Jan Vítek
1. 2. 2019 iPrima
Handlování o osudu Juliana Assange spěje k neodvratnému řešení: Ekvádor mu zruší asyl a jakmile vyjde z jeho velvyslanectví v Londýně na ulici, Britové ho zatknou a vydají do USA, kde ho odsoudí. Vznikne nebezpečný právní a justiční precedent. Co může znamenat pro nás?
Julian Assange je novinář a zakladatel Wikileaks, uzavřený v nedobrovolném azylu na ekvádorském velvyslanectví v Londýně už víc jak šest let. Je odříznut od veškerého styku s vnějším světem. Nemůže přijímat návštěvy, telefonovat, nemá internet.
Britská vláda opětovně odmítla jeho žádosti a prosby, aby mu umožnila mít základní zdravotní podmínky k životu, čistý vzduch, cvičení, sluneční světlo a přístup k řádnému lékařskému a zubnímu ošetření. V důsledku toho se jeho zdravotní stav vážně zhoršil. Lékař, který ho vyšetřoval, varoval, že Julianovo zdraví je kriticky ohroženo.
Bezpráví páchané na Julianu Assangovi odsoudila OSN prostřednictvím svého ženevského úřadu pro lidská práva. V prohlášení z 5. února 2016 požaduje, aby jeho „svévolné zadržování bylo ukončeno a pan Assange obdržel náležité odškodnění“ (viz tisková zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva) .
Hrdina zločincem?
Zprávy z Washingtonu jsou velice znepokojivé. Zvláštní vyšetřovatel Russiagate Robert Mueller obvinil Assange ze špionáže a spiknutí s Ruskem a hodlá na něho vystavit mezinárodní zatykač se žádostí o jeho vydání americkému soudu. Jakmile se tak stane, začne se vše točit podle předem dohodnutého scénáře. Ekvádor Julianovi zruší asyl, Britové ho odvezou na Heathrow a předají agentům CIA, kteří ho odvedou do zvláštního letadla pro deportaci. Tam ho připoutají k sedadlu, jeden z agentů mu přehodí pytel z černé látky přes hlavu a řekne Welcome to the USA.“
Ústava Spojených států v prvním dodatku zaručuje svobodu projevu a implicitně tisku, žurnalistům stejně jako vydavatelům. Ale když jde o Assange a Wikileaks, ústava je cárem papíru.
Bývalý americký vicepresident Joe Binden ho označil za teroristu. Ministr zahraničí Mike Pompeo nazval Wikileaks nevládní výzvědnou službou, kterou je nutno rozbít na prach. Nedávno sesazený ministr spravedlnosti Jeff Sessions prohlásil, že obžaloba Asange ze špionáže je priorita. Hillary Clintonová napůl vážně navrhla vyslat bezpilotní letadlo, které by na Assange s jeho Wikileaks svrhlo bombu.
Není to nic překvapujícího, když uvážíme, že Wikileaks je pramen necenzurovaných informací, který během deseti let uveřejnil víc utajovaných skutečností než všechna ostatní média dohromady. Odkryl porušování lidských práv, vládní špionáž, mučení a válečné zločiny v rozsahu, jaký nemá obdoby. Vytvořil poklad dokumentů z původních zdrojů, z něhož budou těžit novináři a vědečtí pracovníci po dlouhá léta.
Assange byl svého času oslavován všemi největšími sdělovacími prostředky světa včetně New York Times a britského levicového deníku The Guardian jako hrdina, který má odvahu uveřejnit na Wikileaks informace a dokumenty o amerických válečných zločinech v Iráku a Afghánistánu. Největší pozornost vyvolaly snímky a videozáznamy z věznice v Abu Graib. Většině z nás utkvěly v paměti záběry, jak američtí vojenští dozorci krutě a sadisticky zacházejí se spoutanými Iráčany. Objevily se na prvních stranách světového tisku, CNN a BBC je pouštěly po několik dní během takzvaného prime time – v nejsledovanější dobu.
Ale když se USA podařilo skandál mučírny v Abu Graib jen trochu podusit, všechny zaprodané hlásné trouby otočily jako na obrtlíku. Nejen to. Začaly se podílet na očerňování Juliana v rámci kampaně, kterou CIA proti němu spustila. Obvinily ho, že protizákonně uveřejnil sedmdesát tisíc e-mailů, které patřily vedoucím pracovníkům Národního demokratického výboru (DNC), řídícímu orgánu prezidentské kampaně v roce 2016, a dokonce samotné Hillary Clintonové. Podle FBI je ukradli ruští hackeři, kteří je předali Assangovi (v tomto nařčení spočíval zárodek, z něhož pak tehdejší ředitel John Brennan vypěstoval Russiagate). Skupina bývalých pracovníků CIA a NSA však tvrdí, že kopie e-mailů musela být pořízena na místě některým členem DNC a řada počítačových odborníků s tím souhlasí. Podezření padlo na sedmadvacetiletého informatika Setha Riche, jenže chybí důkazy a Seth už nepromluví. Byl za stále nevysvětlených okolností zavražděn nedlouho po úniku inkriminovaných e-mailů.
