí cizí jho. Kdyby Palach přežil, tak by mu nedávno v metru lezly oči z důlků nad tím, kam jsme pokročili ve svobodě a občanské statečnosti vůči kolonizaci, kupodivu nikoli ruské.
Nutno dodat, že oslava členství ve vojenském paktu je u nás novinkou. Nevzpomínám si, že by se za více, než třicet let našeho předlistopadového členství ve Varšavské smlouvě konalo něco podobného, natož aby se při politické propagandě řečnilo v ruštině. Tehdejší prvomájové průvody byly hutná propaganda, ale občané nemuseli do práce, mnozí zmizeli na chalupy, ale především byly svátkem práce, nikoli levných pracovních sil v německých, či jiných cizáckých montovnách a v neposlední řadě také míru. Sovětský svaz a Varšavská smlouva nás netahaly do zahraničních válek v Afghánistánu, Angole i jinde. Husák s Brežněvem se líbali jen na ústa, nikdo nám nebral vlast, národ, historii a heterosexuální rodinu a ekonomicky jsme nebyli v pozici vyžírané kolonie.
Nemístná hrdost
Historicky bychom si měli připomenout přínosy takzvaného západu, na nějž je primátor z řad černých pirátů a svých voličů Hřib tak hrdý. Naše země leží ve střední Evropě, nikoli západní, nebo východní. Evropa se rozkládá od mysu Cabo Tormentoso až po Ural. Zeměpisný západ je z hlediska zeměkoule značně diskutabilní. Pro Japonce je západ Rusko. Pouze ortodoxní muslimové to mají jednodušší. Podle nich je země placka a kolem tma a peklo. Takže zeměpisně jsme středoevropané.
Počátky historických věd a umění v Evropě lze hledat ve starém Řecku, Římě a Byzanci, tedy na jih a jihovýchod od nás. Z dlouhodobějšího hlediska v Mezopotámii a Číně, tedy na jihovýchod a východ. Přátelům propagandy islámského obohacení Evropy lze připomenout, že většina takzvaně islámského vědeckého pokroku pochází z Indie a Číny a nositelé byli v době vlády islámu vesměs konvertované Židé. Co nám tedy přinesl takzvaný západ? Nelze přehlédnout, že současné hlavní evropské (západní) hodnoty jsou lež a její sestra politická korektnost, chamtivost, bezohlednost, sprostota, drogy, postupující hloupost, především v školství, korupce, zlodějina, parazitování a zvýhodňování všemožných menšin, rasistický protibělošský multikulturalismus, a sexuální úchylnost.
Z hlediska obrany proti masovým invazím Mongolů, Tatarů a muslimů, především Turků nás chránily historicky především Rusko a Byzanc. Na pozdější obraně proti Turkům se podíleli naši vojáci (v rámci Rakouska), Slováci (v rámci Uherska) a Poláci, bez nichž by dnes byla Vídeň muslimské město. Samí středoevropané. Náš současný spojenec v západním NATO, turecký prezident Erdogan už znovu vyhlašuje požadavky tureckého islámu v Evropě až po Vídeň. A západní Berlín a Brusel mu podlézají.
Za posledních tisíc let i déle k nám ze západu přicházela především agrese arogantních a chtivých lupičů a násilníků. Nejprve Franská říše, později, po rozdělení především její východní(!) část Německo, ať již jako knížectví, království, císařství, či takzvaná třetí říše, aktuálně EU. Po roce 1620 jsme si užili rakouskou okupaci, germanizaci a rekatolizaci trvající téměř 300 let. Rakousko se počítá ke germánskému západu, přestože se nalézá ve střední Evropě. V době první světové války museli naši vojáci bojovat za západní pangermánské cizácké koloniální zájmy po celé Evropě proti Srbům, Rusům, Italům, Angličanům a Francouzům, kteří nám nic neudělali. Mnozí nechali na pangermánských bojištích zdraví a život. Už v dobách rakouské okupace se někteří přizpůsobiví čecháčkové naučili beze studu podlézat cizákům a používaly se dva jazyky, úřední a služební německý, pro poddanou lůzu, český. Totéž jsme později viděli v dobách protektorátní okupace a následně v dobách Varšavské smlouvy. Doba se vrací, mnohdy stále stejní lidé a stejné rodiny.
Francie nás mezi světovými válkami nestydatě vyžírala a nakonec prodala v Mnichově německým nacistům. Británie ji k tomu přímo dotlačila a nakonec si nechala zaplatit veškeré výdaje a vojenský materiál, které použili naši vojáci v boji na západní frontě za druhé světové války, kde pomáhali zachraňovat britské impérium. Podlézání se zdokonalilo v době protektorátu, kdy vyvrcholilo hajlováním českých komediantů a různých samozvaných elit v Havlově Lucerně. Přehlídka západní kulturní úrovně, pravdy a lásky a českých vlastenců a charakterů. Převážnou část území tehdejšího Československa osvobodila Rudá armáda s pomocí polských a rumunských vojáků, zatímco západní bojovníci a válečníci se posledních několik dnů napájeli pivem v Plzni a dokonce zabránili i našim vojákům z obrněné brigády, aby vyrazili na pomoc Praze.
Po dvaceti letech se musíme zeptat, co nám přineslo členství v NATO? Ochránilo nás NATO, údajně politická organizace, která řeší mezinárodní problémy především politicky, před vnějším ohrožením? Jak nás ochránilo NATO před německou kolonizací? Jak nás ochránilo NATO před afroislámskou invazí posledních let? Jak nás chrání NATO před byrokratickým, ekologickým a ekonomickým terorem ze strany EU? Jaký je z hlediska české bezpečnosti výsledek válek v Bosně, Kosovu, Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Mali i jinde, kde hrály, případně hrají hlavní roli členské státy NATO? Jak přispívá k české bezpečnosti podpora ukrajinského režimu, který vyvolal občanskou válku a stejně jako pobaltské státy oslavuje nacismus a fašismus? Podpora válečné psychózy a agrese NATO proti Rusku v Pobaltí a na Ukrajině nás může přivést do jaderné války v Evropě, jejíž následky si málokdo dokáže představit. Z tohoto hlediska se jaderný, či atomový Hřib předvedl nad Prahou jako opravdový pirát a „zodpovědný“ zastupitel svých voličů.
Musím konstatovat, že jsem na konci politického školení pražského zastupitele, na nějž mohou být Pražáci opravu hrdí, očekával třešničku na dortu. Hrdé prohlášení v češtině i angličtině, že se na večerní recepci na ministerstvu zahraničních zájmů oranžového piráta Petříčka postaví do dlouhé fronty členů pražské havlérky a její nedostižné vlády i opozice. Tam poníženě vyčká, až bude moci známé bojovnici za mír, reprezentantce amerických i evropských demokratických a multikulturních euromarxistů a muslimce Allbrightové políbit zadek.
