Stanislav A. Hošek
25. 2. 2019
Zaznamenal jsem na netu vznik nové protiprezidentské iniciativy. Ta chce současného prezidenta vystěhovat z Hradu. Okamžitě to ve mně vzbudilo několik vzpomínek.
První vzpomínka
Jednu z prvních knížek, kterou jsem těsně po válce dostal jako dárek pod stromeček, byl životopis TGM s titulem „Chudý chlapec, který se proslavil“. Osobní životopisec našeho prvního prezidenta napsal zmíněné dílko právě pro dětské čtenáře, čili jako jakousi pohádku. Když jsem pak publikaci mnohem později vyřazoval ze své knihovny, tak, nevím proč, jsem si při tom vzpomněl na jinou pohádku a to Jak se stal Honza králem.
Vzpomínka druhá
Někdy v první polovině roku 1990 havíři z povrchových lomů severních Čech požádali o návštěvu u prezidenta Václava Havla. Coby předseda odborového svazu horníků jsem je tam přivedl. Když nás kancléř uváděl do audienčního sálu, první, co mne v něm upoutalo mou pozornostalo, byl asi dva metry dlouhý, mosazný, krásně se lesknoucí, jistě několik staletí starý, hvězdářský dalekohled. Možná by neuvízl v mé paměti, kdyby byl namířen do oblohy. Jenže on byl namířen dolů na Prahu, což ve mně okamžitě evokovalo několik myšlenek.
Třetí vzpomínka, jen o něco straší
V šedesátých letech minulého století jsem poprvé vyjádřil názor, že dělnický prezident by neměl sídlit na Hradě. V diskusích té poněkud chaotické doby jsem s ní neuspěl a za dob normalizace jsem sice o ní napsal do jednoho samizdatu, ale to bylo vše.
Polistopadová aktivita
Popisovaná návštěva u prezidenta Havla ve mně okamžitě probudila zašlou paměť. Vzpomněl jsem si, jak Werich ve filmu, kde hrál pekaře i císaře, se dívá na svůj lid v podhradí. Vzpomněl jsem si na všechny ty „Honzíky“, kteří se po pádu monarchie nakonec stali „králi“ a definitivně jsem za součást svého přesvědčení o jiné politické alternativě naší země přijal zásadu, že prezident státu, který má v názvu slovo republika, by měl sídlit „republikánsky“, čili mezi lidmi a v žádném případě ne na Hradě.
Když byl zvolen Václav Havel prvním prezidentem České republiky, tak jsem mu jako ještě nedávný poslanec napsal, aby své sídlo přesunul do budovy Federálního shromáždění, třeba i provizorně a nepronajímal ji Svobodné Evropě. Odpověď jsem nedostal. Což se mi do té doby nestalo. Asi proto, že už jsem nebyl ani předsedou odborového svazu, ani poslancem.
Prakticky stejný dopis jsem poslal i po zvolení Václava Klause prezidentem. Ani jeho kancelář na něj nereagovala, ačkoliv jsem se s jmenovaným osobně znal, což jsem v dopise drze předeslal.
Z toho všeho jsem si udělal jednoznačný závěr. I polistopadoví prezidenti byli Honzíci, čili oni „chudí“ chlapci, kteří se proslavili.
Když byl zvolen za prezidenta Zeman, tak jsem po delším zvažování od zaslání „kopie“ návrhu nepovšimnutého již dvěma prezidenty, upustil. A to i v případě, že Miloše Zemana jsem ze všech tří znal daleko nejlépe. Asi proto, že ve mně už pomalu dozrával naprosto nový názor na věc.
Závěr
Jsem přesvědčen, že prezident státu, který má ve svém názvu slovo republika, má mít sídlo mezi lidem a ne kdesi v izolaci. A už vůbec ne na Hradě, jenž je jednoznačným symbolem monarchismu.
Lidsky chápu, že kdo se z „Honzíka“ dopracuje až na ten nejvyšší post v zemi, nikdy nebude iniciovat přemístění svého sídla do občanského prostoru.
Jenže si nemohu odpustit zásadní konstatování. Vím, že jsem nebyl nikdy zdaleka sám, kdo tvrdil, že náš prezident by neměl sídlit na Hradě. Proto mne udivuje, že taková iniciativa vznikla až nyní. Udivuje? Vlastně vůbec neudivuje. Přece poražení ve dvojích volbách mají už svou nenávistí tak zatemněné mozky, že asi dokonce prosadí, aby slovo „zeman“ bylo pro všechny časy vyškrtnuto ze slovníku spisovné češtiny. Podle mne ale přišel čas definitivně vyřešit problém prezidentského sídla. Konečně k tomu v mých očích dozrál čas, jako je tomu nutně u každého jevu, který se má stát na dlouhou dobu zase trvalým, a snad později i tradicí.
Přesto všechno onu zmíněnou iniciativu zásadně nepodpořím. Jak jsem napsal, dospěl jsem již k novému názoru. Zrušit funkci prezidenta. A jelikož to představuje změnu Ústavy ČR, je nejvyšší čas na tom začít pracovat. A o tom příště.
