 |
| Petr Štěpánek |
7. 2. 2019 ParlamentníListy
„Je to jen další merkelovsko-macronovská mocenská kabinetní trapárna,“ říká ke smlouvě o společném partnerství mezi Německem a Francií hudebník a spisovatel Petr Štěpánek s tím, že to k ničemu dobrému nepovede. V souvislosti s volbami do Evropského parlamentu promluvil o povyku v eurofilních kruzích. Vyjádřil se i k brexitu a k manifestu, který podepsal například Milan Kundera. V rozhovoru zmínil eurobolševiky, slunkofašisty a také Brouky Pytlíky a jejich servírování v České televizi. K té se pak vyjádřil i v souvislosti s projednáváním výročních zpráv o její činnosti.
Někteří lidé, často z umělecké branže, dlouhodobě upozorňují na ohrožení demokracie a svobody. Slova: „Co dělat? Pojďme do ulic“, režiséra Jana Hřebejka se objevila v kalendáři Revue Forum na rok 2019. S upozorněním na nutnost postavit se strachu ve společnosti se přidal například zpěvák Tomáš Klus. Máte také pocit, že je „ve společnosti“ strach? A pokud, tak z čeho? A je ten pravý čas vyrazit do ulic?
Opravdu nechci tenhle typ umělců, jako je třeba pan režisér Hřebejk, nějak zpochybňovat. Jsou to lidé, kteří ve svém oboru namnoze opravdu něco dokázali. Jejich problém je v něčem jiném. Z nějakého důvodu si myslí, že jejich profese je opravňuje k nějakému přednostnímu právu vyjadřovat se k věcem veřejným. A že lépe rozumí nejenom svému kumštu, ale i politice. Jenže v demokracii má úplně stejná práva slovutný pan režisér jako obyčejná prodavačka, projektant, traktorista, úředník, kadeřnice, řemeslník, učitelka či důchodce. Jistě, slovutný pan režisér má větší možnosti být opinion makerem (formovačem veřejného mínění), ale patent na rozum mu to nedává. Pan režisér sice umí natočit pěkný film, ale paní učitelka či venkovský řemeslník toho o životě obyčejných lidí možná vědí více. Dalším problémem téhle sorty lidí je, že žijí ve svém názorovém „ghettu“. Stýkají se pouze s lidmi podobného smýšlení, chodí do stejných hospod a kaváren a tam se utvrzují, že právě oni jsou ti povolaní. Nejsou. Strach mají obyčejní lidé pouze z jednoho. Že naši hloupí vlezbruselští politici sem budou importovat stejnou společenskou destrukci, jakou téměř v přímém přenosu můžeme sledovat v zemích na západ od nás.
****
Vše, co zmiňujete, povede k tomu, že zcela jistě dopadnou jinak než ty minulé. Posílí strany kritické k EU. Jediná otázka je, o kolik to bude. Právě proto je v eurofilních kruzích takový povyk, takové obavy. Proto se chystají takové mediální propagandistické manévry, proto Evropská unie vysílá výsadek cenzorů do sociálních sítí, proto šturmuje proti jakýmkoli alternativním názorům. Eurobolševici (prosím neplést s komunisty) už odhodili veškeré zábrany a přeměňují náš kontinent do podoby, jakou George Orwell popsal ve svém geniálním románu 1984. Jenže Orwell svůj román napsal jako varování, nikoli jako návod k použití. Já vím, že se opakuju, že to neříkám poprvé, jenže ono je to den ode dne horší a horší. Čekají nás těžké časy. Umírající kobyla nejvíc kope.
Když jsme zmínili brexit, vy jste na FB napsal úvahu ohledně „rozchodů“ právě i v souvislosti s odchodem Velké Británie z EU. Jak brexit podle vás nakonec dopadne? Kdo z něj odejde jako „vítěz“ a kdo jako „poražený“?
