Tak jsem se zasnil a představil si sebe stojícího ve žluté vestě …

“Francouzský president by chtěl, aby jeho poddaní demonstrovali cinkajícími klíčky a vykřikovali nějaká korektní heslíčka. nelíbí se mu hořící ulice, poškozený oblouk a zranění. On to byl v té době ještě, jak říkáme my pamětníci, “smrkáč”, ale mohl by mu možná někdo připomenout, nebo poradit, ať demonstranty ve vestách požádá, aby se inspirovali naší krásnou československou “SAMETOVOU” revolucí. Zpíváním dojemných písní, francouzskými politickými polibky hlavních aktérů protistran a hlavně heslem: Láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí! A samozřejmě by se mu jistě líbilo, kdyby ty demonstrace, když už to tedy musí být, aby se vědělo, že je demokracie, proběhly jako v Německu na podzim l.r. Spořádaně, disciplinovaně, aby si nakonec demonstranti dělali dohled sami nad sebou. To by si přál, “Prdelka” jeden, aby mohl přijít a svým krásným huhňavým medohlasem prohlásit: Je t´aime, personnes sales, viva la France! – A bylo by to vyřízené. – – Kdepak, monsieur Macron, kdepak. Jako jedno chapadélko globální chobotnice si budete muset užít tu nádheru hněvu davu! A chce se mi říci: Kdepak pánové a dámy, vy další chapadélka chobotnice téhož druhu, tohle vás taky nemine! Lid není blb, jak byste chtěli mezi sebou trousit v kabinetech mezi svými špinavými dohodami. Lid je blb jen do chvíle, než mu ta blbost přeroste jako hrb zvoníka od matky boží. Pak se narovná! A já bych si za sebe tohle narovnání sakra s chutí užil. A bylo by fajn, aby to nebylo divadlo, jako před třiceti lety v tom našem sametu! A doufám, že i francouzské žluté vesty si to užijí! Ať si cvakne ten sladký bankéřský “Prdelka”! Ve jménu nejšpinavějších tichých dohod se nechávají zabíjet evropané, dováží se kdejaká verbež prasvěta, podepisují se globální dohody pro zakládání kukaččích hnízd, krade se všude v zóně bílých límečků, z občanů a pracujících je tvořen celek spotřebního dobytka krmeného uplacenou propagandou a levný chléb s levnými hrami má uspokojit jeho základní touhy po svobodě a francouzském ideálu : Liberté, égalité, fraternité!? – Jak jsou si sebejistí, ti Macronci. Jak už zapomněli na tu “Ostrou masožravou mrchu”. Opojení novodobým klidem, pod ochranou sítě pragmatického zla jedou si svou politiku zmrzačení národních povah! Svoboda, rovnost, bratrství? – Jaká svoboda, když si ve veřejném prostoru občan nemůže říkat co chce? Když už si stát formuje své fízly. Když ti, kteří mají plnou hubu demokracie a ve státním (rozuměj ve svém) zájmu formují udavačské klany a podporují je a chystají zákony tu na to, tu na něco jiného a támhle zase na tamto. Jen aby tě, svobodný občane, mohli obléci do svěrací kazajky svobody ušité na míru! Jaká rovnost, když zloději se lidu smějí do obličeje a užívají naloupeného bohatství, jakápak rovnost v příležitostech, když existuje nejen dvojí metr, ale metr, jak se zachce těm, co drží špinavé trumfy? Jaké bratrství, když se lidu nikdo neptá, když lid je tu jen jako komparzista, pomocná síla, jako žrádlo pro dravce? Když už nás dravec chce roztrhat, buďme v odporu rovnocennou kořistí! Braňme se! To je naše svoboda! To je naše rovnost! V tom je naše bratrství! Ano, monsieur Macron, to je Francouzský ideál – a vy nečekejte, že ho můžete svou bankéřskou zadnicí sprovodit do záchodové mísy! Ano, vy všichni “Macronci”, nemyslete si, že nás můžete sprovodit do záchodové mísy! Když už se narodil ten ideál: Liberté, égalité, fraternité, i kdybyste ho chtěli tisíckrát pohřbít, už je na světě a mnohokrát se probral k životu! – A tentokrát si navlékl žluté vesty!”