Jaký svět tu bude?

K lomení rukama nad nejistotou existují dvě skupiny příčin. V akademičtějším článku je popíši podrobněji. Teď je prostě definuji.

Za prvé: Západní intelektuální elity, dosud dominující v mezinárodní diskusi, nechtějí vidět pro ně nepříjemnou budoucnost, zánik jejich dominantních pozic. Je to intelektuální a politický eskapismus, únik do iluzorního světa.

Za druhé: Západní mysl zplodila mnoho vývojových teorií, které si získaly mezinárodní společenství, zvláště po zdánlivě definitivním „vítězství“ Západu v letech 1991-1997. Tyto teorie jsou přednášeny na univerzitách, jejich autory propagují v masmédiích, kde opět vede Západ. Teorie se staly součástí nové politické korektnosti, „správnosti, protože jsou správné“…

A zatím většina (třebaže ne všechny) západní teorie buď zastarala, anebo byla od počátku chybná kvůli vědomé, či nevědomé snaze jejich autorů sloužit zájmům svých zemí nebo jejich elit. Ti, kteří za hranicemi tohoto Západu prosazují tyto teorie, buď hrají na cizím hřišti podle cizích pravidel, nebo fakticky nahrávají zájmům nikoli své vlasti.

Kvůli spravedlnosti dodám, že i v Rusku, a třebaže i v menší míře i na Západě, se začaly objevovat práce, odmítající presumpci „nepředvídatelnosti“. Dobrý je článek E. Entinové a M. Entina, zveřejněný na webu Ruské rady pro mezinárodní věci, který nedávno publikoval prognózu vývoje světa. Vynasnažím se podpořit tyto, zatím lokální, ruské výsledky.

Popíši, z mého pohledu základní, tendence, které budou určovat jeho vývoj. Pokud, samozřejmě, nedojde k velké válce, která vývoj přeruší.

Co čeká svět

S jistým zpožděním bude pokračovat přesun centra světové ekonomiky a politiky ze starého Západu do Asie. Čína už v dohledné perspektivě dosáhne úhrnnou mocí postavení velmoci, rovné USA. Po vojenské, hospodářské a politické síle se na stranu Asie začíná přelévat i kulturně morální vliv. Rusko, jako sever nové Eurasie, má díky tomu ohromné možnosti.

USA si – díky „Trumpově revoluci“, která nejspíš přitáhne ekonomiku – zachovají svou pozici velmoci číslo 1-2, ale už v menší míře jako superglobáního hráče, se částečně vrátí na západní polokouli.

Faktická „studená válka“, rozdmýchávaná USA proti Číně ve snaze o zadržení její mohutnosti, bude jednou z hlavních tendencí mezinárodních vztahů. Konec je zatím v nedohlednu, dokud nedojde k přeformátování světonázoru Američanů a nebude nahmatána nová rovnováha. Částí této války je i konfrontace USA s Ruskem. Pravděpodobné je za 6-8 let částečné překonání rozkolu amerických elit a převzetí sociálních médií a politického systému USA vcelku pod jejich kontrolu. A právě k překonání tohoto rozkolu se hodí americké elitě obvyklý „nepřítel“ – Rusko. Budou pravděpodobně uspokojeny chutě vojensko-průmyslového komplexu, kvůli kterým se v mnohém roztáčí nové závody o převahu. Bude možné kalkulovat s částečnou normalizací vztahů – pokud, samozřejmě, se bude jevit jako výhodná, ale další příčiny konfrontace zůstanou. Pro Washington, který připustil formování polospojeneckých vztahů mezi Moskvou a Pekingem, je důležité buď rozdrtit Moskvu, nebo ji neutralizovat, aby oslabil Čínu.

Evropa zřejmě propásla možnost pokusit se obrátit degradaci evropského projektu a světových pozic. Budou v ní posilovat nacionalistické tendence a autoritářské tendence. Možný je i částečný rozpad EU. Pravděpodobnější je směřování dolů a zpátky, s nalezením nové rovnováhy kdesi na úrovni let 90. Ale někdejší evropské velmoci nedokáží obnovit pozice kvůli neúspěchu experimentu s jednotnou zahraniční a obrannou politikou, která je dovedla k čáře nejnižšího společného jmenovatele.

Předpoklady k normalizaci našich vztahů s Evropou se objektivně hromadí. Ale budou to nejspíš vztahy s jednotlivými zeměmi stále prořídlejší EU.