Ano, nedávno jsem napsal tohle:
„Každý rozvod či rozchod se dá realizovat dvojím způsobem. Buď na úrovni, nebo po idiotsku. Platí to pro rozvody manželství stejně jako pro rozchody pracovní, kolektivní i národní. V každém případě ovšem platí, že má-li rozchod proběhnout na úrovni, musejí být na úrovni oba partneři a oba musejí mít dobrou vůli hledat a nalézat vzájemně přijatelný kompromis. Pokud tohle u jednoho chybí, nikdy to nemůže probíhat, natož dopadnout dobře…
Nyní opět sledujeme jeden rozvod. Velká Británie si v referendu odhlasovala odchod z Evropské unie. Vypořádání vzájemných vztahů ovšem drhne. Proč? Protože jeden z partnerů se opět, jak už to tak u rozvodů bohužel bývá, chová jako idiot. Kašle na děti, v tomto případě občany Británie i EU, kašle na příští vztahy, hlavně chce tomu druhému tu drzost, že ze svazku odchází, pořádně osolit. Žádná velkorysost, žádná dobrá vůle. Co kdyby snad někoho dalšího napadlo, že se taky trhne. To by tak hrálo! Tak ať dopředu vidí, zač je toho eurounijní loket.
Pokud zůstaneme u rodinných příměrů, ponejvíce to připomíná idiotského tatínka (či maminku, abychom byli genderově vyvážení), který(á) si dělá z vlastních dětí rukojmí, protože rozvod pro něho (ni) není smírná cesta ven, nýbrž nástroj pomsty.“
Ale abych odpověděl na vaši otázku. Krátkodobě prohrajou všichni, dlouhodobě má Británie šanci, Evropská unie v téhle podobě v žádném případě.
Zhruba třicet významných světových osobností, mezi nimi i Milan Kundera, připojilo svůj podpis k manifestu, který varuje před nástupem populismu. Umělci mají obavy právě nejen z brexitu a třeba i z květnových evropských voleb. Vy jste k tomu na Facebooku napsal: Pane Kundero, Evropě nehrozí populismus, Evropě hrozí diktatura samozvaných (j)elit. Můžete to trochu rozvést? A myslíte si, že onen manifest může něco ovlivnit?
Neovlivní vůbec nic. Je to jen další trapný výkřik partičky levicových intelektuálů, přesvědčených, že právě oni jsou ti nejpovolanější řídit chod všehomíra. Tihle lidé jsou pořád stejní. Demokraty jsou jen do té doby, pokud je po jejich. Nyní se děsí svobodných voleb a používají slovník jak z Rudého práva roku 1977. Tohle nevymyslíš!
Francie a Německo podepsaly smlouvu o společném partnerství, která výrazně pozmění podobu společné Evropy. Oba státy budou nově vystupovat jako jeden celek v obranné a zahraniční politice a budou koordinovat své postoje v rámci EU a NATO. Jde o krok správným směrem? Je třeba pracovat na dalším sjednocení Evropy? Co to bude podle vás znamenat pro další státy EU, konkrétně i pro nás?
K ničemu dobrému to nepovede. K čemu asi tak může být další unie uprostřed jiné Unie? K čemu asi tak může být obranné spojenectví uprostřed jiného obranného společenství, totiž uvnitř NATO? K čemu asi tak může být pokoutně sepsaná smlouva, o které nikdo předem nevěděl, nikdo ji nemohl prodiskutovat, nikdo ji nemohl podrobit kritice, dokonce ani občané Francie a Německa? Je to jen další merkelovsko-macronovská mocenská kabinetní trapárna.
Ale to víte, že to sleduju. Na Facebooku jsem to okomentoval takhle:
„Projednávání výročních zpráv o činnosti České televize v Poslanecké sněmovně je neuvěřitelné panoptikum. Svět naruby! Komunisté a další ‚populisté‘ a ‚extremisté‘ hájí pluralitu názorů ve vysílání a poslanci (prý) demokratických stran se naopak bijou za stávající jednostrannost českotelevizního zpravodajství a publicistiky, jinými slovy za selekci informací, selekci názorů a selekci osob, tak jak to ČT provozuje. Mediálně zcela negramotný poslanec STAN Rakušan vypráví o mediální gramotnosti. Tohle nevymyslíš! Oni ti namistrovaní troubové fakt chtějí, aby se normální lidé, kteří toho eurototalitního vymývání mozků už opravdu mají plné zuby, vzbouřili. Dolínek (ČSSD) a Jurečka (KDU-ČSL) v poledne ve Sněmovně chválili Českou televizi. Šup a večer už se vyhřívají v přízni veřejnoprávních kamer v Událostech, komentářích. Už chápete, jak to funguje?“
V ten samý den jsem také poznamenal tohle:
„Je to docela zvláštní logika. Slunkofašisté o Parlamentních listech, které dávají prostor všem názorům v celé jejich škále, tvrdí, že je to dezinformační médium, zatímco média hlavního proudu, která informace, názory i jejich nositele selektují, jsou podle nich v pořádku. Zajímavé!“
