 |
| Brexit: “Chceme svou zemi zpět” |
Michal Semín
20.1.2019 ProtiProud
MICHAL SEMÍN vysvětluje, čím ve skutečnosti byla (naštěstí) neschválená brexitová dohoda, a rýsuje možné scénáře vývoje na frontě boje o svobodu.
Odmítnutí dohody o podmínkách Brexitu, předložené Theresou Mayovou poslancům britské Dolní sněmovny, staví Spojené království před následující dilema – buď se Britové osamostatní bez dohody s EU, nebo dojde k parlamentnímu puči a prostřednictvím referenda se „správným výsledkem“ i k návratu do náruče Bruselu.
Co je k pochopení stávající výbušné situace na britských ostrovech a možnostech dalšího vývoje třeba vědět? Předně to, že šestisetstránková dohoda, kterou Mayová a spol. s EU uzavřela, byla podvodem na voličích, kteří v červnu 2016 většinově rozhodli o obnově britské státní svrchovanosti.
Nic takového totiž dohoda nezaručovala.
Faleš
Tzv. irská pojistka ponechávala Severní Irsko pod kuratelou EU, navíc bez možnosti ovlivňovat podobu nařízení, kterými se severní Irové, ale i ostatní obyvatelé ostrovní monarchie, musí řídit. Nejen proto zněly opakované premiérčiny výroky „Brexit znamená Brexit“ falešně – jak známo, Theresa Mayová vždy podporovala setrvání Británie v Unii. Její vyjednávací tým šel od počátku eurokratům na ruku a nebylo by se čemu divit, kdyby to nebylo ze slabosti, ale z přesvědčení. Mayová dobře věděla, že její vnitrostranická opozice není tak silná, aby ji v čele nahradil zásadový „brexitář“. Podle všeho počítala s tím, že poté, co bude dohoda poslanci odmítnuta, vyjedná prodloužení termínu odchodu, původně stanoveného na 29. března.
Takto se dá lavírovat ještě celou řadu měsíců, přinejmenším do té doby, než nová Evropská komise – nyní již bez Junckera a jeho „melody boys“ – nabídne Londýnu ústupky, kterými Mayová zpacifikuje blairovskou frakci ve Straně práce a přehlasuje ve spolupráci s ní vlastní vnitrostranickou opozici.
Pokud se jí oddálení termínu vyjednat nepodaří, pak přijde na řadu „tvrdý Brexit“. Do té doby však ještě uslyšíme mnoho apokalypticky znějících vizí, prognózujících Britům hospodářský a společenský rozvrat v případě, že k odluce bez dohody nakonec dojde. Budou stejně falešná, jako byla ta, jimiž hrozil Cameron před referendem či Blair před odmítnutím Británie vstoupit do eurozóny. Ve skutečnosti se Britům v případě opravdového exitu uvolní ruce k volnému a vzájemně výhodnému obchodu se státy mimo EU a deregulaci různých sektorů ekonomiky, sešněrovaných dosavadními unijními direktivami.
Ostatně kde je psáno, že volný pohyb zboží – bez tarifů – by kvalitní vyjednávači neprosadili i při jednáních s EU, obzvláště po květnových volbách do Evropského parlamentu, jejichž výsledek nejspíš povede k výrazné obměně samotné Evropské komise? Strašení „tvrdým Brexitem“ tedy není nic jiného, než přání otcem myšlenky.
Systémová porucha
Eurokrati chtějí, aby Brity odchod z EU bolel. To však není jediný důvod, proč odporují vůli britských občanů. Primárně se děsí představy, že pobrexitový prosperující Albion dodá argumenty i kuráž vlastenecky smýšlejícím politikům a businessmanům i v jiných zemích EU. Představa, že si s myšlenkou exitu začnou pohrávat i další státy unie, nedá „junckerům“ spát. Po dalším exitu by totiž mohl následovat exitus. A tomu se budou snažit zabránit všemi možnými prostředky.
Například tím, že se v čase, který zbývá do eurovoleb, zaměří na tzv. boj s dezinformacemi, rozuměj s Putinem. Před pár dny se na tom dohodli ministři odpovědní za „evropskou problematiku“. Zřízen by měl být „systém včasného varování mezi orgány EU a členskými státy, který usnadní sdílení informací, hodnocení dezinformačních kampaní a vydávání varování týkajících se dezinformací v reálném čase.“
“Jednou z priorit rumunského předsednictví je ochrana evropských voleb před vnějšími vlivy,” poznamenal rumunský „euroministr“ George Ciamba. “Aby byla naše odpověď efektivní, je třeba společná snaha členských zemí i občanské společnosti,” uvedl.
První místopředseda Evropské komise Frans Timmermans k tomu uvedl: „Demokracie tvoří spolu se zásadami právního státu a základními právy naši identitu a definuje naši Unii. Nesmíme být naivní: existují osoby, které chtějí narušit průběh voleb do Evropského parlamentu, a postupují při tom nanejvýš promyšleným způsobem. Proto musíme všichni spolupracovat, abychom urychleně zvýšili odolnost naší demokracie.“
Své si k tomu musela říci i Babišova eurokomisařka Věra Jourová: „Musíme si vzít ponaučení z nedávných voleb a referend. Rizika spojená s volbami, které stojí před námi, chceme minimalizovat – ať už jde o netransparentní politickou reklamu či zneužití osobních údajů občanů, zejména zahraničními aktéry. Záleží mi na tom, aby hlas, který Evropané u voleb odevzdají, byl skutečně odrazem jejich svobodného rozhodnutí. Chceme-li toto však zajistit, je třeba skoncovat s anarchií, která vládne ve volebních pravidlech v online prostředí.“
Tou anarchií jistě myslí šíření názorů, které jsou k modelu evropské integrace kritické. Lze proto čekat zvýšený dohled nejen nad „dezinformačními weby“, ale i naší soukromou korespondencí.
Brexit je, alespoň pro jistou část mocenských „elit“, vážnou systémovou poruchou. Aby se nestala chronickou, vyvinou maximální úsilí k jejímu odstranění.
Včetně těch, kdo v této poruše hledají naději pro lepší budoucnost.
