Radim Valenčík
10. 2. 2019 RadimValenčíkPíše
O tom, jak moc potřebujeme dobrou teorii, svědčí podle mého názoru poměrně ostrá diskuse, která se před několika málo dny odehrála prostřednictvím výměny mailů mezi mnou a dvěma o zastánci odlišných názorů. Ukazuje na následující:
1. Pokud si neujasníme naprosto zásadní věci, může se každé hnutí, které nepochybně v blížících se turbulencích přijde, rozložit již v prvních krocích. (K tomu už určitou historickou zkušenost máme a pokusím se ji – patrně až v navazujícím článku – stručně připomenout.)
2. Pokud chceme v komunikačním prostoru vytvořit životaschopné jádro srozumitelné, perspektivní a realistické vize (které by mělo dostatečnou míru “nakažlivosti”), nemusíme se hned od počátku na všem shodnout, ale musíme vědět, na čem se neshodneme, ale také se snažit vyjasnit si jak to jde.
Diskuse o zásadních otázkách neškodí, nebezpečné je zásadní odlišné názory nechávat nevyjasněné jen proto, abychom se mohli utvrdit ve vlastním stereotypu.
Nyní již k poučné diskusi, která proběhla ve skupině čítající na dvacet osobností, většinou levicově orientovaných a veřejně známých intelektuálů. Nebudu uvádět jména dvou oponentů, kteří se mnou polemizovali (nemám jejich souhlas), jen zdůrazním, že si jich přes odlišný názor na tuto otázku vážím. Ostatně vše začíná vyjasňováním odlišných názorů.
Začalo to tím, že v diskusní skupině, o které jsem hovořil, byl uveřejněn tento názor:
“Kto si myslí, že v konečnom svete je možný nekonečný rast, je buď blázon, alebo ekonóm.”
“Kto si myslí, že v konečnom svete je možný nekonečný rast, je buď blázon, alebo ekonóm.”
Protože tento názor považuji za velmi zavádějící (je projevem nepochopení toho, o co jde), reagoval jsem na něj takto:
“To je jeden z OOO (obecně oblíbených omylů). Samozřejmě, že neomezený růst, dokonce s rostoucí dynamikou (větší než exponenciální) je možný. To jen lidé, kteří myslí setrvačně a uvízli ve stereotypu, nedokážou pochopit a názorně si představit změnu charakteru růstu tak, aby byl trvale udržitelný s rostoucí dynamikou…”
Během několika minut přišla reakce prvního oponenta:
“To je naprostá pravda. Například růst tažený spekulativními bublinami přírodě nijak neškodí. A je trvale udržitelný. Přinejmenším až do příští krize.”
Odpověděl jsem:
“Jako bonmot dobré. Dobře víš, že mám na mysli něco jiného. Růst založený na dynamice inovací šetřících zdroje, pro který příroda (svět kolem nás) nabízí neomezené možnosti. Nanotechnologie jsou jen krůček do nitra světa, který perspektivně umožní plnou recyklaci všech materiálových vstupů.
P. S.: To jen někteří šílenci, kteří se zamilovali do představy, že je nutné diktátorsky přidělovat omezené zdroje, nechtějí vidět naprosto přirozené tendence vývoje.”
První oponent odpověděl:
“Ale tady přece zdaleka nejde jen o recyklaci. Nelze předpokládat, že růst ekonomiky se neprojeví v růstu spotřeby, která z hlediska ekologického znamená především obrovský tlak na prostor a na jeho odpřírodnění. V důsledku toho rostou vynucené výdaje, které jsou ovšem registrovány jako položky nárůstu HDP. Před další diskusí doporučuji přečíst si alespoň něco z klasiky:
Herman Daly, John Cobb: For the Common Good (1989)
Richard Douthwaite: The Growth Illusion (1992).
Richard Douthwaite: The Growth Illusion (1992).
Jsou to už starší práce, ale bohužel zachycují logiku, která je stále platná.”
Moje reakce:
“Taky doporučuji něco přečíst:”
První oponent k tomu dodal:
“Možná mám setrvačné myšlení. Ale nevím, jak nazvat myšlení, které spekuluje o technickém řešení v době, kdy nám komplet odcházejí lesy, rýsuje se kritický nedostatek vody a orná půda ubývá bezprecedentním tempem. My se setrvačným myšlením jsme aspoň schopni tohle si uvědomit. Věřit, že si vyrobíme novou přírodu a ještě tím zbohatneme, to nechám raději bez komentáře.”