Geopoliticky a geoekonomicky se bude svět stávat stále ruralističtějším, ale s formováním dvou gravitačních center – Ameriky a Velké Eurasie. Do první budou patřit členové obnovené zóny volného obchodu USA-Kanada-Mexiko, část Latinoameričanů, Británie a část Evropanů. Osud a obrysy druhé budou záviset především na tom, zda Peking dokáže překonat historickou setrvačnost „Říše Středu“, která kolem sebe vytvořila pole vazalských států. V nové globální roli Číny taková strategie nevyhnutelně vyprovokuje konsolidaci regionálních mocností proti ní, s pravděpodobným vtažením USA. Pokud Čína, což záleží i na ruské politice, převezme roli prvního mezi rovnými, začne aktivně budovat instituce spolupráce, především ŠOS *), vědomě se ponoří do sítě vztahů a balancí, uskuteční se partnerství Velké Eurasie jako kontinentu mírové spolupráce a rozvoje, součinnosti velkých civilizací, nesporné centrum budoucího světa. Situace je v pohybu a vyjasní se nejspíš za 5-7 let.

Nebývale rychlý posun v poměru sil, regionalizace světové politiky, velká role národních států, rozmrazování konfliktů, které drželi pod kontrolou bývalí hegemoni – SSSR a USA, výskyt nových typů zbraní, to vše povede k nízké mezinárodní strategické stabilitě. Zachová se vysoká úroveň možnosti světové války. Vojenský faktor zachová, pokud nezvětší, svůj význam jak s hlediska bezprostředního zajištění bezpečnosti, tak i jako nástroj vlivu.

Je zřejmé, že pokračuje tendence k degradaci intelektuální úrovně lidstva a především vládnoucích tříd mnohých států, vyvolaná informačně-digitální revolucí. Tato tendence se projevila už před asi dvaceti lety s příchodem k moci „televizní generace“ se sklonem k automatické reakci na poslední zprávy a „obrázek“. Tendence může násobně zesílit, až vyroste „generace iphonistů“, která málo rozlišuje reálný svět od virtuálního, a nejspíš je i čím dál tím méně schopna samostatného, kritického a dlouhodobého myšlení. Přitom moderní demokracie, kde si vybírají sobě podobné, jsou mechanizmem protimeritokratickým **). Je velmi pravděpodobné, že kritériem výběru vládnoucích kruhů, které budou takového výběru schopny, se stane nízká zranitelnost jednotlivých lídrů, nebo jejich skupin vůči internetu.

Role neobnovitelných minerálních zdrojů bude pravděpodobně nadále klesat. Zároveň s tím bude růst ve světové ekonomice a poté i v geopolitice význam takových obnovitelných zdrojů, jakými jsou potraviny, čistá sladká voda, čistý vzduch, les a biologické zdroje moře. Odpovídajícím způsobem, bude růst ekonomická a politická hodnota území, na kterých je možná produkce těchto statků, a soupeření o ně.

Odchod komunistické a před očima se rozvíjející zánik liberální ideologie, de facto vytvářejí vakuum, o jehož zaplnění začal boj. Toto vakuum se naplňuje nacionalismem v jeho státní, etnické a dokonce i kvazináboženské variantě. Je jasná poptávka po nové ideologie pro nový svět.

Tendence k částečné deglobalizaci mezinárodních ekonomických vztahů bude v dohledné době pokračovat jak kvůli vyhrocení geopolitického soupeření, tak i kvůli lokalizaci výrob související s digitální revolucí. Bude pokračovat politizace mezinárodních hospodářských vztahů, silové využití ekonomických pák. Návrat k relativně liberálnímu světovému hospodářskému pořádku nemá smysl předpovídat, dokud se nezformuje nový vojensko-silový obrys světa, a pomyslný Západ se neadaptuje na nový poměr sil.

Následky klimatických změn, ať jsou vyvolány čímkoli, jsou velmi dobře známy. I zde je patrná poptávka po nové ideologii rozvoje.

Kvůli rostoucí změně poměru sil ve světě pokračuje degradace většiny institucí, zděděných po předchozích světových systémech – bipolárním a unipolárním. Tyto instituce zastaraly, a buď jsou zbytečné, nebo škodlivé – zachovávají setrvačnost časů dominance Západu. Ve světě se ustavil „zákon džungle“, před kterým za rozčileného křiku varovali Rusové. Například ve známém Putinově projevu na mnichovské konferenci v roce 2007.

S čím musí počítat Rusko a jak máme postupovat

Bylo by možné vyjmenovat ještě mnoho zřejmých (aspoň pro mě) tendencí, které velmi pravděpodobně budou určovat budoucnost. Pokud je adekvátně vezmeme v potaz, pak je dostatečně předvídatelná a otevřená k cílevědomé, aktivní politice. Rozpadá se starý a formuje se nový světový systém. A, bez ohledu na poměrně skromné zdroje, zvláště ekonomické, které je třeba rozmnožovat především, Rusko – třetí z 5-6 zemí, jež sehrají klíčovou roli při formování tohoto systému. Pro efektivní účast v novém boji a práci je nutné se nejdříve donutit k osvojení jednoduchých principů politiky:

