Benjamin Kuras
23.1.2019 iPrima
Brexitový galimatyáš zaplácává a přeplácává v britské mediosféře ostatní civilizačně kritická (či jak se dnes už angločeskou mediálštinou říká „kruciální“) ale méně nápadná témata a události, které, když se k nim člověk pročte, se mohou jevit jako zneužití brexitové mlhy k nepozorovaným demontážím svobody a demokracie.
Dr. Andrew Dunn přednášející sociální vědy byl vyhozen z lincolnské univerzity za kombinaci několika trestuhodných činů. V komunálních volbách kandidoval za Stranu nezávislosti UKIP a vedle toho napsal a zveřejnil publikaci vyslovující mimo jiné názor, že někteří nezaměstnaní zůstávají na podpoře proto, že zpohodlněli, jsou vybíraví a nechce se jim dělat ledajakou práci.
Neuvedl sice konkrétně, koho tím myslí, ale protože v téže době vyšla statistická zpráva vládní komise společenské mobility (Social Mobility Commission) uvádějící specificky, že jen 18,9% britských muslimů ve věku 16-64 je v zaměstnání, musel být logicky v podezření z rasismu. I když se mu to nedá dokázat, vyhodit ho pro jistotu nemůže nikomu ublížit. Na přednáškách, seminářích a v publikacích Dr. Dunn vyslovoval, jak sám přiznává, různé „anti-politickokorektní názory“. A že tedy jeho vyhazov byl motivován ne profesně, nýbrž politicky, a je tedy porušením akademické svobody a občanských práv. Proti neoprávněnému vyhazovu se odvolal k soudu.
A prohrál, s výnosem soudce takto pozoruhodným: „Domněnka, že tendence v diskusích o sociální politice upřednostňovat to, co se člověku hodí, před pravdou (známou jako politická korektnost) není filosofickým názorem, který by měl ochranu zákona.“ Za všimnutí stojí dvě pikantnosti. Britský soudce se domnívá, že politická korektnost a pravda jsou synonyma. A že vyslovovat jiné názory než ty „korektní pravdivé“ je už i na akademické půdě trestné.
James Goddard, jeden z leaderů žlutovestových protestů, byl zatčen šestičlennou policejní četou pro podezření ze spáchání trestného činu „rušení veřejného pořádku“. Měl se ho, spolu s jinými, dopustit tím, že v demonstraci na podporu brexitu vynadali anti-brexitové poslankyni žádající nové referendum do „nacistů“ a „lhářů“. Na této příhodě je pikantní to, že policii by to samotnou nenapadlo, kdyby k tomu nedostala podnět předsedy parlamentu a stovky poslanců, věřících, že takto vynadat poslanci je trestný čin.
Zvlášť, když je to v rámci „toxických útoků a agresivního zastrašujícího chování“ a v situaci, kdy napadená „se cítila ve fyzickém ohrožení a zcela bez ochrany“, a kdy policie „nekonala dostatečně svou práci“. Ani poslankyně ani nikdo jiný přitom neutrpěli žádnou tělesnou újmu a „trestný čin“ byl pouze verbální. Ta pikantnost spočívá v tom, že předseda britského parlamentu věří, že vynadat poslanci do nacistů a lhářů by mělo být trestné.