Štěnice a trojské koně
Ale i kdyby je Assange skutečně dostal od Rusů, jak tvrdí CIA a FBI, bylo v zájmu nejen americké, ale světové veřejnosti, aby se dostaly na světlo boží. Dozvěděla by se z nich, že Demokratický národní výbor (DNC) zmanipuloval demokratické primárky ve prospěch Clintonové a odstavil jejího soupeře Berniho Sanderse. Dozvěděli bychom se, že vedoucí členové DNC si přáli, aby republikáni jmenovali prezidentským kandidátem Donalda Trumpa a potají je v tom podporovali, neboť byli přesvědčeni, že je politická muší váha. Dozvěděli bychom se, že Clintonova nadace dostala miliony dolarů od Saudské Arábie, hlavního finančníka islámských teroristů. Hillary se Saudské Arábii odvděčila, když jí jako ministryně zahraničí přihrála americké zbraně v ceně osmdesáti miliard dolarů. Ty, co zabíjejí v Jemenu, kde již usmrtily šedesát tisíc civilistů, zejména žen a dětí. Dozvěděli bychom se, že Hillary byla hlavní strůjkyní pádu Muammaraa Kaddáfiho a že jednala z chladné politické kalkulace. Počítala, že válku s Libyí použije v prezidentské kampani jako důkaz své schopnosti zvládnout mezinárodní krize a navíc zaboduje u vojensko-bezpečnostního komplexu. Výsledkem je zničená země, zbídačené obyvatelstvo, 40.000 mrtvých a masivní příliv afrických migrantů do Evropy.
Z téměř devíti tisíc dokumentů o amerických tajných službách, které Assange zveřejnil, jsme se dozvěděli, že CIA ovládá zadní dvířka, backdoors, nebo trojské koně, malwarms, jimiž se může dostat do počítačů, Apple iPhonů a operačních systémů Android a Google. Teoreticky by některý z jejích agentů mohl číst tento článek s vámi, neboť CIA má algoritmy, štěnice, jimiž dokáže otevřít backdoor ke každému Macu nebo pro změnu PC, které používá Microsoft Windows. Každý rozhovor na Skypu a chytrém telefonu dokáže přepsat a uložit do paměti pro možné budoucí použití.
Trojský kůň, Malwarm, nazvaný „Plačící anděl“ (Weeping Angel) podle jedné epizody britského televizního seriálu Dr. Who, umí oživit špičkový model značky Samsung, i když jej vypneme, naslouchat všemu, co si povídáme, skrytě nás sledovat kamerou a zaznamenat zvuk i obraz.
Hodně se píše a mluví o nebezpečí, že Číňané by mohli odposlouchávat, co si povídáme, kdybychom používali jejich Huawei mobily. Ale to přece dělají Američané beztrestně už dlouhá léta. CIA, NSA a patnáct přidružených výzvědných vytvořilo odposlouchávací síť, která obepíná celý svět. Nikdo proti tomu ani nepípne, jen občas se vynoří jako ponorná řeka skandál, jako když se Angela Merklová z Wikileaks dozvěděla, že pracovníci amerického konsulátu ve Frankfurtu poslouchali její rozhovory z mobilního telefonu, zaznamenávali je a posílali do Washingtonu.
Špiclování lidí je nejen morálně a mravně odpuzující, ale také ohrožuje naše základní právo na soukromí a urychluje skluz společnosti k totalitě.
Kladivo na nepodrobené
Pomineme-li Assangeovy názory a politické sklony, jeho případ není o tom, zda ho máme rádi nebo ne, či zda ho považujeme za hrdinu nebo za zločince, ale o svobodě projevu, která bude s ním odsouzena a uvězněna. Potažmo, člověk může Wikileaks opovrhovat a nesouhlasit se vším, co představují, ale nemůže, anebo v obecném i vlastním zájmu by neměl být pro rozbití Wikileaks, protože ve svých důsledcích povede k okleštění práv, na nichž závisí každý sdělovací prostředek, který dává prostor k vyjádření samostatně myslícím novinářům i jejich čtenářům.
Když Assange zatknou a vydají do USA, kde bude postaven před soud, dostane příkladně těžký trest vězení se zostřenými podmínkami jako v Guantanamu. Jeho potrestání bude sice nezákonné a protiústavní, ale účel světí prostředky, ten je pro USA dvojí:
– zneškodnit Assange a rozmetat Wikileaks,
– vytvořit právní a soudní precedent ke kriminálnímu stíhání svobodomyslných žurnalistů a informačních zdrojů ze styků s nepřátelskou mocností a ze špionáže.
Výklad těchto obvinění státem je široký a nedohledný jako oceán, představivosti žalobců se meze nekladou a soudcům je jasné, na které straně je chléb namazaný.
Dovoláváte se spravedlnosti? Té se možná dočkáte na onom světě, na tom zdejším se musíte spokojit s naší pozemskou. Lidé s dlouhou pamětí a ti, kteří znají naši historii, tohle dobře vědí.
Nebezpečí pro nás spočívá v napodobitelích. Matka všech demokracií má takové šikovné kladivo na nepodrobené, řeknou si naši mocipáni, proč bychom si jej také nepořídili, když Amerika je náš vzor?
Vždyť opičit je svůdné a tak snadné.
Jan Vítek, český novinář žijící ve Švýcarsku