1. Nelze se bát nevyhnutelného, které diktují makrotendence. Budoucnost vždycky poskytne varianty přizpůsobení a aktivního vlivu. 
2. Pravidla už nejsou. Musíme být vděčni za uvědomění si toho Donaldu Trumpovi, který říká a dělá to, co dříve licoměrně skrývali. A také Londýnu, který nedávno zmrazil – tedy ukradl, část zlatých rezerv Venezuely, které měl v úschově. Vypočítávání příkladů takových činů by zabralo mnoho stránek, ale pro boj bez pravidel my, Rusové, s naší historií, odvahou, ideologickou nezaslepeností, ochotou riskovat, máme konkurenční přednost. Jen je nutné se rozloučit s hloupým dodržováním cizích pravidel a institucí, které partneři bezohledně odhazují. Pokud se světu předkládá „zákon džungle“, je třeba hrát podle „zákona tajgy“. 
3. Skoro všechny koncepce zahraniční politiky, zděděné po bipolárním období a „monopolárním světě“, buď zastaraly, nebo jsou mylné a nepoužitelné. Neodpovídá ani většina teorií – to je ale otázka pro zvláštní posouzení. Je nutné se přestat vláčet v závěsu západní mysli. Ta buď propadla, nebo táhne zpět, stále zřetelněji je morálně škodlivá, nebo zištně slouží obraně pozic Západu. Ale Rusko se v dohledné perspektivě s ním integrovat už nebude. Musíme sami, s partnery ze starého i nového světa vytvářet a rozvíjet nové teorie mezinárodních vztahů. Přirozeně, se znalostí historie a využitím minulých, m.j. i západních zkušeností. Anebo prostě jednat podle zdravého rozumu. 
4. Většina institucí, zděděných po první epoše a přetažených do druhé, buď umírá, nebo škodí. Ti z nás, kteří vyzývají k jejich reanimaci, mají právo na chybu, ale Ruský stát nikoli. Výjimkou je OSN, její charta a řada doprovodných organizací. Jsou třeba nové instituce, hledící do budoucího světa, méně připoutané k umírajícímu systému mezinárodních vztahů. 
5. Zopakuji myšlenku, už nejednou vyslovenou zatím nemnohými experty (F. Lukjanovem apod.). Západocentrismus v politice a myšlení zastaral, je škodlivý, a je příznakem intelektuální lenosti a zaostalosti. Zvlášť škodlivý je amerikocentrismus, poskytující zemi, která se označila za našeho nepřítele, další trumfy. Přitom je nesmyslné a škodlivé i antizápadnictví – jako protiklad starého euro-amerikocentrismu. 
6. Je třeba cílevědomě přiznat a zařadit do společenského vědomí význam a znalosti Východu a Jihu. Právě tam se budou nacházet hlavní ekonomické a politické trhy budoucnosti. 
7. Nezbytné bude zajištění dalšího průniku do digitální éry. Ale současně je nutné cílevědomé úsilí k odvrácení rozumové degradace elit, kterou digitalizace přináší. Elita budoucnosti musí být připravena jak k jejímu využití, tak k obraně před ní. 
8. Má smysl intenzivně formulovat a prosazovat svou koncepci budoucnosti – priorita odvrácení války, aktivního boje za mír, budování společenství nezávislých, suverénních, vzájemně spolupracujících zemí a národů, kulturní a politické mnohotvárnosti, hodnot, které si vybírá každá společnost a většina lidstva. Nepřípustnost hegemonismu. Rozvoj tržní ekonomiky k zajištění blahobytu a podmínek většiny, ekologické bezpečnosti. Posledně jmenovaná má mít nejspíš prioritu. Podpora všech náboženství, jejich součinnosti a práv ateistů. Podpora menšin při nedopuštění vnucování jejich názorů většině. Maximálně možná demokratizace mezinárodních vztahů. Mesiášství komunismu nebo liberalismu je špatným přežitkem. 
9. V propagandě – co možná nejvíc pravdy. I když totální lež, vrhaná na naši zemi, provokuje ke stejné odpovědi.

No, a v příštích článcích – mj. i o konkrétních zaměřeních politiky…

Sergej Karaganov je čestný předseda Rady pro zahraniční a obrannou politiku RF při úřadu prezidenta Ruské federace

*) ŠOS (Šanghajská organizace spolupráce) – mezinárodní organizace, založená v roce 2001 lídry Číny, Ruska, Kazachstánu, Tadžikistánu, Kyrgizie a Uzbekistánu. Od roku 2017 i Indie a Pakistán.
**) Meritokracie – ideologie, podle níž závisí úspěšnost každého jednotlivce výhradně, či alespoň v prvé řadě, na jeho osobním výkonu daném pouze jeho schopnostmi.
Zdroj: Rossija v globalnoj politike