Do diskuse vstoupil druhý oponent:
“Jsa pamětník publikování Meadowsových “Limitů růstu” a masového zděšení, které tady vyvolaly u našich (resp. RVHP teoretiků, zejména těch, co na fakultách učili “teorii rozšíření socialistické revoluce”, si dovolím jen pár postřehů:
1. Na prvním místě vypichuji už sám fakt, že jsme si (aspoň v úzkém kruhu), toto téma konečně otevřeli doma;
2. Když pominu Malthuse, je pravděpodobné, že křivka růstu globální populace a křivka růstu spotřeby přírodních zdrojů nutných k obsluze jejich faktické spotřeby (vč. recyklace neobnovitelných prvků) se v čase liší a divergence roste.
3. Nechám se poučit v tom, jaký je vlastně ten skutečný hybný motiv tržní ekonomiky? Je jím růst produktu jako předpoklad růstu výnosu, anebo je to jen (dlouhodobý) růst výnosu/zisku, resp. návratnost investovaného kapitálu? Pokud by tyto “růstové” předpoklady k motivaci podnikat přestaly fungovat, může to ohrozit fungování systému jako celku?”
K tomu jsem se vyjádřil následujícím způsobem:
“Dík za formulování poznámek, připomínek, námětů a otázek.
K tomu:
1. Všechny prognózy Římského klubu selhaly (už jsme dávno měli být bez nafty apod.). Podobně jako selhaly i prognózy jiných ponurých ekonomů. Neuvažovaly totiž maličkost – roli inovací šetřících zdroje.
2. Nejsem specialista na demografii, tím spíš globální, ale ti, co to mu rozumí, mně říkají, že růst obyvatelstva výrazně zpomaluje po celém světě, dokonce i v Africe.
3. V zemi Martina Pumera (předního světového odborníka na nanorobotiku – moje dodatečná pozn.) je skoro rouhání nepochopit, jaké možnosti nabízejí nanotechnologie (v jeho případě nanotechnologičtí roboti). Z hlediska využití recyklovaných zdrojů asi 1.000.000.000 efektivnější než holubi, které měla k dispozici Popelka.
4. Ale hlavní je přece něco úplně jiného: Ekonomika, ke které se budeme muset doslova prokousat, bude založena zejména (z 90 %) na službách, které budou podporovat rozvoj, uchování a uplatňování schopností člověka v rámci mezigeneračních tvůrčích týmů – tyto služby nebudou znamenat v podstatě žádnou ekologickou zátěž, ale zásadním způsobem zvýší intenzitu inovací šetřících zdroje.
5. To, že se soudruzi, kteří plánovali tuny cementu a železa, vyděsili Meadowse, se nedivím – oni si totiž nedokázali představit jiný typ ekonomického růstu. Dnes mají následovníky, kteří z toho dělají závěr pro sebe: Až nebudou zdroje a vypukne všeobecná vzpoura (blíže neurčeného typu), přijdeme MY a budeme zase přidělovat. (Osobně tento názor považuji za magořinu.)
6. Pokud se někdo domnívá, že tu máme “kapitalismus” ve smyslu reprodukce soukromě vlastněných kapitálů v konkurenčním prostředí, tak by se měl konečně probudit z příjemného snění. To, co tu máme, je mnohem horší paskvil, je to historická recidiva toho nejhoršího, co lidstvo ve svých dějinách nashromáždilo. Ale tak tomu bývá vždy, když se řeší otázka zásadního historického zlomu od starého k novému.
7. V tomto případě nejde o “socialistickou revoluci” (ve smyslu změny vlastnických vztahů – z tohoto snění jsme snad už někteří vyrostli), ale právě o společnost založenou na produktivních službách umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, především však – a to je smyslem těch poměrů, o které jde – vytvořit rovnost příležitostí pro svobodný rozvoj každého člověka jako podmínky rozvoje všech, rozvoj nezávislý na výchozí, resp. startovní životní situaci, zejména pak jeho majetkových poměrech (jejich význam se snaží propaganda překrýt nejrůznějším perverzitami).
8. K tomu jsme (náš tým při VŠFS) zpracovali čtyři monografie, které jsou plně ke stažení zde:
(Ale někteří čtou jen to, co se jim hodí – ani bys nevěřil, jak se stereotyp dokáže bránit.)”
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6625-muze-byt-rust-nekonecny.html
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6625-muze-byt-rust-nekonecny.html
