Petr Šulka
6. 2. 2019 Globe24.cz
V závodě na výrobu motorů firmy Audi v maďarském Györu skončila stávka, která může otřást střední Evropou. Zaměstnanci německého automobilového giganta si vystávkovali podmínky a zvýšení platu, které jim může mnohý český zaměstnanec jen závidět.
Boj byl tvrdý. Maďarští zaměstnanci zavřeli výrobu na týden. Teprve poté, když musela být přerušena na dva dny výroba v mateřské továrně v Německu, vedení automobilky povolilo. Platy poskočí zaměstnancům o plných 18 %, což je naprosto bezprecedentní. Vedle toho porostou i bonusy. Mnozí už se úspěch stávkujících inspirovali a hlásí přípravu podobných protestů. Již polovině března ohlásila protesty maďarská veřejné správa, a i čeští odboráři se prý hodlají do podobných protestů pustit.
Větší ránu nemohli Maďaři Německu zasadit. Střední Evropa přestává být eldorádo levné pracovní síly. To bylo hlavní lákadlo politiků pro investory po roce 1989. Nejen Maďarská, ale i Polska, Slovenská ale i naše pracovní síla je skvěle kvalifikovaná, jsou z ní minimální problémy, odbory byly dlouhodobě oslabeny. A ten největší bonus? Neuvědomuje si svoji cenu. Ostatně u nás tomu politici dlouhá léta umetali cestičku investorům nejnižší minimální mzdou ve Střední Evropě. Tomu ovšem začíná být konec.
Nežijeme v od světa izolované bublině. Mnozí zaměstnanci, kteří byli vyslání do domovských zemí svých firem, se nestačili divit. Za stejnou práci jsou jejich kolegové placeni mnohonásobně lépe. Ba co více, chování manageru k lidem je jako ke kolegům a lidským bytostem, a ne jako k mluvícímu zařízení a něčemu podřadnému, jak tomu bývá často v našich končinách pravidlem. Věta „Když se ti to nelíbí, můžeš jít“ je tabu.
Mnozí samozřejmě budou namítat, že investoři mohou sbalit své továrny a spustit je jinde nebo je automatizovat. V tom jim ovšem brání několik faktorů. V první řadě automobilový průmysl je leader v automatizaci a ukázalo se, že ani zde absolutní automatizace není možná. V druhé řadě je na světě prostě problém sehnat dostatek technicky schopných a erudovaných zaměstnanců.
Pokusy o to, udržet si levnou pracovní sílu ve Střední Evropě samozřejmě jsou. Příliv Ukrajinců, Rumunů, Mongolů, Vietnamců nebo i Filipínců zaměstnavatelé doslova propagují. Leč po jejich zaměstnání nadšení brzy zchladne. Podle některých ekonomů je výkonost těchto zaměstnanců až trojnásobně nižší než u kvalifikovaného českého zaměstnance. Navíc jsou problémy s pracovní morálkou a obecným pořádkem.
Je také otázkou, zda skutečně máme takové investory držet. Před několika léty na jedné diskusi vystoupil podnikatel investující v Číně. Rozčiloval se nad neustále se zvyšující se mzdou, kterou musí čínským dělníkům vyplácet. Tehdy to bylo v přepočti nějakých 4500 korun. Také se děsil zavedení sociálních daní. Uvažoval nad přesunem do jiné země. Bangladéš byla prý pro něj ideální. Skutečně je nejlepší pro stát vycházet takovýmto podnikatelům vstříc?
Nyní již je nepochybné, že zvyšování mezd zasáhne především zisky německých automobilek. Ty dlouhodobě na levné pracovní síle z Východu vydělávaly. Pro německou ekonomiku, pokud se hnutí na zvýšení platů rozroste, to bude obrovská rána. Růst, který již nyní není valný, ještě zpomalí. Pokud se němečtí investoři chtějí tomuto tlaku vyhnout, budou mu muset předejít a začít narovnávat platové podmínky sami. Jiná alternativa pro ně prakticky není.
